Aʟᴘʜᴀ's sᴏᴜʟ ᴍᴀᴛᴇ [CZ] ✓

60 - Naděje umírá poslední

Přesně měsíc jim trvalo, než našli místo, kde je Liin pach cítit nejzřetelněji. Museli procestovat všechny země, kde se Martinová rodina zdržovala. Nakonec nalezli místo v Jižní Americe, kde nějakou dobu jeho rodina pobývala jako samotáři.

"Sonny, co když tam už nebude?" zeptá se Joel, kterému se ani trochu nelíbí domek, na který se právě dívají.

"Musí tam být. Její pach je tu cítit nejvíce a také jí cítím přes pouto." odpoví na otázku. Ta barabinza dvěstě metrů od nich, rozhodně nevypadá nijak bezpečně. Naposledy se podívá na dům a pak začne rozdávat rozkazy.

Lia sedí sama ve tmě a hladí si své vypouklé břicho. Nechtěla to. Netoužila po tom, stát se strojem na děti, jenže ani ona tomu nedokázala zabránit.

Jak by taky mohla, když se to všechno stalo v dobu, kdy spala. Něco jí musel píchnout ve spánku, aby se tak rychle neprobudila. Jinak si to nedovede představit.

Od té doby, kdy zjistila, že zase čeká dítě, ale s jiným mužem, s ním nepromluvila ani slovo. Vydržela to už pět měsíců a nebude s ním mluvit nikdy, pokud jí její druh nenajde. Bude vychovávat syna, kterého chtěla mít se svým druhem, který nejspíše vzdal její hledání.

"Naděje umírá poslední." řekne si sama pro sebe. Vloží si hlavu do dlaní a rozpláče se. A v té chvíli vyskočí Sun na nohy.

*Lio, neplakej už. Trhá mi to srdce na kusy.* řekne Sun. Stačí, že se už přes rok nemohly proměnit, jako kdyby se jí někdo snažil potlačit. Drží se Líbí zuby drápy, ale pokud to tak půjde dál, za chvíli tu nebude ani ona.

Kdyby Lia mohla, podívala by se ven. Jenže tady není jediného okna, ze kterého by se mohla podívat. Její vlkodlaci schopnosti jsou potlačeny a ona se pomalu smiřuje se svým vlastním osudem.

Tolik jí chybí čerství vzduch. Proměnit se. Běhat po lese. Nic z toho jí nebylo dovoleno. Nesměla vylézt ani z tohohle pokoje, natož se venku proběhnout. Stačila by jí procházka. Klidně kolem domu nebo kde to vůbec je.

*Já vím. Promiň.* řekne, utře si slzy a ulehne do postele. Spánek je to jediné, kdy má klid a nemusí myslet na to, co se jí stalo. Jak byla unesena a nakonec i zneužitá. Možná jí zneužíval často, než se mu podařilo jí oplodnit.

Zavře oči, ale v té chvíli uslyší kroky směřující k jejímu vězení. Jak tomu ráda říká. Zachumlá se lépe do přikrývky, protože se muselo venku už pořádně ochladit a v tomhle pokoji je to hodně znát.

Ve dveřích se ozve otočení zámku a pak jeho cvaknutí. Dotyčný za dveřmi chvíli vyčkává, ale nakonec bere za kliku a vstupuje do pokoje.

"Nedělej, že spíš. Poznám to." řekne naštvaně Martin, který už toho má plné zuby. Nemluví s ním a to doufal, že budou šťastná rodinka.

"Za čtyři měsíce to budeš mít za sebou a pak budeš mít klid." řekne výsměšně. Lia mu na to neřekne jediného slova. Pokud ji hodlá zabít, tak to bude pro ní jen vysvobozením.

Když mu stále neodpovídá, položí tác s jídlem na stůl a dojde k její posteli, kde se následně posadí. "Vyhovíš mi dobrovolně a nebo to budu muset udělat násilím?" položí řečnickou otázku a už teď ví, jakou by dostal odpověď. Žádnou.

"Fajn." lehne si za Liu, stáhne jí kalhotky, rozepne si kalhoty a jakmile je plně připraven, zapluje mezi její nohy.

Lia ze sebe vydá bolestivý výkřik, který se rozléhá místností ještě chvíli po tom, co Martin vyvrcholí do jejího těla.

Winter se naježí při zvuku, který z té chatrče vychází. *To byl hlas naší družky. Je tam. Cítím jí a někdo ji ubližuje!* zavrčí. Kdyby ho Sonny nedržel pod kontrolou, už by se vydral na povrch, převzal vládu nad jejich tělem, proměnil se a běžel jejich družce na pomoc.

*Vím, ale musíme počkat. Pokud je u ní, není bezpečné tam vtrhnout.* odpoví mu Sonny.

_Victore, jak jsme na tom?_ zeptá se ho Alfa. Mluví raději přes vlčí komunikaci, aby je Martin Stone nemohl slyšet.

_Dům je obklíčen._ řekne po chvíli, kdy mluvil ještě na bojovníky, které s sebou vzali.

_Dobře. Až vám dám znamení. Vtrhneme tam, najdeme a vysvobodíme Liu. Toho zmetka chci živého!_ řekne Sonny, ale poslední větu už vyřkne Winter, který se chce pomstít. Za každou minutu, kterou museli strávit bez ní. Za každičký den, kdy jejich dcera postrádala svou matku a byla nucena být bez její lásky.

Musí se pomstít úplně za všechny dny, kdy už si myslel, že snad žalem po ní zemře. Jeho cest utrpěla a tímhle bude dluh splacen. *Snad* zavrčí.

***

Ahoj vlčátka..

Tak už máme před sebou poslední čtyři kapitoly a jsme na konci příběhu.. teda.. to je jedno.

Hezkou sobotu. ❤️

Misenka_H