Aʟᴘʜᴀ's sᴏᴜʟ ᴍᴀᴛᴇ [CZ] ✓

18 - Nevydařené proklouznutí z pokoje pro hosty

Nemůže si pomoct, ale nedokáže jen tak nečinně sedět a nic nedělat. Sice má být oficiální setkání až zítra, ale copak má do té doby dělat? To má být celý zbytek dne zavřená v pokoji pro hosty a raději nevycházet, nebo se osmělit a jít se projít po okolí?

*Les by byl fajn.*  navrhne jí Sun a ona v tu chvíli ví, že jediné co by dokázalo zahnat všechny její myšlenky na vedlejší kolej a také by se tím zabavila, je běhat po lese a možná si i něco ulovit.

*A když nás budou hledat?*  zeptá se Lia své vlčice, ale odpověď na svojí otázku již dávno zná. Lidé z její smečky se s ní mohou spojit přes vlčí komunikaci a když by jí snad někdo napadl, dokáže se o sebe postarat sama a vždycky to tak bylo a také to tak vždycky bude. Lia nehodlá nic měnit na to, jak dokže být v některých situacích vážně statečná, ale vést smečku? To je jiná.

*Takže vyrážíme do lesa. Co takhle pozvat našeho druha? Mohli by jsme se lépe poznat a já bych mohla poznat jeho vlka.*  nadhodí Sun, ale to Luna smečky Modrý měsíc nechce ani slyšet. Potřebuje být sama a nepotřebuje za svým zadkem ještě někoho dalšího.

*Budeme si muset vystačit sami. Potřebuju si pročistit myšlenky a být chvíli sama. Vlastně jen s tebou, ale to je někdy totéž, jako být sama.*  vysvětlí a to už se rozejde ke dveřím vedoucích na chodbu. Otevře dveře a vykročí.

Kdyby se nesoustředila na cestu pryč z pokoje a také na svojí vlčici, možná by zaregistrovala pach svého druha a tudíž by do něj teď nemusela narazit. "Au." vyjekne, když se její hlava střetne s jeho hrudí. Zvedne hlavu a podívá se na dotyčnou osobu, která jí stojí v cestě za svým cílem.

"Někam jdete, Luno?" zeptá se s úsměvem na tvři, ale je na nm poznat, že se mu ani trochu nelíbí, že se jeho družka chystá pryč a podle jejího výrazu nehodlala nikomu nic říct a prostě odejít.

"Chtěla jsem se tu jen porozhlédnout. Sedět v pokoji pro hosty mi nepřijde jako dobře využitý čas. Spíše bych jím takhle marnila." vykoktá ze sebe a doufá, že si Alfa nebude myslet, že chtěla utéct. Možná i ano, ale to by nikomu rozhodně nepřiznala a neutekla by přeci nikam daleko. Do večeře by se rozhodně vrátila, protože by si o ni pak dělali starosti i její dva bojovníci, kteří jí na tohle setkání dovezli a slíbili, že jí udrží v bezpečí.

Sonnymu se úsměv ještě více rozšíří, protože si zrovna myslí, že je roztomilé, jak se snaží, aby si on myslel, že zrovna nechtěla prchnout z pokoje a jít běhat někde po lesích. Taky by se nejraději na všechno vykašlal a šel si zaběhat, ale on přeci jen tak nemůže odejít a nechat tu smečku bez dozoru.

"Chystáte se někam?" oba dva se otočí za hlasem, který se ozve z pokoje naproti. Sonny se otočí na svého otce, který ležérně stojí ve dveřích a usmívá se na ně.

"Vlastně ano. Chci to tady Luně Lie ukázat a pak by jsme si mohli chvíli popovídat." odpoví a nečeká na to, co jeho družka řekne. Vezme jí za ruku, zavře za ní dveře od jejího pokoje a společně odchází pryč.

"Ach to mládí." povzdechne si Raphael. "Neboj se, smečku ti pohlídám." zavolá ještě na svého syna, protože jak ho zná, tak tohle bylo jistě impulzivní rozhodnutí, které neplánoval a tudíž nemá nikoho, kdo by smečku pohlídal, když bude chvíli pryč. Ještě si za ten rok ani nezvolil Betu a tudíž tohle místo zastává dobrovolně, dokud si jeho syn sám nevybere.

Sotva sejdou schody dolů, Lia se zastaví a podívá se na stále usmívajícího se Alfu Hvězdné smečky. "Co to jako mělo být?" zeptá se ho vyčítavým tónem, protože ona rozhodně neměla v plánu někam jít zrovna sním. Chtěla být sama, ale jaksi jí ani tohle není přáno.

"Chci tě poznat a ukázat ti zdejší okolí. A prosímtě, nedělej, že nevíš, proč to dělám." prohrábne si volnou rukou vlasy a za jejich konce zatahá.

*Wintře, tohle bude možná menší oříšek.*  postěžuje si a nejraději by tuhle krásnou dívku zavřel do své ložnice a už nikdy jí odtamtud nepustil, ale netuší, jak by na to reagovala a také je tu jeden jistý a důležitý fakt a to ten, že Lia Bennettová je Lunou smečky a tudíž se nemůže na vše vykašlat a zůstat tady.

*Máme problém a musíme ho vyřešit.*  zvedne se na tlapky a protáhne se. *Teď se alespoň seznámíme. Ty s Liou a já s její vlčicí.*  dodá s šibalským úsměvěm, teda alespoň úsměv to má připomínat, ale Sonny si tím není ani zdaleka jistý.