Aʟᴘʜᴀ's sᴏᴜʟ ᴍᴀᴛᴇ [CZ] ✓

64 - Malý Sami chce na svět

Dva měsíce uběhly od doby, kdy Alfa Sonny požádal svou Lunu, Liu Bennettovou o její ruku a ona mu řekla ano.

Nebyla sice tolik nadšená, jak doufal, ale jak se jí po tom všem mohl divit, že neskáče radostí metr vysoko? To prostě nešlo.

Podívá se na Alison, která kolem nich běhá po zasněženém trávníku a Lia vedle něj sedí zabalená do huňatých dek.

"Jste moje štěstí." řekne a Lia se na něj usměje. I ona to tak cítí a vždy bude. Jenom stále ještě nedokáže úplně zapomenout na to, co se jí stalo. Možná na to ani nikdy nezapomene. Zadní vchod do domu jí to bude vždy připomínat.

"Trápí tě něco?" zeptá se Alfa, který se zadívá své Luně do očí, protože jedině takhle dokáže poznat, jestli mu řekne pravdu.

Dívka si povzdechne a pod dekou pohladí své bříško, ve kterém nosí svého syna. Sami. Pro tohle jméno se rozhodla před dvěma dny, když jí doktor oznámil, že to bude chlapec.

"Né.. teda ano. Pořád musím myslet na to, co se tu stalo a co se stalo po tom." odpoví mu sklesle a kdyby nebylo její silné vůle, už by jistě plakala jako malá holka.

Sonny i jeho vlk Winter, se naježí. Tohle nečekal ani jeden z nich. Mysleli si, že už se přes to jejich družka přenesla, ale jak je vidět, tak to není pravda. Jenom si na silnou hraje.

Sonny jí obejme. "To bude dobré, lásko." šeptá jí do ucha. "My to spolu zvládneme. Uvidíš." snaží se jí utěšit. Podpořit. Cokoliv, co by jí pomohlo, udělal by to aniž by ho o to musela požádat.

Kdyby to šlo, nejraději by vrátil čas a svou družku by bez dohledu nikam nepustil, ale moc dobře ví, že to nejde. Jediné, co by jim mohlo pomoci, je ztráta paměti, ale to se zařídit také nedá. Né vědomě.

"Slibuješ?" zeptá se ho. Potřebuje jeho ujištění, že už bude vše jenom dobré.

"Slibuju." odpoví jí svým alfa hlasem, který nenechává nikoho na pochybách.

O hodinu později, kdy už je zima Alison i Lie, vejdou zadním vchodem do domu a v té chvíli Liu zachvátí bolest v podbřišku.

Cítí mokro, které jí stéká po jejích nohou. Podívá se na podlahu a tam spatří kaluž vody. "Ronalde!" rozléhá se její křik domem.

Sonny se otočí a pořádně si prohlédne svou družku. Dole na podlaze si všimne vody. "Není ještě brzo?" zeptá se rozrušeně.

"Je. Jsem teprve v sedmém měsíci." to už křičí tak nahlas, že jí museli slyšet snad všichni vlkodlaci v okolí minimálně deseti kilometrů. Přinejmenším.

"Ronalde!" to už zařve i Sonny svým alfa hlasem, který se rozléhá po celém domě.

Udýchaný doktor přiběhne jak nejrychleji může, protože už i on sám není žádný mladík, aby tak rychle běhal.

"Už jsem tady. Už jsem tady. Nemusíte tu řvát jako na lesy." postěžuje si zadýchaný doktor, který se snaží popadnout dech.

"Rodím, doktore." vykřikne bolesti Luna.

"Sonny, odneste dceru do jejího pokoje. Danny ty vezmi Lunu a půjdeme do nemocničního křídla."

Společně vyrazí na místo, kde doktor může dělat veškeré zákroky. Od prohlídek, operací až po porody.

Roland otevře dveře porodního sálu. Nechá Dannyho s Lunou vejít dovnitř. Sám vejde do místnosti a zavře za sebou dveře, aby je tu nikdo nezvaný, nerušil.

"Polož jí támhle na to lůžko a odejdi." přikáže mu doktor, ale Luna vrtí hlavou. Nemůže tu zůstat sama. Nezvládla by to.

"Ne. Nikam nepůjde." vydá ze sebe bolestivě. Tak moc jí určitě nebolelo ani první porod. To by si snad pamatovala.

Doktor nakonec přikývne, že souhlasí. Stoupne si mezi její nohy a opatrně z ní sundá tepláky, které jsou celé mokré a také spodní prádlo.

"Běž pro prostěradlo." oznámí Dannymu, jako kdyby tu byl k ničemu a Danny ho tiše poslechne.

Vrátí se s prostěradlem v ruce a podá jej Rolandovi, který kontroluje Lunu. Danny se otočí, aby se nedíval na obnažené tělo Luny.

"To bude rychlé." vyřkne svůj verdikt a v té chvíli do místnosti vrazí Alfa.

"Stihl jsem to?" položí otázku.

"Ano. Malý Sami chce na svět." odpoví mu jeho družka zadýchaně, jak se snaží vydýchávat kontrakci, která před chvílí ustala.

Sonny si stoupne vedle ní a chytne jí za ruku. "Luno, až ucítíte tlačení na zadní pánev, zatlačte." řekne s klidem doktor. Přinese si malou stoličku, na kterou si vzápětí sedne.

Liu opět zachvátí další kontrakce a jak doktor říkal, tak udělá. Zatlačí, jak nejlépe umí.

"Tak je to dobře. Hlavička už je venku. Musíte však zatlačit ještě víc, až přijde další kontrakce." poručí jí a Alfa při tom zavrčí. "Klid, Alfo. Je to moje práce." Sonny se zklidní.

Nakonec se domem ozve výkřik mladé Luny a pár vteřin na to dětský pláč.

* * * * *

Tohle je konec vlčátka.

Právě jste dočetli poslední kapitolu příběhu Alpha's soul mate..

Jsem vám nesmírně vděčná za to, že jste jej četli a dávali mu ★ a občas i komentáře. Všechno mě to hřeje u srdíčka a mám pro nás novinku..

Sice ještě netuším, kdy to bude, ale mám v plánu pokračování tohohle příběhu. Hlavní postavou bude právě narozený syn Luny.

Už mám něco málo vymyšlené. Cover, popis příběhu a dokonce i částečně dej, takže se můžete jednoho dne těšit na to, že příběh spatří světlo světa.

Ještě jednou vám všem strašně moc děkuju a snad se uvidíme i u jiných mých příběhů a nebo pokračování tohohle.

Vaše

Misenka_H