Aʟᴘʜᴀ's sᴏᴜʟ ᴍᴀᴛᴇ [CZ] ✓

48 - Probuzení

Uběhlo čtrnáct dní od doby, kdy Danny dal vědět svému Betovi, že je jejich Luna ve smrtelném nebezpečí, ale také i to, že si jí Alfa konečně označil za svou. To Betu překvapilo a nenacházel slova, kterými by vyjádřil své uspokojení.

Sice napřed zuřil, že je jejich Luna v ohrožení života, ale nakonec usoudil, že je v těch nejlepších rukou. Zde by se jí dařilo daleko hůř a ještě k tomu, kdyby byla již označená. Stejně by jí musel posadit do auta a odvést k jejímu druhovi.

Už víc jak měsíc vede smečku místo Lii a nějak se mu nedaří, aby nadále udržel smečku v klidu. Pokud to takhle půjde dál, tak členové brzo začnou divočet a on bude muset dělat vše pro to, aby je uklidnil.

"Beto!" vtrhne do místnosti hnědovlasý mladík a Victor si na něm všimne, že ho něco moc trápí.

"Vyklop to. Co se zase děje?"

"Chtějí se porvat. Musíte tomu zabránit." řekne stále zadýchaně.

"Kdo?"

"Naši lidé a lidé od Hugha, Beto. Pojďte a rychle, než se něco stane." tohle mu tak ještě scházelo. Vlkodlaci z Jarního vánku stále nepřísahali věrnost jejich nové Luně a tak se jim nedá vyčítat, že se chovají podle svých starých pravidel, kdy jim bylo dovoleno asi víc násilí, než je tolerováno zde.

Společně vyběhnou z jeho pracovny a utíkají na místo, kam ho vede hnědovlasý mladík.

Dorazí na místo právě ve chvíli, kdy černý vlk skočí po zrzavém. Začnou se mezi sebou prát. Kousají, ohání se tlapami a cení na sebe zuby.

"DOST!" rozlehne se okolím hlas Bety, který začíná být velice naštvaný a nedokáže pochopit, proč se do sebe vůbec pouští. Vždyť jim tu nic nechybí a stejně se mezi sebou napadají.

Lia se posadí na posteli a rozhlíží se kolem sebe. Všimne si na posteli Sonnyho, který spí a vlasy má všude kolem hlavy. Nikdy se jí nestalo, že by spala tak dlouho. Moc dobře si uvědomuje, že tu ležela vedle něj dlouho. Byla otrávená vlčím morem a ten se na ní podepsal.

Dokonce i Sonnyho vlčí mor skolil a oba malém zemřeli. Nechybělo moc a už tu nemuseli být. Ještě si lehne vedle svého druha a chvíli si ho prohlíží. Najednou jí napadne, že by ho mohla pohladit. Touží se ho dotknout.

Natáhne ruku a zastaví se nad tváří její spřízněné duše. "Udělej to, prosím." řekne Sonny, který má stále zavřené oči. Touží po jejím doteku. Už když se v posteli posadila, chyběla mu její přítomnost. Možná seděla kousek vedle něj, ale stejně to pro něj bylo málo.

Lia se přeci jen odhodlá a položí dlaň na jeho tvář. Chvíli tam jen tak setrvá a pak jede dolů, k jeho krku, kde se jen letmo dotkne a pokračuje v cestičce níž a níž, až se zastaví až u jemu jeho tepláků.

Pozvedne obočí a není si ani jistá, že by měl tepláky, než padli do společné temnoty, i když jí každý prožíval jinak. "Tepláky?" snaží se zadržet smích, protože jak zná svého druha, nikdy ho neviděla spát v teplákách.

"Co já vím, tak v šatně nějaké rozhodně mám, ale nejsem si jistý, kdo mě do nich oblékl." řekne a pokrčí při tom rameny. Sám neví, jak se v nich ocitnul a teď to rozhodně řešit nechce.

Najednou se Lidé rozbuší srdce jako zběsilé. Všimne si totiž, že se jeho tepláky vzdouvají na místě, kde její ruka ještě ani nezabloudila.

"Musí to být dlouho, kdy jsme se milovali poprvé. Toužím po tobě. Nestydím se za to." zato Lia rudne ještě víc a víc.

Ano. Milovali se spolu, ale to je ovládl úplněk a ona už neměla sílu, aby mu nadále odporovala. Moc dobře, ale ví, že to nebude jednoduché a oba dva budou muset dělat nějaké ústupky.

Sonny nazvedne Lie bradu a snaží se na ní usmívat. Vlastně mu to jde úplně samo. Konečně si totiž uvědomil, že si jí označil a ona tak je konečně jenom jeho. Nikdo jiný na ní nemá nárok a on si rozhodně bude svojí spřízněnou duši hlídat a chránit jako oko v hlavě.

"Nemusíš se stydět. Vždyť jsem tě nahou viděl a jsem si jistý, že ty mě také. Takže v tom žádný problém nevidím."

Zadívá se jí na malý okamžik do očí a úsměv mu zmizí z tváře a v jeho pohledu se něco změní. Začíná být více dravčí a ona konecnepochopi, že to co vidí v jeho očích, je touha a bezmezná láska k ní.

Sice pozdě, ale nakonec jsem se stejně dokopala a tuhle kapitolu pro vás napsala.
V poslední době jsem, ale s inspirací na bodě mrazu a uvažuju nad tím, že bych tento příběh brzo ukončila. Sice ještě nevím, kolik by do konce zbývalo kapitol, ale to není podstatné. Každý příběh jednou musí skončit a i tenhle bude jednou dokončen. Záleží jen na tom, jak moc budu chtít v příběhu pokračovat. Také nápady. Těch je v poslední době čím dál tím míň.

Snad se vám kapitola líbila a užili jste si ji .

Misenka_H ❤️