Aʟᴘʜᴀ's sᴏᴜʟ ᴍᴀᴛᴇ [CZ] ✓

30 - Dannyho svědectví

Stále nemůže pochopit, jak tahle křehká vlčice, mohla vykonat trest, který svému vlastnímu otci uložila. Co mu však hlava nebere vůbec je fakt, že její otec byl zrádcem smečky. Člověk, který jí dal život spolu s její matkou, která samozřejmě o všem věděla a tudíž byla jeho komplicem.

Jak může někdo, kvůli závisti, udělat takové věci vlastní dceři? Vždyť ono je to padlé na hlavu, ale i tak trest, který jim byl udělen, byl přesně takový, jaký by měl být.

Stále však nevěří tomu, že by ona byla něčeho takového schopná. Ještě k tomu s mečem. To nedávalo vůbec žádný smysl. Mohla ho přeci nechat zabít někým ze smečky. Nemusela se toho úkolu zhostit sama.

Jak si však vyrobit respekt a úctu ve smečce, když nejste moc oblíbená? Jiná než ostatní a to jen proto, že váš vzhled je odlišný?

Pro něj je jeho družka krásná. Krásnější dívku ve svém životě neviděl a teď už věděl proč se mu nikdy žádná dívka moc nelíbila. Nebyla ona. To jedině ona pro něj má být tou nejkrásnější. Každá družka je pro svého druha tou nejkrásnější. Mu se však líbila od prvního pohledu, i když teoreticky nebyl úplně první, ale i tak. Prostě je.

"Dále." řekne Lia a ani se na příchozího vlka nepodívá. Samozřejmě. Na co by se na něj dívala, když pach svého vlka zná. Pořád však neví, jestli tento vlkodlak zastává pozici bojovníka a nebo někoho jí více blízkého a to ho začíná rozčilovat.

Hnědovlasý vlkodlak vstoupí do místnosti. Na nic nečeká. "Alfo Sonny, bylo mi řečeno, že vám mám jako svědek potvrdit, že naše Luna popravila vlastního otce." zadívá se mu do očí, aby svým nastávajícím slovům dal na pravdivosti. "Vážně to udělala. Všichni jsme byli tolik zaskočeni, že se toho zhostila sama. Všichni jsme si mysleli, že tím pověří Victora, našeho Betu nebo některého z bojovníků, ale ona né. Chtěla každému dokázat, že není tak slabá, jak si o ní mysleli a teď si o ní nikdo nedovolí říct jediného špatného slova. Každý si totiž myslel, že je to jen rozmazlená holka, kterou Alfa až moc šetřil, ale vlastně ani to tak nebylo. Alfa Shane na ní byl pyšný a málokdo věděl, že své úspěchy dokázala sama. Alfa jí nikdy nešetřil, jak si mnozí mysleli." řekl vše, co ho trápilo.

Musel mu říct přesně tohle. On byl jedním z těch kdo věděli, že Alfa doopravdy svojí neteř nešetří. Také jenom pár vlkodlaků vědělo, že po Shaneově smrti bude vůdcem ona. Proto také svojí neteř nemohl šetřit. Jak by z ní pak mohl být tak dobrý vůdce, jakým se stala, i když toho zatím moc neudělala?

Smečka avšak prosperuje a zrádci byli potrestáni. Jemu tohle zatím stačí. Každý si má jak vydělat nějakou tu libru a zbytek jde do smečkové kasy.

Lia ho jediným pohybem své ruky propustí a on odejde z místnosti a nechá tam Alfu a Lunu o samotě. Tohle si musí oni vyřešit už sami a on by tam jenom překážel.

Dojde proto raději do přízemí, kde na recepci sedí jedna z jejich mladších vlčic a strašně moc se mu líbí. Moc dobře ví, že ona je jeho družka, ale ani jeden z nich, si to prostě nechce přiznat. Tedy on ano, ale ona rozhodně takový zájem nemá. Nechce ho jenom proto, že je bojovník. Teda alespoň býval jím. Teď je ochráncem samotné Luny a jemu to tak vyhovuje. Vždyť se na to také sám nabídl.

Zatímco si hnědovlásek začal povídat se svojí spřízněnou duší, nahoře se již vede rozhovor o tom, proč by se měla Lia konečně poddat jejich poutu a přestat svého druha odmítat. Ona si však nemůže pomoct a jemu to nemá v plánu nijak ulehčit.

Je přece soběstačná a nepotřebuje nikoho, kdo by jí kecal do života. Nemá o to zájem a rozhodně nechtěla za svou spřízněnou duši Alfu jiné smečky. Doufala, že to bude obyčejný vlkodlak, který se pak nastěhuje k ní a společně budou vést strýcovu smečku. Spletla se a jak moc.

"Budu ti Lio muset něco říct a nebude se ti to ani trochu líbit. Sám jsem o tom nevěděl do dnešního rána, kdy mi o tom pověděl můj vlk. Pak mi to ještě potvrdil můj otec." Lia se na něj zděšeně podívá. Netuší, co má od vlkodlaka před sebou čekat. Vždyť ho pomalu ani nezná a byla by nejraději, kdyby to tak i zůstalo.

"Měl by jsi raději mluvit, než mi dojde trpělivost a odejdu odsud pryč. Možná, že jsi můj druh, ale stále nejsem označená, tudíž si na mě žádné nároky dělat nemůžeš a chovat se tak, jak se chováš, taky není úplně způsob, jak si mě získat." všechna její přitažlivost k němu najednou začíná být na bodě mrazu a už nemá chuť mu podlehnout a nechat se i třeba označit přímo zde. V její kanceláři.