Čokoláda

1K 33 8
                                    

Je středa večer a já stále myslím na mojí konverzaci s Láďou.

Flashback

Sedím na zemi v pokoji,který malujeme a vedle mě je Láďa. "Andy nechcu na tebe tlačit to víš ale být kamarád už mi leze na nervy...pokaždé co tě vidím se usmívat tak mi to motá s hlavou su z tebe fakt blázen" Na Láďovi jde vidět že se odhodlával mi to říct. Konec konců i já se to bojím řešit kvůli myšlence že to nevyjde. "Láďo i já jsem z toho trochu blázen občas...ale ráda bych tomu šanci dala"

Přítomnost

S Láďou jsme se domluvily že tomu dáme šanci. Buď to vyjde nebo zůstaneme kamarádi. Popravdě stejně nevím,zda mám o něm mluvit jako o mému klukovi. Láďa už odjel domu,protože ho čeká trénink. Ja teď ležím ve vaně se snahou umýt tu zaschlou barvu kterou mám snad všude.

Po vaně se oblékám do džinových kraťasů a bílého trika jehož předek zasunu dovnitř. Vlasy si nechám rozpuštěné a jen se namaluju. Na nohy si pak vezmu bílé tenisky a doplním to černou kabelkou. Abych vás uvedla tedy do děje. Jdu za mamkou protože mi psala,že k ní vůbec nechodím. Naši mají barák hodinu od mého bytu takže mám zábavu obstaranou na zbytek dne.

Byt zamykám a scházím schody do garáží. Cestou potkám Adama,který projde kolem mě a ani nic neřekne...zvláštní. Řešit to ale nehodlám a nastupuju do svého auta.

"A kde máš Láďu? Myslela jsem že taky přijde" Sedím s mamkou u stolu zatímco táta pracuje na zahradě. "On má trénink v sobotu ho čeká poslední zápas sezóny" Mamka zakývá hlavou že chápe. "No a co mezi vámi? Všechno v pořádku nebo něco nového?" Mamka je občas fakt až moc zvědavá. Od mala ji ale říkám vše ať už o klukách nebo kamarádkách či jen tak o životě. "Noo ja a Láďa jsme tak trochu už..spolu teď" Mamka na chvíli neodpovídá ale pak se jí udělá úsměv od ucha k uchu.

"Pavle slyšíš?! Ja jsem ti to říkala! Kdo teď bude muset uklízet a vařit na měsíc? Ja neee" Moji rodiče se občas fakt chovají jako děti ale jejich vztah je rozhodně ten ke kterému vzhlížím. Přeci jen jsou spolu už nějaký ten pátek,ale stále se chovají jako zamilovaní teenageři. "To jste to nemohli vydržet ještě týden?! Achjo" Tátovi spadnou z prohry ramena a Mamka mu dá pusu. "Neboj vysavač ti dovolím automatický" Mně ale konečně dojde co se děje. "Moment moment vy jste si na nás vsadily?!" Mamka přijde zpátky ke mně a zahalí v oběti. "Ale notak stejně by to časem přišlo mi jen řešily kdy" Usměje se a dá mi pusu na čelo. Ja se z toho zblázním...fakt.

Domu přijedu až okolo deváté. Všimnu si zmeškaného hovoru od Ládi a tak mu zavolám zpět. On to ale nezvedá a tak mu napíšu zprávu.

Můj Šampión🔥😍

Ahoj promiň teď jsem
teprv stihla domů
Volala jsem zpět
ale nezvedal jsi to už❤️

Hned co pošlu zprávu tak si všimnu jeho jména. Že já jsem mu dávala to moje heslo od mobilu.

Další den☀️
Nechápu co se s Láďou děje ale ještě mi od včera neodepsal. Už jsou dvě hodiny odpoledne a já zrovna balím svoje věci abych mohla jít domů když najednou přijde Julie. "Andreo někdo vám tohle poslal" V ruce drží nádherný puget slunečnic. Ani nemusím číst od koho to je protože Láďa je jediný komu jsem řekla o moji obsesi se slunečnicemi. Julie mi dá květiny do rukou a odejde. V květině najdu i lístek.

Rozbil su svůj mobil a dneska si musím koupit nový:) Hezký den přeju paní Mejdrová

Tohle je poprvé co jsem dostala od kluka květiny. Ve vztahu jsem už byla,ale nikdy jsem nedostávala dárky jen tak. Je to od něj strašně milé. Taky mě ale zajímá co zas udělal s jeho mobilem.

Jela jsem ještě do supermarketu abych koupila jahody a čokoládu. Láďa teď moc času nemá a když jo tak jen večer. Rozhodla jsem se proto nám alespoň udělat hezký večer u něj doma. Sice by se měl Láďa stravovat zdravě ale jeden den ho nezabije..snad.

Zouvám si u Ládi boty a jdu do kuchyně abych nahřála čokoládu. Láďa je teď ve sprše poznám to podle českého rapu,který jede na plný pecky v koupelně. Dostala jsem klíč k bytu od té doby co si je zabouchl a musel čekat tři hodiny na zámečníka.

Zrovna přelévám čokoládu do misky když Láďa konečně vyjde ven. "Co tady tak hezky voní?" Přijde si stoupnout za mě a strčí ukazováček do čokolády. "To je na jahody počkej si" odeženu ho od misky a on mi mázne trochu čokolády na rty. 

Potom se ke mně nahne a dá mi lehký polibek. V ten moment mi to přišlo jako kdyby to bylo úplně normální a ja byla na to zvyklá. Stejně mi ale to dalo zvláštní pocit v břichu. "Čokoláda je dobrá" olízne si rty a zassměje se nad mým lehce zarudlým obličejem. "Jsi blbej" Trefím ho lehce do břicha a vezmu misku s jahodami a čokoládou do obýváku. Tam si oba sedneme a Láďa dá ruku okolo mých ramen. Pustili jsme si nějaký akčňák a u toho jedli. Netrvalo dlouho a jahody zmizeli a zůstala jen čokoláda. Namočila jsem do ní prst a olízla to. Láďa se hluboce nadechl. "Co je?" Nechápavě se ho zeptám. "Nic"

Hezký čtvrtek nebo vlastně skoro už pátek😭

Večerní snyKde žijí příběhy. Začni objevovat