Mluvil o mé matce. Všichni víme jak moc ho to vzalo. Ten nebojácný nightmare je pryč. "Jak...." Zůstal tak stát s vykulenýma očima. "Ona nemohla umřít." Nepatrně zakýval na nesouhlas. Přeci jen bylo to pořád čerstvé. Je to teprve týden, i když to bolí, jako by to bylo včera.
"Myslím, že Mamon, ale nejsem si tím jistý. Určitě někdo z hlavních démonů, kteří hned po pádu vládce zběhli. Už tak mají skoro neomezenou moc, co víc si mohli přát. Pořád nechápu, jak na to mohli přistoupit." Yoongi podléhá zoufalství. Vím, že jí měl moc rád a tohle ho pomalu, ale jistě zničí.
"Doufali, že se oprostí od svých prokletí. Jsou zničení svým poselstvím, ale neví že je to mýtus. Uznávám, že naděje umírá poslední, ale i tak to neměli dělat. V zoufalství všichni dělají strašné věci a já nejsem výjimkou."
"Je mi to líto." Jungkook roztáhl svoje ruce a uvěznil Yoongiho ve svém objetí. "Chápu jak se cítíš, ale věř, že tu máš nás. Rodinu, která za tebou bude vždy stát. Nezapomeň, že tu po ní zůstali dva úžasní chlapci."
To je snad poprvé, co vidím Yoongiho někoho dobrovolně objímat. "Díky bráško." pronesl skoro neslyšně, avšak se to k mým vyvinutým uším doslechlo a vykouzlilo úsměv na tváři. Ani Jungkook tu nikdy nebyl sám. Jsou si bližší než jsem si myslel.
"Jak dojemné, ale co takhle si dát večeři?" Vylezl z domku starý vlkodlak a co tam tak okouníš. Marš něco dělat." Pokáral Jacksona. Vzpomínám si, že říkal, že jeho dědeček je pěkný pedant.
"Jistě, Jungkook určitě umírá hlady." Pousmál se a nesměle přikývl na souhlas. "Srnčí, nechte si chutnat." Stůl byl opravdu bohatě prostřen. Vnitřek domku byl celý ze dřeva, působilo to však náramně útulně.
"Hele Háde, tohle by tě mohlo zajímat." Položil přede mě noviny s denním tiskem. "Stvůry v lidském světě!" Přečetl jsem nadpis titulní strany a zhrozil se fotek, které pod tím byli.
"A to je jen špička ledovce, Peklo se musí uzdravit a všichni se zpět vrátit, alespoň na století. Jinak nás znovu budou chytat a vraždit." Yoongi už to zažil. "A k tomu ty moderní technologie, potáhne se to jak lavina. V téhle době, už nejde odstřihnout město od informací."
Pravda. Musí se to urovnat než bude pozdě. "Úplně se nevyznám v tomto světě. Jediný komu bych mohl říct o pomoc je Seokjin." Pan Wang se při zmínce o něm zamračil. "Všivák jeden," pokračuje i s rýpavou poznámkou, ale to se do toho už vloží Yoongi.
"To možná ano, ale na druhou stranu ho chápu, dělá jen věci, který ví, že jsou pro něj prospěšné. Jestli se však globálně provalí existence našeho světa, postihne to i jeho klan. Jsem si jistý, že nám pomůže."
Jungkook se zatím do konverzace úplně nepouštěl, poslouchal nás to ano, ale pro něj přednější byla možnost se po tak dlouhé době najíst na prvním místě. "Jina znám stejně jako ty hyung, ale to ti jeho upíři. Poslední generace, jsou naprosto nezvládatelné." To má pravdu, vzpomínám si, jak mi jedni obtěžovali před Podsvětím a i Seokjin jim to přísně zatrhl.
"Tak ať si udělá přirozený výběr. Nemůže si přece nechat všechny a obzvlášť ty vzpurné. Měl by tomu dát řád. Je to měkkota." Pan Wang ho opravdu nemá v lásce. "To možná ano, ale každý má právo na život. Jen se musí naučit hranice." Musel jsem se do toho také vložit. Ti tři chlapci co jsem potkal, nebyli ani plnoletí.
