Walking Between Dead

8.

Zamimířil k nám. Vešli jsme do bytu a já se zavřela u sebe v pokoji. Dala jsem si záležet, abych slyšela všechno o čem si budou povídat. Jen co sem za sebou zavřela dveře Carl se zeptal :"Všechny ty ženy jsou opravdu tvoje..?

"Manželky ? Jo, vždycky sem chtěl píchat kupu ženskejch, tak proč by mi tu měla stačit jenom jedna, proč se řídit starejma pravidlama, proč ai nevylepšit život."

"A Maddie je jako co? Není to jedna z tvých..." zajímalo ho.

Co sem asi, mořská pana.

"Co ? Líbí se ti ? Maddie je moje dcera," uzavřel můj táta.

Úplně sem viděla před očima ten Carlův výraz.
Zaskočený. Stoprocentně. Potichu sem se smála přitisknutá ke dveřím.

"Tak co ? Líbí se ti ?"

"Jo, je hezká," dostal ze sebe po chvilce Carl.

"Správně, je překrásná po její matce, ale ani na to nemysli," utnul ho otec. "To stačí, posaď se.
Tak, dáme se do toho."

"Do čeho?"

"Chtěl bych tě trochu líp poznat Carle."

"Proč?"

"Jsi chytrej, tak přemýšlej. Víš co, já ti povím, jak moc si chytrej, kdybys o tom náhodu nevěděl. U děcka ve tvým věku bych spíš čekal, že se bude chovat jako klacek, neudělá ani ň a bude fňukat, že nebude maturiťák. Ale ty, ty vyrazíš do akce.

Najdeš si mě, zabiješ mi tu dokonce dva chlapy a jsi dokonce dost chytrej na to, abys věděl, že já to nenechám bejt jen tak." Odmlčel se. "Tohle je vážně něco, jako kdybych tady mluvil na dárek k narozeninám, sundej si ten hadr z obličeje, chci vidět, co mám od babičky."

"Ne."

"Dva chlapy!" zařval táta. "Dva chlapy, za to je trest. A ty bys mě teď chtěl opravdu nasrat ?"

Zaklela jsem.Teď mi bylo líto, že tam nejsem. Chtěla bych vidět, jak to vypadá pod tím obvazem. Jestli je tam prázdnej důlek, nebo něco úplně jinýho, nechutnýho. Opřela jsem se zády o dveře a čekala až uslyším otcovu reakci.

"Už to bude," odpovídal mi jakoby. "Jenom si odhrň ty vlasy, ukaž mi to. Sakra, no to je teda nechutný, nedivím se ti, že to zakrýváš, viděls to vůbec, díval ses někdy do zrdcadla, to je hnusný jako prdel. Je ti vidět celej důlek," popsal mi otec celou situaci, možná až moc dopodrobna.
"Můžu si na to sáhnout? Můžu si na to sáhnout?" To na Carla bylo asi moc, protože otec zmlkl.

"Sakra, nojo já vím kluku. Prostě sem, jenom nějak zapoměl na to, že si ještě děcko. Víš nechtěl sem se tě nějak dotknout nebo tak. Dělal sem si jen srandu."

"Nech to bejt."

I přes dveře sem uslyšela zaklepání.
"Dále," pozval otec klepajícího.

"Nerad vás ruším pane, ale nechal jste Lucille tam venku u aut," odpověděl podle hlasu nějaký Zachránce.

"Opravdu ? Tohle nikdy nedělám, asi sem se kvůli klukovi, co střílí ze samopalu špatně soustředil. A teď vtípky stranou. Takhle vypadáš hustě. A já bych si to nezakrýval, ženský na to možná moc nepoletěj, ale žádnej chlap si na tebe nic nedovolí. Jestli budeš vypadat takhle, to si teda piš.

Tlustej Joesephe, tak ty jsi mi ji donesl sám až sem."

"Ano pane."

"Byls na ni něžnej? Mě to nezajímá, vypadni."

Zaklaply dveře.

"Viděl si to? Tohle bylo to, o čem tu mluvím. Chlap drtí jinýmu koule. Tohle je věc, kterou tě měl tvůj táta naučit. Hele čím se rád bavíš. Máš rád muziku? .... Víš co, chci, abys mi zazpíval."

"Cože?"

"Slyšels, venku si mi pokosil dva chlapy samopalem, takže já za to od tebe na oplátku něco chci chlapče. Nějakou písničku."

"Jenže, mě teď žádná nenapadá..."

"Kecy, co ti doma zpívávala máma, co si táta pouštěl v autě. Začni, zpívat."

"Tak jo, dobře, jo.

You are my sunshine."

"Jen dál"

"My only sunshine.
You make me happy,
when skies are gray."

"Vůbec se tu ode mě nenech rozptylovat mladíku"

"You'll never know, dear
How much I love you
Please don't take
My sunshine away"

"To bylo dobrý, Lucille má ráda zpívání. To je snad to jediný, co má ještě radši než rozbíjení hlav. Divný žejo.

Tohle ti zpívavávala máma? Kdepak je teď. Sakra  je mrtvá. Byl si u toho?"

"Střelil sem ji. Dřív než by se..."

"No to potom není divu, že z tebe roste sériovej vrah. Mezi náma, tohle byl příklad drcení koulí. No tak chlapče, vstaň. Už by měla bejt."

"Kdo by měla bejt?"

"Žehlička," odpověděl otec a já tiše sama sobě.
"Zaťukej na Maddie a řekni jí, že můžu jít taky."

"Tak na co čekáme?" otevřela jsem než Carl stihl zaťukat.