Večerní sny

Malování

Ráno jsem byla strašně unavená v práci,ale nelituji toho, že jsem nakonec jela. Dneska mám před sebou už jen jednu schůzku ohledně materiálu na mojí kolekci šatů. Už mám za sebou tři schůzky a dva hrnky kávy. "Paní Mejdrová? Promiňte že ruším ale Pán Hluboš už přišel" To bude dnes má poslední schůze a pak můžu domů. Je už půl páté a moje energie vrcholí k nule,ale i tak to musím zvládnout. "Pošlete ho prosím dovnitř a tykejte mi konečně" Julie je naše recepční. Milá starší dáma,která vždycky přinese její úžasné citronové mufiny. Někdy  se musím zeptat na recept neboť jsou faaakt návykové.

Schůze proběhla hladce a já můžu konečně domu. Dneska jsem ani nestíhala se naobědvat neboť to bylo všechno hrozně hektické.

Konečně jsem oblečená v pyžamu zalehla do postele. Tak tohle je ráj...z toho mě ale hodně rychle dostane zvonění mobilu. "Neee kdo to zas je" Zabručím do polštáře a nahmatám mobil. Láďa...kdo jiný žejo  jen on mě vždy otravuje,když zalehnu do postele. Podle mě tady má někde senzor který mu dá vědět že jsem si lehla jinak nechapu.

"Anoo?" Láďa volá přes FaceTime a jde vidět že sedí v jeho autě. "Co jsi dneska jedla? Mam hlad ale nevím co si mám koupit" Co jiného se dalo čekat než že se mě zeptá na blbost. "Asi tě zklamu dneska jsem oběd nestihla takže ti tip nedám" "Děláš si srandu? Však musíš jist! Vyzvednu tě a půjdeme někam" No to ani náhodou už jsem zalezla konečně do postele a moje sociální baterka dneska pracovala přes limit. "Láďo neeee ja nechci nikam už" Slyším jak nastartuje auto. "No jist musíš...tak počkej budu u tebe za půl hodinu" Nestihnu ani nic namítnout protože mi típne hovor.

Nechtěla jsem usnout,když měl Láďa přijít a tak jsem si sedla v obýváku a pustila televizi. Bohužel ale ani přátele mě nedonutily neusnout a já pomalu padala do říše snů.

Hlučné bouchaní na dveře a zvonek mě ale probudil. Jdu ke dveřím a odemykám je. Za nimi stojí Láďa s taškou. Na sobě má mikinu a teplaky od adidasu s kšiltovkou dozadu. "No konečně pak že mě nic nevzbudí dej mi příště klíče prosím" Je fakt až moc dramatický. "Promiň nová práce je teď o dost unavná a navíc jsi tam čekal tak pět minut"

Láďa rozbalí sáček ve kterém se nachází těstoviny s omáčkou z různých druhů sýrů. "Ty jsi to vzal z té Italské restaurace? Miluju jejich jídla" Dělají tam božské domácí těstoviny které si kupuju i domu. "Proto su to koupil ne? Pojď jist" Láďa se uculí a jde do kuchyně pro příbor. Hned co dám jídlo do pusy tak to je jako nebe na jazyku. "Děkuju že jsi přišel" Láďa jí a do toho kouká se mnou na přátele. "Nemůžu přeci nechat vyhladovět mého největšího fanouška ne?" Tak hezka chvile to byla... "Budu to ignorovat protože si přinesl jídlo" Otočím hlavou a soustředím se na seriál.

Pohled LKáčka:
Po jídle hned odpadla a teď mi ležela na rameni. Chcu s ní vyřešit co mezi námi vlastně je protože mě tohle dusí. Nevím občas jak se mam okolo ní chovat. Neměl su holku o které jsem přemýšlel tak hodne jako o Andy a to mě občas děsí. Slyším klepaní na dveře. Pomalu položím Andy na polštář a jdu ke dveřím.

Když je ale otevřu vidim tam nějakého kluka. "Ahoj my se ještě asi neznáme ja jsem Adam" Natáhne ruku a já ji potřesu. "Ladislav" Su vychovaný hoch takže nebudu drzý a řeknu i svoje jméno. "Joo ja vím"  Že by fanoušek? Jak by mě tady našel?

Pohled Andy:
Vzbudila mě výměna pozice ve které jsem usla. Kam šel Láďa? Na moji otázku hned přišla odpověď,když jsem slyšela hlasy v chodbě. Vstanu z gauče a jdu směrem ke dveřím. Tam vidim...Adama? Co tady dělá? "Ahoj co potřebuješ?" Když promluvím tak si mě kluci konečně všimnou. "Chtěl jsem ti vrátit nabíječku" Na ní jsem popravdě úplně zapomněla. "Po měsíci? Rovnou jsi si ji mohl nechat už" Zasměju se a natáhnu ruku do které mi tu nabíječku dá. Adam ale stále kouká mezi mě a Láďu,který je nějak podezřele ticho. Uniklo mi něco snad? "Potřebuješ ještě neco?" Adam zakroutí hlavou. "Nene a ještě jednou díky" " V pohodě" zavírám dveře do bytu.

"Stalo se něco?" Láďa se nechápavě na mě podívá. "Ne co by se stalo?" Prijde mi zvláštní..."To je jedno nechceš tady  přespat?"

Další den☀️

"Tak to už chápu proč jsi chtěla aby su tady spal" Dneska mám v práci volno a Láďa trénink až od 14. Toho jsem využila abych obarvila pokoj pro hosty. Vybrala jsem takovou tmavší hnědou která vypadá náramně hezky s dřevěnou zdí za postelí. "Nestěžuj si furt a vem štětec" Láďovi se do toho moc nechtělo ale nakonec vzal štětec a začal malovat rohy.

Už jsme měli skoro hotovo. Poslouchali jsme písničky do kterých jsem si tančila. Seděla jsem na zemi a malovala okraje zdi zatímco Láďa stál nademnou a maloval prostředek. Cítím jak na mě něco kape...zvednu hlavu když mi najednou kápne hnědá barva na tvář. "Ladislave kape ti to dávej si pozor" Láďa se podívá dolu a udělá ten jeho ikonický úšklebek. "Promiň trochu mi to...ujelo" S posledním slovem mi mázne štětcem po tváři. Moje pusa se otevře dokořán. No tak to počkej... "Au Láďo dal jsi mi to do oka" Dám hlavu dolů a potají namočím štětec. Láďa se hned přestane smát a klekne si ke mně. "Jsi v poho promiň nech-" Zvednu hlavu a máznu mu štětcem po celém obličeji.

Pozice se vyměnily a byl to on co měl otevřenou pusu šokem a já se smála. "Ty potvoro" Láďa mi obtiskne ruku která měla barvu na tvář. Štětcem na něj cáknu a on mě chytí do objetí. "Teď nemáš kam" rukou mi patlá po celém obličeji barvu a já se jen smíchem snažím dostat ven.

Z téhle zábavné chvíle se hodně rychle stane trošku jiná. Moje ruce byly položeny na jeho tričku zatím co jeho byly už na mých bokách. Nechápu z čeho jsme tak udýchaní. Mám dvě možnosti. Buď udělám to co jsem chtěla už v šatně nebo se vrátíme k malování...když ono to ale nejde. Oba se přibližujeme a Láďa mi dá jeho ruku která je od barvy na tvář. Tohle už zastavit nemůžu.

Když se naše rty dotkli tak to bylo ze začátku pomalé. Hodně rychle se z toho ale stalo intenzivní. Láďa mě opřel o zeď...která byla namalovaná. V ten moment nám to ale fakt bylo jedno. Moje ruce zajedou do vlasů Ládi. Jedna jeho ruka mi zajela pod triko. Né daleko jen na můj bok. To ve mně vyvolalo ale trochu alarm že jestli nepřestaneme tak se to dostane do trochu jiné fáze. Né že by mi to nevadilo,ale musím brát v potaz že s Láďou jsme si ještě o našim vztahu nepromluvily.

Odsunu od Ládi hlavu. "Láďo neměli by jsme" Moje ruce jsou na jeho tvářích. Když jeho ruka pomalu sjíždí ven z mého trika tak mám z toho husí kůži. "Andy nechcu aby jsme byly jen kamarádi ja- chtěl su ti to říct až někam půjdeme ale chcu aby jsi věděla že tě mám fakt rád..."

👀hezkou středu přeju🫶