"Jsi rozkošný víš to," Pousmál se Jungkook a já jsem měl nutkání se krapet začervenat. "Už tě trápit nebudu, co ty na to?" V jeho hlase bylo slyšet pobavení. Co si budeme, nyní jsem mu vydán na milost a dost si to užívám.
Ucítil jsme jeho jazyk na svém krku a hned na to jeho špičáky, které se zprvu jen otírali o můj krk, hned poté nemilosrdně pronikli mojí kůží. Bolelo to, ale bylo to i zároveň moc příjemné. Chtěl jsem ho chytnout za vlasy, ale moje ruce byli spoutány a já jsem nemohl vůbec nic.
Začal sát mojí krev a já cítit, jak začínám malátnět. Vysál mi jí opravdu hodně. Jsem si jistý, že kdybych nyní nežel, určitě bych někde sebou sekl. "Chutnáš skvěle, víš to?" Podotkl a zaslechl jsme mi malé mlasknutí.
Postel vedle mě se krapet prohnula, přiblížil se. Ucítil jsme jeho ledové rty na těch svých a ještě něco. Pach železa, to byla moje krev co měl na ústech. Nasál jsem jeho spodní ret a ochutnal svojí krev. "Chutná hezky." Nechutná už jako klasická krev. Je taková hutnější a sladší, jako med nebo spíše medoviny.
Znovu se přesál na mé rty a začal putovat prsty po mém těle. "Líbí se ti to," přikývl jsem na souhlas. Nyní jsem si připadal jako v nebi, hladil a něžně okusoval různé části mého těla.
Chtěl zajít dál a já se mu nebránil, nechal jsem ho si dělat s mým tělem naprosto cokoliv a řekl bych, že tento večer byl jedním z nezapomenutelných, jaké jsem kdy zažil a nejspíš kdy zažiju.
"Doufám, že to nebude naposledy," leželi jsme vedle sebe, oba unavení z předchozího aktu. "Určitě ne Taehyungie," dal mi letmou pusu na čelo. "Chtělo by to další sprchu, jsem zpocený," podotkl Jungkook, přeci jen vydal úctyhodný výkon. Já jsem se, ale k němu už nepřidal, byl jsem moc unavený. Jen jsem se povaloval v posteli.
Po chvíli co jsem už nabral nějakou energii mě zaujal kus papíru na stole. "Co to je?" Rozložil jsem ho a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Jungkook napsal další báseň a z kontextu vyplynulo, že je pro mě.
Nahrnuli se mě do očí slzy radosti, nikdy pro mě nikdo nenapsal báseň. Bylo to tak dojemné. Hlavně pak ten fakt, že jí napsala osoba, kterou z celého srdce miluji. Jungkook je vážně úžasný, kdy to vlastně stihl napsat?
Zaměřil jsem se poté na pracovní stůl a vyděl hromadu zmuchlaných listů papíru v koši. Zdá se, že to nebyla první verze. Pousmál jsem se nad představou, jak se vzteká, že mu psaní nejde, ale nynější výsledek opravdu stál za to.
"Ty jsi jí našel, mělo to být překvapení." Jungkook se vrátil do pokoje už v oblečení. "Co na ní říkáš? Líbí se ti?" Políbil mě do vlasů, které jsem měl ještě krapet mokré. "Je nádherná. Miluju tě." Nyní jsem opravdu šťastný, ať tahle chvíle trvá věčně.
