Aʟᴘʜᴀ's sᴏᴜʟ ᴍᴀᴛᴇ [CZ] ✓

53 - Problémy v ráji

"Dělej si co chceš. Je mi to úplně jedno!" křičí na Alfu Luna, která toho má již od rána plné zuby.

Sonny stále někam odbíhá, ona je jako na trní a ještě k tomu má co nevidět porodit. To nemůže prostě všeho nechat a být se mnou?, ptá se sama sebe, ale na tuhle otázku rozhodně nemá odpověď.

*Je to Alfa a ten má víc povinností, než máme my.* odpoví jí Sun. To jí tak ještě scházelo, aby když si povídá sama se sebou, jí odpovídala její vlčice, na kterou teď taky úplně nemá náladu.

*Měla by jsi raději mlčet. Kdyby nebylo toho pitomého pouta a já nevyměkla, nebyly bychom tady a nečekaly bychom každým dnem narození našeho dítěte!* křičí ve své hlavě na Sun, která vůbec nechápe její rozpoložení. Většinou jsou za jedno, ale a přibývajícím stresem a očekáváním jejich dítěte, je čím dál nevrlejší a nevrlejší.

Nakonec vlčice uzná, že bude lepší, se do toho neplést a nechat Liu, aby si to spolu vyřešili sami. Ona se jim do toho prostě plést nebude.

Lie se otočí zády ke své spřízněné duši a zadívá se z okna ven na okolní lesy. Je tu všude takový klid, jen kdyby tu nežila stovka vlkodlaků, bylo by to možná ještě lepší.

"Lio, tohle mi nedělej. Moc dobře víš, že ta práce se sama neudělá." snaží se o mírný tón, ale jí to ani trochu nezajímá. Jeho výmluvy jsou pro ni nic.

"Fajn. Jak chceš. Kdyby jsi mě hledala, budu v pracovně. Stačí jen přijít." také by na něj mohla promluvit přes jejich vlčí komunikaci, ale nejspíše neudělá ani jedno.

Sonny se rozejde ke dveřím, u kterých se zastaví a ještě jednou se ohlédne na svou družku. "Né, že se půjdeš proběhnout do lesa. Máš každou chvíli rodit." dodá ještě a pak teprve opustí jejich ložnici.

Lia zůstane v pokoji sama a přemýšlí nad jeho slovy. "Mě nebude poroučet." řekne a toužebně se zadívá na stromy. Nejraději by se teď viděla právě mezi nimi a nikde jinde.

Vždycky jí pomohl běh, když byla naštvaná a právě ten ona teď potřebuje. Je jí jedno, že zbývá necelý týden do porodu. Ona se prostě promění. Jemu se to líbit nemusí.

Otočí se a zjistí, že za sebou Sonny nezavřeli dveře. Rozejde se proto k nim, vyjde na chodbu ve čtvrtém patře jejich sídla, které je opravdu velké, ale i tak potřebovalo čtyři patra, zavře za sebou dveře.

_Lio._ uslyší jeho hlas v hlavě.

Zavrčí.

_Proč nejsi v ložnici?_ zeptá se jí a ona nad jeho otázkou jen protočí oči. Ona se mu zpovídat nebude a zajímalo by jí, jak se vlastně dozvěděl, že je mimo ložnici, však ještě neudělala pomalu ani deset kroků a už jí peskuje.

_Dej mi pokoj a nelez mi do hlavy._ odpoví až příliš klidně.

Sonny si sedne do svého křesla za pracovním stolem a přemýšlí nad tím, co dělá špatně. Vždyť se jenom snaží o to, aby jejich smečka prosperovala. Také je potřeba se starat o dvě firmy, které oni dva vlastní. Jedna jeho a jedna její. Ani jednu nepřestěhovali blíž.

V tu chvíli zazvoní na stole Alfovi telefon, který si tu nechal, když šel zkontrolovat Lunu.

Podívá se na displej a když zjistí, že mu volá Joel, musí se pousmát. "Jak šla schůzka?" zeptá se hned, jak hovor přijme.

"Šlo to dobře." odpoví Joel, který před chvílí podepsal smlouvu na jednu důležitou zakázku.

"Pro dnešek se už můžeš vrátit ke smečce, pokud tedy není ještě něco potřeba vyřídit ve firmě." dodá ještě.

Jenže v tu chvíli se postaví Winter na všechny čtyři a vrčí. Otočí se k oknu a podívá se z něj. Přeci jen jeho družka neuposlechla jeho příkazu, že má zůstat v ložnici a vydala se k lesu.

"Joely, musím jít. Mám tu něco naléhavého. Kdyby něco, volej Betovi Victorovi." s těmi slovy telefon zavěsí. Lia se promění a jeho opět ohromí velikost, jakou disponuje jeho družka.

Dřív si myslel, že to bude jenom tím, že se její území zvětšilo a přijala do smečky polovinu členů z jiné smečky, ale spletl se. Ona svou velikost má stále a on je i nadále oproti ní dost malý.

_Victore, máš smečku na starost. Já musím za Lunou._ řekne druhému Betovi přes vlčí komunikaci.

_Alfo, jak si přejete._ uslyší jeho hlas ve své hlavě a vyráží pryč ze své pracovny. Dojde až k zadním dveřím od domu a okamžitě se promění do své vlčí podoby.

Zavyje.

Dává jí tím najevo, že si pro ní jde a tentokrát bude po jeho, i kdyby se měla stavět na hlavu.

* * * * *

Jsme na konci kapitoly a já vám s klidným srdcem můžu říct, že je před námi už jen posledních cca jedenáct kapitol a jsme na konci příběhu Lii a Sonnyho.

Snad si jeho poslední kapitoly užijete, jako já si užila jejich psaní.

Misenka_H