"Kde je!" Ucítil jsem štiplavou bolest na své tváři a mírně rozevřel oční víčka. Já jsem ztratil vědomí. Bylo divné se po tak dlouhé době probudit. Spánek mi už nějakou dobu přišel cizí, bylo to divné. Ale já jsem nespal byl jsem v bezvědomí, kvůli bolesti která pohltila celé mé tělo.
"Mohlo mě to napadnout." Frustrovaně si prohrábl vlasy. Bez mého srdce mě zabít nemůže. Zaostřil jsem na okolí a uvědomil si, že už nejsem na Zemi ale na druhé straně. Skrze jedno malé okno jsem uviděl temná mračna.
Ruce i nohy jsem měl připoutány k železné zdi okovy. Byl jsem v cele. "Kde je tvé srdce Taehyungu?" Zvedl mi hlavu, a podíval se mi se vcelku šíleným výrazem do očí. Jeho zorničky kmitali ze strany na stranu.
"Má ho Jungkook, protože je jeho po zbytek věčnosti." Zasmál jsem se. Chtěl jsem mu to vmést do tváře a pak mě došlo, že jsem mu to nejspíše říkat neměl. Půjde po něm.
"Neděláš mi to jednoduché vnoučku, ale nejspíše je čas se s ním zase vidět." Cukl jsem s řetězy. "Jestli se ho jen dotkneš tak si mě nepřej." Zasyčel jsem. "A co si myslíš, že tu zmůžeš. Ty tu teď jen hezky počkáš na svojí smrt. Ale milerád ti to udělám zábavnější. Mezitím jsem Taehyung já." Jeho vlasy nabrali tmavší odstín až jsme vypadali naprosto stejně. Chce se vydávat za mě, jistí že existuje odboj, že žiji u Kiugiho, napadne je.
Znovu jsem cukl s řetězy v naději, že se snad vysvobodím, ale žádný velký efekt to nemělo. Byl jsem v pasti. "Z tohoto se nedostaneš, ani Jungkook se z této cely nedostal." Tak tady byl uvězněný několik dlouhých měsíců v bolestech. Dlouho jsem toho místo hledal, a když jsem ho našel jsem jeho vězeň já.
"Hoši bavte se," na tváři mu hrál spokojený úsměv a já se bál, co přijde dál. "Prozatím můžeme zlomit tvého ducha." To ne nyní jsem se začal třást a chystal se, že přijde bolest. Do místnosti vešli dva démoni, oba měli vcelku dlouhé rohy, nejspíše bude i starší než Jungkook.
"Zajímá mě kolik jsi toho schopný vydržet chlapče. Zatím rekord drží JK celej půl rok. Zatím co většina šlechty to vzdala už první den a co ty princátko. Vzdáš to už dnes. Zasmál se a vytáhl malou dýku. Zatím co se druhý ujišťoval, že jsem důkladně přivázaný.
"Proč to vlastně děláte? Pomáháte archandělovi ke zničení podsvětí." Oba se zasmáli, ale mě na mé otázce nic vtipného nepřišlo. "Chceme chaos a tokové jako jsme my dva na zem nepouštěli a podsvětí už dost dlouho bylo mírumilovné. Středověk panečku to byla jízda." Zasnil se jeden z démonů.
"Vzpomínáš, jak místo nás sejmuli toho nightmare? To byla sranda, nikdy na nás nepřišli a ještě nás odměnili, že jsme ho udali." To mluví o Yoongiho bratru. "Tak schválně jak vysoko umíš ječet princátko."
Vzal dýku a vnořil jí do čiré tekutiny. Kapka tekutiny dopadlo i na něj a nepříjemně se ošil. Ať je to cokoliv není to dobré. Ostrý hroz zamířil k mému stehnu a celou dýku mi do ní zabodl.
