Yoongi vyprávěl dál a šlo poznat, že má na krajíčku. "Přiletěla tak, už jsme pomalu přestával vnímat a upadal do milosrdné temnoty. Viděl jsem ta mohutná černá křídla, která zakrývala jas posvátných vrb. Pamatuji si, že mi z rány vytáhla dýku a objala mě s pronášela nějaká zaklínadla starou řečí a mé tělo se uzdravovalo. Zachránila mi život. Poté jsem omdlel a probral jsem se až u Jungkooka doma, kde mi s Jungkookem mé počínání rozmluvili a my s Madairou se začali více vídat až se z toho stala láska." Setřel si pár neposedných slza a usmál se na mě.
"Jak dlouho jste vlastně byli spolu?" Optám se a zadívám se na jednu starou vrbu, která vypadá, že už tu nějakou dobu je a byla i celkem podobná vrbám, které jsou v podsvětí. "Něco přes pět set let, to už bude. Někdy si říkám, že věčnost je krátká." Přikývnu na souhlas.
"Náš vztah se za posledních dvacet šest byl špatný ohledně proroctví, které znělo, že musí počít dítě s Hadem, měla to být její sestra, ale ta odmítla a nehodlala s tím mít nic společného. Odmítala mít dítě a tak neměla na výběr. Sama nechtěla, nechtěla mě podvést, ten den co mi to řekla, že to udělá jsem se naštval a opustil ji. Dodnes si to vyčítám. Proto jsem začal bydlet s Namjoonem. Náš vztah se zhoršil, Kiugi se to snažil nějak zachránit a kupodivu se mu to i povedlo, ale už to nikdy nebylo jako dřív. Mrzí mě to, neměl jsem být idiot." Obmotal jsem kolem něj své ruce a uzavřel ho v obětí.
"Dědečku Yoongi!" Zařvala Soody a doběhla k nám a také Yoongiho objala. "Proč jsi smutný dědečku?" Optala se a Yoongi nevěděl, jak zareagovat. "Jen se mi něco dostalo do oka zlatíčko." Pronesl jsem telepaticky k Yoongimu, ví o tom? Yoongi zavrtěl hlavou na nesouhlas. "Běž se sestřičkou, běžte si hrát nahoru, vypadá to, že za chvíli začne pršet." Pronesl a podíval se na oblohu, kde se už zbíhali mračna. Byla překvapená, ale poslechla a odešla. Obě jsou moc dobře vychované.
"Neví o tom, nechci aby věděla, že její babička je mrtvá. Chceme jí udržovat v blahé nevědomostí a až budou trochu větší jím to řekneme. Jsou to ještě děti, sejde z očí sejde z mysli. Určitě víš jak Soody vyšiluje, když Kiugi odchází." Souhlasně přikývnu. Pamatuji si, jak se optala jestli umře.
Zazvonil mi telefon v kapse a tak jsem se podíval, kdo volá. Seokjin? "Ano, copak se děje." Z druhé strany se ozval pohledný upír. "Vím o místě, kde se vyskytují nevyhovující démoni." Pronesl. "Dobře kde." Vyhrknu v úmyslu tam hned jít. "Klid Tae, je jich asi dvacet. Sám tam nemůžeš jít, potřebujeme plán." Pravda, neměl bych být tak hrrr, ale když jsem zase vyděl dnešní noviny, jsem opravdu naštvaný a rozhodnutý je všechny zabít.
"Dobře, kde se sejdeme?" Optám se. "Uvidíme se za hodinu v Podsvětí." Pronese a já se zaseknu. "Podsvětí přece vrhlo popelem?" Seokjin se zasmál. "Už zase stojí, není to poprvé co bylo zničeno." Podsvětí už zase stojí!
