Byli jsme na místě. Byli tu přesně jak říkal. Před vchodem do starého suterénu stáli tři démoni, neobtěžovali se ani schovávat své rohy, měli je jen o něco větší než Felix, takže bych odhadoval, že nejsou víc jak padesát let staří.
Venkovní počasí se za poslední dobu celkem vyčasilo. Už přestalo pršet a vál příjemný letní vánek, i když bylo pořád všude znatelné stopy po dešti, alespoň se zregenerují rostliny.
Zahleděl jsem se na malou skupinku a pořád nechápu, proč v lidském světě vraždí, vždyť jim to k ničemu není. Upíři potřebují krev k přežití a ta lidská je optimální, ale snaží se eliminovat ztráty na životech, i když co mi říkal, se tomu občas zabránit nedá.
"Promiňte," zaslechl jsem mě moc známí hlas a viděl, jak se JK pomalu přibližuje ke skupince démonů. Kteří hned zaujali bojovou pozici. "Kdo seš," všichni vytasili své drápy, ale JK zůstával naprosto klidný, však se nikdy neměl čeho bát. Jeho prokletí mu nedovoluje umřít a v bolesti, jak jsem za ten rok pochopil se docela vyžívá.
"Myslel jsem, že má pověst mě předchází, ale vy se činíte více než. Já otázkou zůstává proč? Není vám jich líto?" Posmutní a vytáhne denní tisk. "Brutálně ubodaná žena v parku, na předměstí Gangnamu. Proč, tolik prolité krve? K čemu." Oddělá ze své hlavy černou kápi a zazubí se.
Všichni démoni o krok ustoupí. "Asmodeus," přikývl na souhlas. Chvíli mi zabralo zpracovat informaci, že patří k jedním ze sedmi hlavních démonů. Babča si uměla vybrat no. Hlavně když jsem je chtěl všechny zabít a pak zjistit, že k ním patří bylo dost překvapující.
"Ty máš co říkat, sám si jich zabil stovky." Vykřikne jeden z nich a jde z jeho hlasu slyšet strach, bojí se ví moc dobře, že proti němu ani jeden z nich šanci nemá. "To možná ano, ale nikdy jsem nezabil někoho nevinného při smyslech." Podotkl a v ruce si potěžkal jednu se svých dvou vrhacích dýk, které dostal od mé matky.
"Proč vraždíte?" Znovu se zeptal naprosto klidně, na rozdíl od démonů, kteří začali pomalu panikařit. "Do toho ti nic není a vypadni." Znovu hlas plný nejistoty, ví že jsou někde a i když se snaží to zamaskovat, jejich nervozitu si užívá.
"V tom případě mám poslední otázku." Znovu promluví naprosto klidně a pevně uchopí své dýky do ruky. "Jaká jsou vaše poslední slova. Na tváři se mu zjeví vyšinutý úsměv a já se chvíli bál, že opět začal šílet.
Dali se na útěk, což byl signál pro mě a Felixe, kteří jsme čekali, každý na jedné straně příjezdové cesty ve křoví. Oba jsme jim zastoupili cestu. Byli obklíčeni. Lix vytáhl své drápy. "Kampak jdete?" Optal se svým hlubokým hlasem. Byl to nezvyklí kontrasty, roztomilá mladá tvář a hluboký hlas. V životě bych neřekl, že někdo takový mluví takto.
Netušili, že by JK mohl s někým spolupracovat. "A vy jste jako kdo!" Zakřičel nás jeden z démonů. Oba jsme byli schováni pod černou kápí a nešlo nám tak vidět do obličeje.
Felix sundal z hlavy kápy a podíval se na dotyčné démony. "Hyunseoku proč to děláte? Co vám ti lidí provedli tak strašného, že je vraždíte?" Zněl zklamaně. "Felixi...." Odmlčel se. Felix vypadal zklamaně a druhý démon trochu provinile.
"Tomu by jsi nerozuměl a teď my uhni z cesty chlapče."
