"Pěkné," zaslechl jsem hrubší hlas v jedné z postranních uliček. Že by tu nebyl sám. Kroky onoho muže se přibližovali a já jsem pod světlem z jedné pouliční lampy po chvíli poznal příchozího. Byl to Kiugi, ale co tu dělá? Čekal jsem, že teď bude doma s dcerami a manželkou, ale je zde. "Když jsme se viděli před Podsvětím a ty jsi byl to vystrašené dítě, co prahlo po spravedlnosti, ale nebylo ochotné zabít, jsem si říkal, že rozhodně nemůžeš být můj bratr. Mýlil jsem se, Yoongi měl pravdu. Přeci jen jsme příbuzní."
S úsměvem na tváři ke mě přišel a objal mě kolem ramena. "Šel jsem ti naproti, kdyby se náhodou něco dosralo, přeci jen už je skoro půlnoc." Lhal mi, tím jsem si byl jistý. Tohle neznělo moc upřímně. Nechápu proč by, ale vlastně ano.
"Jungkook tě poslal?" Optal jsem se s šibalským úsměvem. "Přesně," zasmál se a vydali jsme se společně k jeho bydlišti. "Chtěl tam jít sám, ale kdyby ho tam někdo poznal byli by jatka a to si teď tak trochu nemůžeme dovolit." V tom má pravdu, znám pár lidí, co by tam nejraději Jungkookovi zakroutili krkem a v jejich seznamu nejnebezpečnějších stvoření je v předních příčkách.
"V tom máš pravdu," byli by jatka. Zahřálo mě to na srdci, že pro mě chtěl dojít, neboť se bojí o mé bezpečí. Je to sladké. To je poprvé v mém životě, kdy se mi líbí něčí přízeň. Krásný to pocit někoho milovat.
"Necul se tak," drbl do mě Kiugi. "No jo," byl jako vyměněný. Je to hezký pocit mít bratra. Když si to teď tak uvědomím, má smrt mi dala více než můj život, jako obyčejného smrtelníka. Jsem rád co jsem zač.
"Vůbec, co jste tam dělali tak dlouho?" Zapřemýšlel jsem a zvažoval kde začít. "No seznam se s Yeontan," poukázal jsem na pejska, který byl celou dobu v naprosté tichosti. "Vůbec jsem si ho nevšiml." Kiu se k němu sklonil. "Ahoj Kerberosi, nic moc podoba co, ale neboj až tě paniček vezme do pekla znovu budeš velký a silný." Pohladil pejska po hlavičce a znovu jsme pokračovali po cestě.
Objasnil jsem mu na čem jsme se domluvili s kněžnou a že Seokjin pošle zbytek detailů, až nastane ten pravý čas nebo spíše až to úplně naplánuje. Co si budeme organizace jeho upírů je naprosto perfektní už po několik dekád. Zatím lidi stále berou upíry jako stvoření z pohádek, za což klobouk dolů, když jich může mít po zemi desítky. Z jisté části za to nejspíše bude moc i nátlak, což je schopnost upírů, přimět kohokoliv udělat či myslet si cokoliv. Kdysi to na mě v Podsvětí zkusil, ale jako Hádes jsem před takovými věcmi naštěstí imunní.
"Jo Tae počítej, že až ho dostaneš domů holky ho umazlí k smrti." Pousmál se na pejska a já už s touto možností trochu počítal. Když si vzpomenu jak na mě Soody skočila, tak chudák pes. "Tak co Yeontan těšíš se?" Zeptal jsem se pejska, který zavrtil hlavou na nesouhlas. On mi rozumí?
