Lucifer se rozběhl s dýkou v úmyslu zaútočit, najednou se vše seběhlo tak rychle. "Kápi byla dole, až teď jsem v onom stvoření poznal Mady. Natáhla ruku od sebe a démon před námi se roztříštil na milion kousíčků, vyrvala mu krev s těla. Myslel jsem, že se pozvracím, jak nechutný to byl pohled, alespoň vím po kom je Kiugi tak morbidní.
Když jsem jí viděl na slavnostech, vypadala tak mile, nyní mě však děsila. "Shinigami si nikdy neberou servítky a nikomu se nezodpovídají ani Hádovi."
"Kookie pojďme," opatrně ho vytáhla na nohy. "Ne," zakřičel a běžel k tělu jeho přítele. "Pomoz mu, oživ ho, prosím." Jungkook hystericky brečel. "Víš, že." Jungkook jí do toho skočil. "Prosím tě."
"Zkusím to, ale nic neslibuji." Ono jde přivést mrtvé k životu? "Je mi líto, je již pryč. Jungkooku musíš se schovat, ještě tě najdou a zabijí. Běž za Kiugim a Jisoo, u nich budeš mít úkryt." Jungkook se neochotně zvedl.
"Díky za pomoc," pousmál se a zmizel. "Zakopeš ho?" Mady lehce přikývla a Jungkook zmizel. "Tvá duše nešla na onen svět, kde teda jsi?" Pohladila Taeho po tváři a nejistě se na něj zadívala. Ta tvář je mi povědomá...
On tedy nezemřel? "Toto už nejsou vzpomínky, ke kterým mám přístup." Pronesla nejistě paní Kim. "Je tu někdo další." Namjoon se nejistě díval kolem sebe.
"Jdeš si pro něj?" Mady zbystřila. "Ano," za ní se objevila holubice, která se změnila v anděla. "Gabriely." Dívali se na sebe. "Madairo, už jsou to staletí. Je od tebe milé, že ho chceš pochovat, ale není to nutné. Prosím nech mi ho." Byl velice zdvořilí.
"Je tvůj, jen co je zač, že o něj máte takový zájem?" Vůbec nechápala o co jde. "Má drahá prosím nech mě s ním jen odejít." Nelíbilo se jí to, ale přikývla a Gabriel si ho odnesl. "Jungkookovi raději nic neříkej. Nechceme přeci potíže, ani z jedné strany."
"Rozumím a je mi líto, co se stalo tvé sestře. Jistě to musela být velká ztráta." Gabriel sklopil pohled. "Lidé jsou skutečná monstra ne vy." Mady přikývla na souhlas. "Vím, co se stalo tvému švagrovi, někdy mám nutkání sepsat dohodu a nechat své lidi žít v pekle. Je to tam mírumilovnější než zde."
Mady odletěla a Gabriel odnesl tělo.
Obraz se znovu rozplynul a všude zase bílo. "Kdo jsi!" Pronesl Namjoon a všichni jsme se rozhlíželi, zda našeho vetřelce neuvidíme.
"Chtěla jsem, aby jsi viděl i zbytek Taehyungu." Vytřeštil jsem oči. "Mady!" Byla to ona. "Co tu děláš? Ty jsi mrtvá?" Objali jsme se. "Zdá se, že již víš, že jsem tvá matka." Souhlasně jsem přikývl.
"Ano jsem zatím na živu. O tomto místě ví, opravdu jen málo lidí a tak to je hezké místo k odpočinku." Takže je někde zde, to je skvělé zjištění, alespoň někam jsem se pohnul.
"Řekla bych, že je čas jít. Rozluč se Tae," kývla hlavou na Namjoona a na mě znovu padlo vědomí, že můj kamarád je mrtví. "Nevidíte se naposledy, to ti slibuji." Pousmála se na mě. "Opravdu?" Namjoon se podivil a já znovu nechápal, o co se jedná.
"Je načase jít Tae."
