Aʟᴘʜᴀ's sᴏᴜʟ ᴍᴀᴛᴇ [CZ] ✓

54 - Porod

Do lesa vběhne již jako ohromný vlk a běží co jí síly stačí. V téhle chvíli chce být co nejdále od něj a zapomenout na to, že její druh je v posledních dnech hodně odtažitý, nemá skoro vůbec čas a sotva přijde do jejich ložnice, osprchuje se a pak padne do postele a spí jak zabitý.

Nepovídají si jako na jejich začátku, kdy kvůli ní všeho nechal a trávili čas spolu. Pokaždé, když se snažila od něj dostat co nejdál, byl během okamžiku u ní a ona byla nucena setrvávat v jeho společnosti a hlavně v blízkosti.

Najednou uslyší vlčí zavytí. Uvědomuje si, že to je její druh, který ve svém vytí slibuje hodně. Což byl možná její účel, aby ho získala na těch pár dní než porodí, jen sama pro sebe. Nemůže se přeci všechno točit jenom kolem smečky a ona být zanedbávaná.

V dálce slyší jeho dopadají tlapy do jehličí a mechu, kterým probíhá. Neměla by být schopna něco takového slyšet na tak obrovskou dálku, ale i tak to slyší.

_Lio. Zastav._ ozve se jeho hlas v její hlavě a ona ještě přidá do kroku. Potřebuje se dostat co nejdále to půjde.

Běží již hodinu a ona se cítí unavená a vyčerpaná. Kdyby nebyla vlk, rozhodně by takhle dlouho neběžela, a kdyby nebyla tak velká, nevzdaloval by se tak rychle od svého domova.

Utíká a vlastně ani neví kam, když v tom se před ní rozprostře louka, kterou poznává. V dálce uvidí dva domy, které zná jako své boty. Využije poslední zbytky svých sil, aby ještě zrychlila a doběhne ke svému domu právě včas.

V tu chvíli se promění, praskne jí voda a jejím tělem projede nesmírná bolest. Nikdy nic podobného necítila.

Zhroutí se proto na schody. Klíče si s sebou nevzala, aby se mohla dostat do domu, ale vzpomene si na to, že tu strýc jeden vždycky skrýval, jenom si vzpomenout, kde.

*Je pod tím květináčem.* poradí jí Sun, která cítí stejnou bolest jako ona. Jsou přeci jedná bytost, která má v sobě dvě duše.

"Dík." řekne nahlas. Chce se zvednout, ale opět jí projede tělem bolest tak velká, že se zhroutí zpět na zem.

"Kdybych neutekla, teď by kolem mě běhali každý vlkodlak ze sídla." postěžuje si nahlas. Potřebuje slyšet nějaké hlasy a jediný, kdo tu je. Je ona sama.

*A já jsem jako co?* zeptá se naštvaná vlčice a obě dvě najednou opět pocítí bolest.

Takhle tam leží již půl hodiny a bolesti se čím dál tím více stupňují, až už je to neúnosné.

Přiběhne k ní hnědý vlk, když jí projede bolest tak ostrá, až vykřikne. Vlk se promění do své lidské podoby a padne vedle své družky na kolena.

"U Bohyně, Lio, co tu děláš?" zeptá se a prohlédne si svou nahou družku. "Proč tu ležíš a jsi nahá? Je ti něco?" zeptá se starostlivě a až pak si všimne mokrá pod jejím tělem.

"Dole pod květináčem je klíč od domu." řekne z posledních sil. Neubehne ani minuta a její tělo opět spaluje šílená bolest.

Sonny se rozhlédne kolem sebe po květináči a jednoho si všimne. Skočí k němu a zvedne ho. A opravdu. Nachází se tam klíč. Vezme ho do ruky a vyběhne těch pár schodů, odemkne dveře od domu a pak zvedne svou družku, která se na zemi svíjí bolestí.

"Rodím, Sonny." řekne tak potichu, že kdyby nebyl vlkodlak, neslyšel by to. Rychle vběhne do domu a zamíří rovnou do obývacího pokoje, kde Liu položí na vysoký a huňatý koberec před pohovkou a rozhlédne se po něčem, do čeho by mohl jejich dítě zabalit a čím zakrýt Liu.

Zvedne se a odběhne do její ložnice, kde naštěstí najde nějaké teplé deky. Zrovna když se vrací, uslyší její výkřik.

Během okamžiku se ocitne u ní a podívá se jí mezi nohy, kde je už vidět hlavička. Opatrně jí podepře. "Lio, zatlač. Při další kontrakci musíš zatlačit." rozkáže a doufá, že jej jeho žena poslechne.

Znovu ji zachvátí bolest a ona ze všech sil zatlačí. A pak? Pak uslyší dětský pláč. Podívá se na Sonnyho, který zabaluje dětské tělíčko do teplé deky a následně i s ním přejde k ní a ukáže mu jejich dceru.

"Ta je nádherná." zvedne ruku, pohladí malou, baculatou dětskou tvářičku a její oči se zavřou.

Sonny to zaregistruje a položí dítě na koberec vedle své družky. Zvedne se a rozběhne se do její pracovny, kde je stoprocentně telefon. Ví totiž o jednom vlkodlakovi, který bydlí v Londýně a je naštěstí pro ně, doktor.

* * * * *

Aloha..

Další kapitola za námi.. doufám, že jste si ji užili.

Jinak na mém profilu najdete nový příběh, který se jmenuje Sukuba - Kráska z podsvětí, tak kdo by měl chuť.. klidně se může také začíst do jeho prologu.

Jinak nám už zbývá pouhých 10 kapitolek a jsme na konci příběhu.

Misenka_H