Bylo až ohlušující ticho. Znovu zavládlo a mě to bylo neuvěřitelně nepříjemné. Byl jsem poslední živý v místnosti. Rozhlédl jsem se kolem sebe na tu spusť co jsme udělal. Kolik mrtvých tu jen proboha je...
Až teď jsem začal znovu racionálně uvažovat a uvědomil si následky svého počínání. Všechny jsem je zabil. Jsem přeci je bestie. Tak moc jsem se toho bál, až jsem se jí opravdu stal. Všechny jsem zavraždil a k tomu jsem si i užíval jejich nářek, Namjoon měl pravdu, zblázním se...
Sesunul jsem se na kolena a přejel jsem mřížky prstů po ledové tváři Mamon. Je mrtvá, mojí vinou. "Odpusť." Pronesl jsem do ticha a pomodlil se. Poprvé ve svém životě, jsem dostal strach o svojí duši.
"Tady ti už bůh nepomůže." Zaslechl jsme se sebou hlas mě tak známí a přesto cizí. "To není možné." Zíral jsem jak smyslů zbavený na člověka sedící na vitrážovém okně.
"Ty musíš být nový vládce pekel." Zasmál se a sletěl dolů. Byl to ohromný kontrast s jeho bílými křídly. "Archanděl Uriel, pokud se nemýlím." Jungkookův milenec před stovkami let. "Zdá se, že má pověst mě předchází."
"Ani ne dědo." Zasmál jsem se proměnu já. Zbavil se Háda, bůh ví jakou moc má. Démoni nejsou problém, ale toto je daleko něco jiného.
Překvapeně naklonil hlavu na stranu. "Takže ty to víš." Sáhl jsem si na tvář a sundal už dost poničenou masku a nechal jí dopadnout na zem, kde se již roztříštila a nikdo jí nebude moci nosit.
"Pochybuji, že by jsi mě zapřel." Dívali jsme se na sebe. Ta podoba byla vskutku neuvěřitelná. Přeci jen jsme měli mezi sebou dost velké rozdílí. Mé oči byli zlaté a vlasy bíle, můj děda měl však vlasy havraní, jako já předtím a oči modré.
"Kde je Jungkook." Jestli to někdo ví tak on. "Ztracený pro tebe Taehyungu." A Další smích.
Znovu jsem nedostal žádné odpovědi. "Prostí démoni honící se za mocí, které jím v lidském světě nebylo dopřáno. Neuvědomují si, že vždy budou jen podřadnými stvořeními, které do pekla přivál osud a nejsou to zrozenci pekelných. Nemají právo na vládnutí natož na svůj život, šanci dostali a promarnili ji."
"K čemu ti je peklo, sám nejsi zplozenec tohoto světa, nemáš na něj nárok. Vyvolávat chaos ať už by to bylo v pekle nebo v lidském světě způsobí katastrofu v obou." Uriel se nepřestával usmívat. "Přesně tak můj drahý Taehyungu. Mým cílem není peklo ovládnout, ale zničit ho. Stejně tak jako zničím ten lidský svět."
"Lidé by měli znát pravdu o tom co jste zač a postupně vás všechny vyvraždit. Jako ve středověku, kde na všechny brali vidle a pochodně. Dvakrát se mě pokoušeli upálit za čarodějnictví." Vůbec se mi nelíbilo kam to míří.
"Nyní jsem král já." Nasadil si na hlavu otcovu korunu. "Ty jsi ho zabil?" Trochu tišeji jsem se optal i když prostorem by se rozlehl i zvuk malého vánku.
"Ano Taehyungu jsem synovrah. To dítě jsem ani neznal. Nebylo počato z lásky, ale z nenávisti, která prostupuje mým tělem. Jediný člověk, no člověk to není, kterého jsem kdy miloval byl Jungkook. Jenže mě nechal zemřít."
