Modlil jsem se, že hrát si na německého studenta zabere. "Das stimmt, ich hatte keine Ahnung, dass es hier so heiß sein würde. Das haben wir in Bayern nicht." Prones Jungkook s tak brilantním německým akcentem, že jsem se skoro posadil na prdel.
Studentka, vlastně slečna Hwan Lila, kterou si pamatuju, jako jednodenní společnici mého spolubydlícího a snažitelku o dobytí mé náklonosti pokračovala v chůzi dál. Díky bohu oddechl jsem si.
"Ty umíš německy?" Podivil jsem se. "Za ty staletí, co jsem na tomto světě, jsem se toho naučil hodně. Žil jsem kolem dvacátých let nějakou dobu v Norimberku. Je to vskutku zajímavé město."
Teď mi došla jedna věc, já vlastně ani nevím odkud Jungkook je. Je to vůbec Korejec? Mohl se sem přestěhovat a naučit se jazyk. Vlastně nemám ani ponětí kolik mu je let, jediné co vím, že je určitě mladší než než Yoongi a starší než Kiugi a to není úplně malé rozhraní.
Zeptám se ho na to později. Dál jsem se věnoval pozorování studentů, kteří mířili na přednášku. Zahlédl jsem ho, bavil se s dalším studentem a s úsměvem chtěli vejít do budovy.
"Ten blondýn na třetí hodině." Pronesl jsem telepaticky ke těm dvěma a rozešel se k němu. "Promluvme si." Pronesl jsem teď přímo na Felixe a on se zastavil v chůzi naprosto zmatený odkud to přišlo, že skoro holčiny za ním do něj nevrazili.
Ani ne vteřinu na to mě zahlédl, jak si to k němu mířím. "Jeho společníka jsem si prohlédl zda ho neznám, ale došel jsem k závěru, že nikoliv.
"Lixi co se děje?" Optá se ho. "Jdou po mě." Jeho hlas zní roztřeseně. Felix udělá pár kroků dozadu směrem ode mě a rozběhne se pryč a jeho společník běží okamžitě za ním. Chápu, že si potřebuje dávat bacha, ale nemusí hned utíkat pryč, nechci ho nahánět po areálu.
Někomu to může být podezřelé, ale i když není úplně neobvyklé, že čas od času někdo nestíhá a na přednášky sprintuje, kupříkladu Namjoon vždy všude byl na poslední chvíli. Jak mi chybí. Teď ale nemůžu podléhat sentimentu.
Rozběhnu se za nimi a Jungkook s Jinem nejspíše také, tedy spíše v mžiku zmizí, aniž by to někdo postřehl.
Rozběhnu se normální lidskou rychlost a ještě dělám zadýchaného, i když dech jsem ztratil už dávno. "Kampak, kampak." Těsně před nimi se zjeví Jungkook až Felixův společník vykřikne překvapením, kdyby to udělal mě, asi umřu na infarkt.
"JK," pronese Felix a je připraven k boji o svůj život. "Věz, že já se bez boje nevzdám." Pořád nedokážu pochopit, jak tak roztomilí chlapec může mít tak chraplavý hlas.
"Nepřišel jsem bojovat, někdo si s tebou přišel promluvit Lee Felixi." Naklonil hlavu na bok, aby přímo na výhledu neměl jej ale mě. Felix ustoupil bokem a podíval se za sebe na mě, avšak pořád chtěl mít v periferním vidění Jungkooka, kudli do zad umí dobře, to jsem si otestoval sám.
"Taehyung?" Sundal jsem si roušku aby mi viděl do obličeje, vím, že naposledy mě viděl ještě s bílými vlasy, tak mu to možná přijde netradiční. "Přesně tak." Pousmál jsem se na něj. Felix i jeho společník se hluboce uklonili, zdá se, že i ten druhý bude z podsvětí.
