Aʟᴘʜᴀ's sᴏᴜʟ ᴍᴀᴛᴇ [CZ] ✓

39 - "Už tak dál nemůžu."

Uběhl týden od doby, kdy Luna odjela ke Hvězdné smečce a ještě se stále nevrtila. Dělá společnost své spřízněné duši, kterou nemůže ani za nic vystát ve své společnosti, ale rozhodla se, že mu dá šanci a zkusiti to přeci musí. I když je její druh strašný pitomec a myslí si, že o všem může rozhodovat jenom on a ona by měla sedět hezky doma a starat se o blaho smečky. Spíše o jeho blaho. Nejraději by jí totiž zamkl ve své ložnici a nenechal jí ani jít na záchod, jenom aby byla v bezpečí, co kdyby se náhodou ještě něco přihodilo a on by o ní přišel.

To nemůže dopustit. Nechce o svojí spřízněnou duši přijít a rozhodně jí nenechá na pospas nějakému bláznovi, který mohl svojí smrt fingovat, i když to by šlo těžko, když ho zabil samotný Beta. Ten by určitě poznal, kdyby svojí vlastní smrt jen hrál, ale mohl mít alfa Hugh nějaké své komplice, kteří určitě také touží po jejím území.

Hnědovlásek doufá, že smečka bude brzo patřit i jemu a on se stane jejím Alfou, ale o tohle téma Lia nestojí a proto nikdy neodpovídá na jeho otázky typu, "Kdy si tě budu moct označit?" a "Kdy mě hodláš představit své smečce, jako svou spřízněnou duši a jejich budoucího Alfu?" Vážně se těmto otázkám bravurně vyhýbá a nebo se v tu chvíli prostě vypaří a on si vždy jenom povzdechne.

Tolik si přeje, aby se mu konečně podvolila. Podlehla jeho kouzlu a poutu spřízněných duší, ale ona má až moc velkou vůli a nehodlá se jen tak vzdát bez boje. Je bojovnice tělem i duší a to se mu na ní líbí. Kdyby byla jiná, možná by po ní ani tolik netoužil, jako po ní touží právě teď. Je jíná než všechny ostatní, které zatím měl tu čest poznat.

"Lio." osloví opatrně svou družku, která je opět duchem jinde, než má být. Nechce jí vylekat, ale tuhle záležitost vyřešit musí. Už si jí chce označit. Pokud tak už neudělá, bude si moct každý vlkodlak nárokovat její maličkost sám pro sebe, i když si je moc dobře vědom, že ona by tohle nikomu dobrovolně nedovolila.

Konečně se na něj podívá a přemýšlí, proč chce zase tohle téma vytahovat. Ví totiž moc dobře o čem chce mluvit. Pořád o něm mluví a ona se ještě nerozhodla, jestli mu to má dovolit nebo ne. Už nemá sílu se s ním na tohle téma bavit. Nedokáže to. "Už tak dál nemůžu." řekne a podívá se na svého druha, který vypadá, že není příliš nadšený z jejích slov. Ona také není, ale nechce se mu ještě podvolit. Nedokáže to. Je to na ní až příliš rychle. Vždyť ho pomalu ani nezná a on už by si nejraději nárokoval vše, co se jí a její smečky týká.

Neví, jestli mu jde o ní, nebo její smečku a proto potřebuje více času. Musí mít více času. Proto také aniž by mu něco řekla, se rozběhne ke dveřím, otevře a vyběhne na chodbu, kde se málem srazí s bývalým alfou, ale jen tak tak to vybere a utíká pryč.

"Lio." slyší hlas Sonnyho, ale nezastavuje. Zastaví se až před dveřmi domu, kde strávila celý týden. Nakonec chytne za kliku a otevře je.

V té chvíli Alfovi dojde, o co se jeho spřízněná duše snaží a tudíž se rozběhne ještě rychleji a snaží se tomu zabránit. Když je skoro u ní, natáhne ruku, ale ona v tu chvíli stihne uhnout a jeho ruka protne jenom vzduch.

"Sakra Lio, zastav se." volá za ní, ale ona běží dál a nebere na něj ohledy. Vždyť ještě nedávno ležel pomalu na smrtelné posteli a on už musí nahánět svojí družku jako nějakou svojí kořist, kterou ostatně je. Pro něj je výhrou v loterii. Musí konečně udělat co je správné. Musí se mu konečně podvolit. Potřebuje, aby od něj už nikdy neodešla a milovala ho stejně, jako on miluje jí.

Utíká stále ve své lidské podobě, ale to nestačí. Už jí skoro měl a ona se mu jen tak tak vyhla, jako jeho otci před jejich ložnicemi, které má otec se synem naproti sobě. Promění se proto do své bílo-černé vlčice a zrovna v tu chvíli vběhne do lesa.

*Co to zase provádíš, Lio?* zeptá se jí její vlčice Sun, která nechápe, proč zase utíká. Myslela si, že už jejich spřízněnou duši neopustí, ale nejspíše se mýlila. Již dlouhou chvíli spolu nemluvily a ona nemá ponětí, co zase udělal, že se rozhodla od něj opět utéct.

Včerejší kapitola konečně spatřila světlo světa. Dokopala jsem se k tomu, abych jí vůbec napsala. Sice kolem mě stále řvou a pobíhají děti, které se pořád něčeho dožadují a nehodlají být chvíli ve svých pokojích, ale nakonec tu je a už nám zbývá jen dnešní kapitola a já doufám, že bude dnes ještě čas k tomu jí dnes napsat. Snad to zvládnu. Do půlnoci je však času ještě dost.

Jak se vám zatím příběh líbí? Je něco, o čem by jste si v příběhu rádi přečetli? Jak by se měl nadále příběh vyvíjet?

Myslíte, že se Lia nechá označit a nebo bude označena proti své vůli?

Misenka_H