Walking Between Dead

4.

Asi sem na chvíli usnula, protože když se vrátili, už se rozednívalo. Vzbudil mě zvuk nastartovaného motoru a tak jsem sebou trhla. Jak sem mohla usnout, zlobila jsem se sama na sebe.

Dveře karavanu se s prasknutím otevřely a vyletěl z nich Rick. Táta ho za sebou táhl za límec bundy, až přibližně doprostřed půlkruhu odsouzenců.

"Tak jsme tady," prohlásil. "Na něco se zeptám Ricku, víš vůbec, o co na tom výletu šlo?"

Bez odezvy, Rick asi pořád vstřebával, co se stalo.

"Mluv, když na tebe mluvím. "

"Dobře, dobře," vykoktal ze sebe Rick.

"Na tom výletu šlo o to, jak si na mě koukal. Chtěl jsem to změnit, chtěl jsem, abys to pochopil. Jenomže ty se na mě i teď koukáš pořád stejně. Jako kdybych ti nasral do míchanejch vajec, takhle to nepůjde. Tak co ?" Dřepl si k Rickovi.
"Mám ti dát ještě šanci ?"

"Jo, ano, anno," dostal ze sebe Rick.

"Dobře, tak dobře. Dám ti ji a bude se hrát o hodně. To, co teď uděláš, rozhodne, jestli tvůj den na prd, bude i pro všechny ostatní poslední den na prd, nebo jen další den na prd." Máchl rukou.
"Přiložte jim hlavně k týlu."

Pár chlapů se sebralo a namířili nabité zbraně na každého z půlkruhu.

"Dobře, dobře. V úrovni nosu, kdyby něco - pchuuu, tak ať je pořádnej svinčík." Pohlédl na Rickova syna. "Hochu, pojď sem."

Kluk ho probodával okem a váhal.

"Hochu. Hned."

Kluk se zvedl a došel k otci.

"Jsi levington ?" zeptal se Negan.

"Cože sem ?" nechápal kluk.

"Jsi levák ?"

"Nejsem."

"Dobře," usmál se otec a pásek, který si právě sundal, utáhl klukovi kolem levé ruky.
Co sakra zamýšlí, napadlo mě. Nechce snad ... zhrozila jsem se. On chce...

"Bolí to ?"

"Nebolí," zavrtěl hlavou kluk.

"Vážně? Mělo by. Tak jo. Teď si lehni na zem, vedle taťky a roztáhni křídla," sebral mu klobouk a zahodil ho někam za sebe.
"Simone ? Máš fix ?"

"Mám," vyndal z kapsy Simon fix a hodil ho otci.

"Promiň hochu, tohle bude chladný jak černoknežníkův pytel, jako by ti přejíždel pytlem po předloktí. Ták hezky rovně, aby ti kousek zůstal." Vyhrnul mu rukáv a na ruku nakreslil vodorovnou čáru.

Rickovi taky došlo, co otec zamyšlí. "Ne prosím, tohle ne, moc tě prosím."

"Mě? Já nic neudělám. Tak, chci abys vzal svou sekyru a usekl svýmu synovi ruku, na tý čáře. Jo já vím. Budeš si to muset chvíli zpracovávat, jasný. Ale přesto, chci abys to udělal. Jinak všichni tihle lidi umřou. Pak umře Carl, pak umřou lidi u vás doma. Pak ty. Až nakonec. Pár let tě nechám dejchat, aby tě to pěkně vydusilo."

"Nemusíš to udělat. My to chápeme, my to chápeme.." pokusila se ho zastavit černoška s dredy.

"Vy to chápete? Dobrá. Ale nevím jestli taky Rick. Chci čistej řez, přesně na tý čáře. Vím, že je to děsný, ale musí to bejt, jako když se krájí salám. Nezprasit to, čistě, pět a čtyřicet stupňů, ať je to čím překrýt. Máme skvělýho doktora, kluk bude v cajku. Doufejme.
Ricku, musíš to udělat hned, šup šup. Nebo tvýmu mladýmu sám rozkřápnu hlavu."

To by za mě byla dost škoda. Kluk - Carl není zrovna k zahození.

"Můžu, mužů to bejt já. Místo něj. Můžeš to udělat mě.  Můžu s tebou odejít," propadl Rick panice.

"Nee, nemáš na výběr. Ricku, vem tu sekeru. Nerozhodnout se k tomu, to je zatraceně velký rozhodnutí. Vážně chceš vidět, jak všichni umřou? Uvidíš to, uvidíš hezky všechny ty hnusy. Propána krále, mám to odpočítat ?"

Rick vypadal naprosto v koncích.

"Tak jo Ricku, vyhráls, budu ti počítat. Tři. "

"Prosím, prosím!" prakticky se rozbrečel Rick.
"Můžu to bejt já! Prosím!"

"Dva."

"Prosím nedělej to, prosím!!" brečel Rick.

"Do toho, udělej to,"

Zatajila jsem dech, ne prosím nedělej to. Zatraceně.

Rick zařval.

"Jedna."

Už sebral sekeru a pomalu se rozmáchl.

Můj otec ho zastavil.
"Ricku, posloucháš mně, dodáváš mně a patříš mně. Ano ? "

Rick hořečně kýval hlavou, rád že nemusí zmrzačit svého syna.

"Tak odpověz když s tebou mluvím!!! Posloucháš mně, dodáváš mně!" zařval otec, div že ho neslyšeli všichni mrtváci v celým lese.

"Dodávám ti.."

"A taky patříš mně! Ano ?!"

"Ano," zachránil se Rick. V životě jsem neviděla tak zničeného člověka, jako byl on. Přímo z něj čišel strach.

"Správně, tenhle pohled!" dořekl otec spokojeně.
"Zvládli jsme to, my všichni, společně. Dokonce i ti mrtví na zemi i ti zasloužej vyznamenání za odvahu. Dnešek, byl zatraceně plodnej den. Teď doufám v zájmu vás všech, že jste pochopili. Ze už chápete, to jak to teď funguje. Proběhly změny, jak jste to měli dodneška zavedený, s tím už je konec. Dwighte ? Toho nalož," ukázal pálkou na Daryla.
Ten se bránil jak divokej medvěd. Na skupině bylo vidět, že jim to vážně vadí, nechtěli přijít o dalšího člena.

Negan si dřepl k Rickovi. "Ten má koule. Není srab, jako někdo koho znám. Je můj, líbí se mi. A jestli něco zkusíte, ne dneska ne, zítra ne, dneska ne zítra," zparodoval Ricka, "budu odřezávat kousky z toho .. jak že se jmenuje ?"

"Daryl," odpověď Simon.

"Páni," uchechtl se otec," má fakt kurážný jméno. Budu odřezávat kousky z Daryla a dávat ti je na práh, nebo ještě líp. Já ti ho přivedu a mu to budeš dělat místo mě." Zvedl se. "Vítá vás úplně novej začátek, vy ubožáci. Nechám vám auťák. Nechte si ho, svážejte s ním úplně všechno, co pro mě najdete. Za týden si přijedem pro první příspěvek a zatím, pápá."