"Jdeme do Podsvětí, volal Seokjin, už ví, kde se část schovává." Yoongi se ušklíbl. "Tak jdeme." Yoongi se zvedla sotva, co jsem došli domů se venku roztrhla průtrž mračen. "Jungkooku, Kiugi." Zakřičel Yoongi na dům a oba dva se hned objevili.
"Jdeme se Seokjinem, už nějaké našel." Oba přikývnou na souhlas. "O koho se jedná?" Optá se Kiu a založí si ruce na hruď. Yoongi se podívá na mě. "Seokjin říkal, že démoni." Bylo mi to blbé říkat, ohledně druhu Jungkooka.
Jungkook oddělal koberec před pohovkou. Padací dveře? "Co to je?" Podivím se a Jungkook otevře vrzavý poklop a po malých dřevěných schůdkách sejde dolů a ostatní jdeme za ním.
Kiugi má pod domem hromadu zbraní. "Tae vezmi si co chceš," meče dýky, luky, kuše všechno možné. Jungkook šel rovnou k jedné velké truhle a otevřel jí. "Dlouho jsi tu nebyl co?" Uchechtl se Kiugi a JK přikývl.
Vytáhl z truhly dvě velká dýky, které už svá nejlepší léta měli za sebou a patřičně si je prohlédl. "Ani jsem nedoufal, že by tady mohli být. Vím, že mi je stráž sebrala a myslel jsem, že je zničili. Jak to že jsou tady?"
"Potom co, tě zajali máma je z hradu odnesla a schovala tady. Věděla, že se odtamtud jednou dostaneš a budeš je znovu chtít." Kiugi zašmátral ještě v jedné z beden, co tu byli. "A tohle taky." Byli to dva železné nátepníky a ve spod kůže.
"Vím, že jsi je rád nosil. Pamatuji si, že jako malí jsem do nich cinkal lžičkou a vydávala to moc hezký zvuk." Pousmál se nad vzpomínkou na minulost.
"Tak co bráško?" Kiugi mě chytl kolem ramen a pokynul hlavou k regálu se spoustou zbraní. "S katanou ti to celkem šlo a vrhací nože." Podotkl Yoongi a měl pravdu, za ten půl rok co mě trénoval, se v mých rukách prostřídala hromada chladných zbraní a s některými mi to šlo a u některých jsem byl úplný tragéd. S takovou sekerou se už třeba nikdy nechci vidět.
"To máš pravdu, sáhl jsem po kataně, která k mému překvapení nebyla zaprášená a Yoongi mi podal i hromadu házecích nožů. "Tak jdeme," Kiugi si vzal také vrhací nože a ještě něco, co evidentně vypadalo jako dýmovnice.
"Jungkooku asi by nebyl dobrý nápad, aby si se potuloval v Podsvětí. Přitahoval bys moc pozornosti a ty víš, jak to pak je." Chápavě přikývne a poupraví si nátepníky. "Počkám na vás na střeše před podnikem. "
Už nachystaní jsme šli do Podsvětí, venku bylo vcelku nemilosrdné počasí. Bouře neustupovala a před podnik, jsme došli všichni už rapidně promočení. "Jungkooku, mohl bys ještě na chvilku?" Zastavil se v chůzi a vyčkával co řeknu. "Zkus kontaktovat Felixe, určitě nám rád pomůže. Podal jsem mu svůj telefon s Jeho jménem v předvolbě. "Nemyslím si, že by se zrovna se mnou chtěl bavit." Posmutněl a já si teď vzpomněl proč, vždyť on mu v zápalu šílenství zabil přítele.
"Felix není člověk, který by tě odsoudil nadobro, zkus to prosím." Pohladil jsem ho po rameni. Jednou jsem se o tom s Felixem bavil a vůči Jungkookovi nechová zášť. Uvědomuje si, že jeho počínání nebylo při smyslech a spíše ho lituje než, že by ho odsuzoval.
