Večerní sny

Euforie

Když se jeho rty dotkli mých cítila jsem euforii. Je to zvláštní pocit dostat něco o čem jste přemýšlely a je to ještě lepší. Láďa určitě ví co dělá vyzkoušené to už mam. Moje prsty zajedou do těch jeho kudrlin. Moje největší slabina u něho jsou vlasy a ďolíčky. Nevím kdo mu tenkrát řekl ať si ty vlasy nechá nárůst,ale zasloužil by si milion.

Po chvíli se oba,ale musíme nadechnout a tak odtaháme od sebe. "Musím přestat nebo to bude ještě zajímavé" Položím si čelo na jeho rameno a zasměju se. "Nechceš tady přespat? Už je pozdě" Nechci se vymlouvat na to že je pozdě což je,ale zajímalo mě jak se bude chovat,když jsme si to už vše vyříkali. "Fajn ale nebudeš si stěžovat na moje otevřené okna" Protočím oči,ale zakývu hlavou že jo.

Ani jeden z nás nechtěl jít ještě spát a tak jsme koukali na film v obýváku. Láďa sice říkal že spát ještě nechce,ale jeho únava šla vidět. Pokaždé co mu padala hlava jsem měla sto chutí ho vyhnat do postele....to nám to ale hezky začíná co? "Láďo nechceš jít už spát?" On se na mě jen unaveně podívá s těma jeho polo-otevřenýma očima. "Ne ja nejsu unavený"

Nekecám když řeknu že do pěti minut vytuhl s jeho hlavou na mém rameni. Jednou jsem ho už na zádech balancovala a to dokonce opilého! Teď to hold musím dát znova. Zvednu se a dám mu ruce kolem mého krku. Cesta do pokoje je jak v survivoru ale zvládla jsem to. Hodím ho do postele a on jen něco zamumlá. "Láďo musíš se převléknout" On jen na chvíli otevře oči a já mu dám nějaké volné triko s kraťasi. "Čí to je?" Zamumlá a prohlíží oblečení co jsem mu dala. "Bráchovo neboj"

Jdu pak do koupelny si vyčistit zuby a taky se převléknout. Když přijdu ale do pokoje dá mi facku ta zima která šla z oken. Přes den je sice teplo,ale večery jsou tady dost studený. "Láďo nastydneš dej si alespoň peřinu" Lehnu si vedle něho. "Ale prosimtě ja su z Brna" Jako kdyby zrovna to bylo nějaká privilegie. "A tam neexistují nemoci nebo co?" Až si ráno bude stěžovat tak ho zabiju. "Ale prosimtě pojď už spát radši"

Otočím se zády k němu na bok. Miluju když mám vyhřáté peřiny proto je zimní čas můj nejoblíbenější v létě to totiž nejde vydržet. Moje teplo mi ale Ladislav rozhodl narušit tím že nalepil svoje ledový tělo na moje. "No doprdele" Lekla jsem se jeho a té zimy. "Tam ne Andy" on se tomu zasměje a já jen protočím oči. "Nedělej to zůstanou ti tak napořád" Nechápu jak věděl že protáčím očima,ale ptát se nebudu. Měla jsem na sobě kraťasy a tričko které bylo do pasu takže jeho ledová ruka která tam byla obtočená mi vyvolávala husí kůži po celém těle.

Ráno jsem se probudila o něco dřív než Láďa a tak jdu do koupelny na svoje potřeby. Rovnou jsem si vyčistila zuby a šla do sprchy. Dneska mě čeká pohovor s Alonsem a taky ještě jedna zajížďka mimo Prahu. Obléknu se do bílých kratších šatů jelikož tam je tak 30 stupňů. Make-up stihnu do 10 minut což je můj rekord.

Vyjdu z koupelny a jdu zpátky do pokoje. Tam už na mě čeká vzbuzený Láďa který je na mobilu. "Promiň že musím hned odejít ale mam pohovor" tu druhou věc mu neřeknu bude to překvapení...sice moje ale i on bude mít radost. "V pohodě ja mam trénink ve 12 takže taky půjdu" Mám co dělat abych se nezasmála hlasu kterým na mě promluvil. Jak jsem totiž řekla tak se i stalo...nastydl a teď místo mluvení šeptá.

"Jsi v pohodě?" Musím si odkašlat abych neřekla něco víc a nevysmála se mu. "Jo jen mě škrábe v krku" On je fakt tvrdohlavý. "Nechceš hodit někam? Nevypadáš na to že by jsi měl řídit" Hned co to dořeknu tak zakašle. Trénink vím že mu nerozmluvím ale alespoň to řízení. "Neboj hodí mě tam Šulo" Zvedne se a jde do koupelny. Kouknu na čas a mám ještě 20 minut než musím vyrazit.

Jdu do kuchyně a udělám mu čaj na krk. Když to přelévám do hrníčku tak přijde Láďa. "Na tohle vypij bude ti líp..ja už musím jít tak mi dej pak vědět jak ti je" Láďa se ke mně natáhne ale já uhnu. "Tohle můžeme až ti bude líp jo?" Rukou naznačím mezi nás a on se jen zašklebí. "Andyyy ja su čekal tak dlouho a nemůžu tě ani obejmout" Oba víme že by to nezůstalo u oběti obzvlášť když jsme si to už vyříkali. "No tak počkáš ještě chvíli mam tě ráda ale tu nemoc v tobě ne"

Konečně jsem se dostala z bytu. Nasednu do auta a mířím do kanceláře Alonsa v nové budově. Cesta trvala asi 30 minut. Přijedu tam a zastaví mě vrátnice. "Dobrý den jsem Andrea mám tu dneska pohovor" Paní se na mě jen podívala a zakývala hlavou na chlapa uvnitř budky aby mě pustil. Zajedu na volné místo což není těžké najít,jelikož tady ještě nikdo není. Přijdu do budovy a...pane bože je tohle nebe? Vím že pan Alonso peníze má ale tohle jsem nečekala. Vypadalo to jako v pěti hvězdičkovém hotelu. Podle e-mailu mám prý jít do dvacátého patra. Mam strach z výšek,ale kdybych dostala luxusní kancelář tak ani nepípnu.

Vyjedu do dvacátého patra tím nejhezčím výtahem co jsem kdy viděla. První věc co vidím je dlouhá chodba,která je prosklená a jde vidět do kanceláří. Štípněte mě někdo protože tohle vypadá jako ráj.

Zaťukám na dveře a uvnitř se ozve mužský hlas. "Come in"

Hezký čtvrtek přeju⚽️🌝