Večerní sny

Medvěd 2.0

Přijedu na Letnou a hned vidím davy lidí. Tady přicházejí moje rodinné privilegie do akce jelikož nemusím čekat na frontu. Zaparkuju auto a jdu chodbou na tribunu. Chtěla jsem jít i za hráči,ale přišla jsem pozdě kvůli koloně. Báru tady dneska nevidím a tak si sednu vedle Nikol která tady má i děti. Musím říct že vidět ty malé potvůrky v dresu bylo roztomilý. Celá rodinka má samozřejmě dresy 22.(Šulo)

"Ahoj ako sa máš? Luca sedni si pekně a pozeraj už idú hráči" Niki se na mě usměje. "Ahoj jde to co děti nezlobí tě?" Luca nadšeně kouká na hřiště zatímco Thea kouká na mě. "No hej občas ale aj tak je milujem...Asi si se zaľúbila princezně tady" Ty její dětské oči mě hypnotizovali. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom že bych někdy měla děti. Asi protože jsem se nikdy s nikým nenašla tak daleko v budoucnosti. "Pohľadala by si mi je nachvíľu? Potrebujem nutne na záchod" "Jo jasně" Niky mi dá Theu do ruky a Lucu posadí vedle mě. Fakt mi to přišlo jako kdyby jsem byla máma. Luca se kouká furt na hřiště. "Koukej támhle máte tatínka" Ukazuju směrem,kterým se nachází Šulo. Luca hned začne mávat a Thea se směje. Jsou to snad ty nejroztomilejší děti co jsem kdy viděla.

Když se Niky vrátila tak hráči už nastupovali do řad jako na každém začátku zápasu. "Veľa ti ďakujem asi bych to už nezvládla" Sedne si a já ji podám zpátky Theu. "Však v pohodě jsou hodný" Nad tím se zasměje,ale nic neříká.

Nechci sem vypisovat celý zápas a tak zde máte jen základní info
Dnešní zápas s Olomouckým týmem skončil v našem prospěchu neboť to bylo 2:0. Padly tady dvě žluté karty ale o ty se postaral pouze Olomouc. Oba góly se připsali na Šulovo konto a Niky z toho byla nesmírně nadšena. Dokonce i Luca vždycky křičel a tleskal.

Niky vedla kočárek,zatímco já jsem držela Lucu za ruku. Šli jsme chodbou,která vedla k východu. "Určite sa musíme domluviť aby jste prišli k nám niekedy" Niky se mnou čeká než přijdou kluci."Jste?" Podívá se na mě a usměje se. "No jasné však ty a Láďa ne? Či nejste vo vzťahu?" Nechápu proč si to všichni myslí. Vždyť jsem s ním byla jen na jedné akci a on u mojí rodiny. A měla jsem jeho dres jen 2x...nechapu. Sice jsme si něco řekli,ale vztah tohle rozhodně není. "Je to komplikovaný ale nejsme" Niky jen zakývá hlavou že chápe.

"Musím přiznat že jsi hrál fakt dobře" Nevěděla jsem jak Láďu přivítat,ale on mě obejmul takže to není alespoň trapný. "Je to kompliment co slyším? To musíme oslavit" On je někdy fakt moc. Protočím očima,ale usměju se. "Nevěděl su že to umíš s dětmi" Rýpne si do mě. "Ja nevěděla že umíš odehrát zápas bez penalt...každý se dozvěděl něco nového" Šulo který stojí za námi s Niky se zasměje a pak rozloučí. "To je fér...nechceš dneska někam zajít?" "A nejsi unavený?" Chytne mě za ruku a táhne směrem ven. "Já? Nikdy"

Láďa mě vzal na pouť. Není to místo které bych čekala,ale je to tady krásný. Ty neonové barvy a hudba ve mně vyvolávala moje dětské já. "Jak moc se ti dělá blbě na kolotočích?" Zeptá se Láďa který mě drží za ruku. Nevím jestli to je nějaký romantický tah,ale je tady hodně lidí a ztratily by jsme se jinak. "Ani nevím nebyla jsem na kolotočích tak tři roky"

Láďa odešel koupit lístek na kolotoč. Nevypadá tak zle takže se ani nebojím. "Na tak pojď jdem" Láďa mi podá lístek ale rozejde se jiným směrem než kterým je ten kolotoč. "Nejdeme tam aleeee tam" Chytne mě za ramena a otočí mě. No ty vole...Před očima mi stojí obrovská atrakce,která vás vezme pomalu nahoru a pak rychle hodí dolu. "Láďo to ne..." Můj strach z výšek přišel do hry. "To zvládneme"

Přišel chlap,který nás připoutal a vzal lístky. Ani se nedivím že tady nebyla tak dlouhá fronta. Představa že tohle bude jak umřu se navyšovala. Co jako budu mít na hrobu? "Dolu už se nevrátila"?! Ani náhodou! "Neboj se vždyť su tady s tebou" Zasměje se a chytne mojí klepající ruku do té svojí. "No právě...ježiš měla jsem jít na ten dětský kolotoč a nechat tě tu samotného" Zatímco já brala tuhle situaci vážně Láďa měl ze mě prdel.  

Atrakce se začínala točit a pomalu zvedat. Já myslela že se rozbrečím...nejsem herečka ale výšky jsou fakt něco co nezvládám. Jestli tohle přežiju tak Ladislava zabiju. Měla jsem zavřené oči a jen cítila jak mi vítr hází s vlasama. "Už jsme nahoře tak se alespoň podívej" Láďa mi zmáčkne ruku a já pomalu otevřu oči. Nebudu lhát ten výhled byl fakt hezký. "Možná to není tak špat-" Moje věta byla zastaveno tím že jsme letěli dolu. Bylo to tak nečekaný že i křičet jsem zapoměla. Nemůžu ale říct to samý o holčičce vedle mě z které mi ohluchlo ucho.

Když jsme vyšli z atrakce tak se mi klepali nohy a Láďa mi dělal podporu rukou na mém pasu. "Však to nebylo tak zlé ne?" Dělá si srandu? "Jen počkej až zjistím čeho se bojíš pak uvidíš kdo se bude smát" "Ja su z vesnice tam se ničeho nebojíme" Ach to jeho ego. "To tak...jdu si pro čaj chceš taky?" Láďa zakývá hlavou že ne.

Koupila jsem si předražený citronový čaj a vrátila se.  Láďa měl už menší publikum,které se s ním fotili. Převážně to byli malé děti ale i holky okolo mého věku. Popravdě nemám dovoleno nějak žárlit nebo něco jelikož nejsme spolu. Vidět jak se fotí s těma klukama,který mu jsou jen do pasu bylo ale roztomilé. Než se dostanu k Láďovi už u něj stojí ale holky. "Hele asi ne...už půjdu tak se mějte" Nemám představu o čem se bavili,ale neřeším to protože se mě to netýká.

Momentálně čekám na Láďu,který mi musel vystřelit obrovského plyšáka. Hned ze začátku jsem na něj měla daný pohled a řekla jsem to Láďovi. Nevím kdo toho kluka naučil střílet,ale fakt mu to šlo. Netrvalo dlouho a já držela medvěda,který byl skoro stejně velký jako já. Byla jsem nadmíru spokojená a my mohli jít domu.

Láďa mě vezl domu když začalo hrát v rádiu "potkal jsem tě zase po letech" Podívám se s úsměvem od ucha k uchu k nechápajícímu Láďovi. "Co děláš-" Ignorovala jsem jeho otázku a zvýšila hlasitost. " Potkal jsem tě zase po letech byla jsi krásnější než jsem si tě pamatoval povídali jsme si o dětech trochu jsem přeháněl trochu se naparoval chtěla jsi týpka z lepší rodiny a celý večery tvrdila mi kdesi cosi slyšela tikat sluneční hodiny a měla dokonalej přehled vo tom co se nosí" Měla jsem vlastní koncert zatímco se Láďa jen usmíval a smál.

"Díky za dnešek i když nechápu že nejsi unavený.." Láďa zastaví před mým bytem a já si beru svůj batoh,šálu a medvěda. "Mam v sobě asi až moc adrenalinu" Vyjdu z auta a  začne pršet. "Očividně..tak ahoj" 

Pohled LKáčka:
Nebudu lhát byl su unavený...ještě aby ne když su běhal přes 90 minut. Ale dneska su to prostě překonal.

Hezkou neděli🫶