Aʟᴘʜᴀ's sᴏᴜʟ ᴍᴀᴛᴇ [CZ] ✓

28 - Nepovedená hra

Konečně doběhne ke třem dubům, jak řekla svému ochránci a může si v klidu oddechnout. Spatří Dannyho sedět v autě a tak se promění zpět do své lidské podoby.

Na nic nečeká, otevře dveře od auta a rychle se posadí na místo spolujezdce. Dneska nemá v plánu sedět v zadu a ani nechce. Chce sedět přesně tam, kde teď právě sedí a to jí vyhovuje nejvíce. Nerada jezdí na zadních sedačkách. Takhle má větší rozhled a může pozorovat krajinu kolem sebe.

"Luno. Copak se děje, že jste utekla ze svého vlastního domu?" zeptá se jí hned hnědovlasý vlkodlak a ona se jen usměje.

"Trochu si pohrajeme s panem Alfou a možná si zahrajeme na schovávanou, ale to se uvidí podle toho, jestli nás, teda mě, vůbec najde." řekne s milým úsměvem na rtech a jemu dojde, že to myslí vážně a tudíž budou jezdit všude možně jen proto, aby se Alfa alespoň trochu snažil, když to celé tak podělal.

"Jak si přejete, ale kam to bude?"

"Do firmy. Tam pojedeme jako první. Určitě si bude myslet, že jsem se tam stavila a možná mu něco takového naznačil i Marcel, který ho měl zabavit." nevinnost z jejích slov přímo číší, ale přitom t o tak vůbec není. Proto se také Danny z plna hrdla rozesměje.

"Čemu se směješ?" zeptá se trošku naštvaným tónem Luna, které tato situace přijde také směšná, ale rozhodně nemá v plánu nikomu se přiznat.

"Alfovi. Chudák bude muset použít pouto, které mezi sebou máte, aby vás našel, protože jak vás znám, tak to bude vážně oříšek." na to jaksi nepomyslela. Úplně zapomněla na fakt, že je jeho družkou. Jenže jí dojde něco jiného. Jejich pouto ještě není tak silné, aby ho dovedlo přímo k ní.

"Sice máme mezi sebou pouto, ale není dokončené, Danny, takže není tak silné, jako u označených druhů a tohle mi jenom hraje do karet. Proto také chci, abychom napřed jeli do firmy a pak se uvidí, kde ještě zabloudíme. Takže by jsi měl konečně šlápnout na plyn a vyrazit, nebo tam bude dřív než my a to pak nebude vůbec žádná zábava." drcne do něj loktem a on nastartuje a během okamžiku jsou již na silnici, která vede do Londýna, kde její firma sídlí.

Jakmile jsou před firmou, Lia zaregistruje v okolí hodně známý pach a to se jí přestává líbit. To nemůže být určitě pravda. Musí se splést a nebo si její čich dělá co chce. Nikde na parkovišti však nevidí jeho auto, které spatřila, když utíkala z domu. Černé Camaro by si rozhodně nespletla. Nikdo v její firmě takové auto nevlastní. Teda alespoň o žádném neví. Nežije ve smečkovém domě, který stojí asi dvě stě metrů o jejího domu a kolem něj jsou rozestavěné domy rodin a také pár chatek. Aut je v podzemním parkovišti hodně, ale Camaro se tam rozhodně nenachází.

"Děje se něco, Luno?" zeptá se dnes už podruhé na stejnou otázku, ale jinak položenou.

"Vidíš někde černé Camaro?" odpoví mu otázkou a on se rozhlédne po parkovišti, ale žádné takové auto nevidí. Dokonce nechápe, kdo by vůbec mohl chtít jezdit v takovém autě, protože není stavěné pro rodinu s dětmi.

"Ne." odpoví jednoslovně a ještě k tomu zavrtí hlavou. Takového auta by si rozhodně všimnul. Bohužel se tu nenachází.

Luna vystoupí z auta a pach jejího druha je cítit všude kolem hlavních dveří do budovy. Jak to však ví? Hnědovlasý vlkodlak zastavil totiž přímo u vchodu, aby Luna nemusela nikam daleko a přeci jen, je to její firma a ona si může stát autem kde chce.

Chvíli váhá nad tím, jestli by měla vstoupit do čtyřpatrové budovy, ale nakonec své rozhodování vzdá a vejde dovnitř. Jeho pach jí však opět praští do nosu. Na svých rtech vykouzlí nucený úsměv a projde kolem mladé vlčice, která je asi o tři roky starší jak ona. Jen se na ní letmo podívá a dívka jí slušně pozdraví.

Pozdrav jí opětuje, ale nezastaví se a dojde až k výtahům. Jeden si přivolá. Běěěěěhem toho se vedle ní objeví hnědovlásek a zamračí se na svojí Lunu. "Měla jste počkat. Co kdyby zde čekalo nějaké nebezpečí?" avšak když spatří pach Alfy Warda, zamračí se ještě víc.

"Nemrač se, Danny. Nesluší ti to a ty snad nějaké nebezpečí vidíš? Já ne, ale rozhodně nás čeká překvapení v mé kanceláři." řekne rozjařeně. Už se totiž nemůže dočkat toho, až ho spatří a bude mu hrát na city.

Výtah cinkne a otevře se. Koho v něm však nečekala, je právě Alfa, který by měl čekat v její kanceláři nebo alespoň před ní. Nejspíše se dovtípil, že se tu neukázala a proto chtěl jet hledat jinde.

"Tady jsi. Hledal jsem tě u tebe doma, ale ty jsi tam nebyla. Tvůj bojovník mi oznámil, že jsi nejspíše ve firmě, ale tady všichni vědí, že sem nechodíš, ale zato tvůj Beta je tu skoro jako doma." to Lunu naštve. Má strašně ukecaný personál. Ano. Nechodí sem. Nerozumí přímo tomu, co tahle firma dělá, ale dříve tu se svým strýcem byla docela často. Brával jí sem skoro pořád, když to bylo potřeba.

* * * * *

Týden uběhl a já jsem zase tady a budou se tento týden vydávat nové kapitoly. Snad to budu zvládat, aby byla každý den jedna.

Také bych vás ráda upozornila na to, že v mé info knize, najdete část, která se týká tohoto příběhu. Tam se mě, nebo postav, můžete ptát na cokoliv jen budete chtít, ohledně Alpha's soul mate.

Snad se vám kapitola líbila a to čekání stálo za to. Moc děkuji za čtení, hvězdičky a popřípadě i komentáře.

Misenka_H