Walking Between Dead

35.

"Zmizel další Zachránce, Carol. Už šestej za tenhle měsíc, šestej za tu dobu, co tu pracujou. Něco se s tím musí přece dát dělat," zastavila jsem se s Carol při obědu.

"Snažíme se to vyřešit. Na Hilltopu pořád čekají na to palivo. Pořád nedorazilo, a proto tady dochází jídlo. Ale slibuju, že to řeknu Rickovi," přislíbila mi Carol a vrátila se ke stolu.

Mizí nám lidi a to nekontrolovaně. Nezbyly po nich ani stopy, prostě se vypařili. Začíná mě to tu štvát, proběhlo mi hlavou. Mizející Zachránci mi teď dělali pořádné starosti. Všichni na nás tady koukají dost nenávistně, a proto jim taky náš zmenčující se počet vyhovuje. Sama se tady necítím pořádně bezpečně, pokud tedy nestojím vedle Carla. Stavba trvá už měsíc a myslím, že most už se hodně začíná podobat původnímu stavu.

Carl na mě dorážel skoro každej den, ale ani jednou se mu mě nepodvedlo dostat do postele. Ne že by to teď nějak šlo, když všichni spíme ve stanech, ale nepřestává se snažit. Včera večer šel se mnou Carl z večeře a najednou mi položil ruku na rameno a přitáhl blíž k sobě. Snažila jsem se ji shodit, protože jsme právě procházeli prostředkem tábora a hlavně všem na očích. Přece si mě nebude takhle přivlastňovat úplně přede všemi. Jenže jsem s rukou ani nehla a ještě si mě víc přitáhl, když jsme procházeli kolem jeho otce a Daryla. Cítila jsem, jak naprosto hrozně rudnu, díky bohu, že už byla tma a světlo nám dávaly jen táborové ohně.

 Myslel si, že ten večer s ním skončím ve stanu, ale po tomhle neměl šanci ani dobrou noc. Celý další den jsem s ním nemluvila a celý den se na mě Daryl divně koukal. Pak si to u mě Carl trochu vyžehlil, když mi dal nádhernou kytici divokých bílých růží.

Dnes jsme spolu pracovali na mostě. Zrovna jsem mu přinesla další hřebíky, když jsem viděla, jak Justin srazil malého Henry na zem. Henry měl totiž za úkol obcházet všechny s vodou a občerstvit je. Během pár vteřin ale ležel místo Henryho na zemi Justin, protože Henry umí něco z aikida a nosí sebou takovou tyč, kterou se umí pořádně ohánět. Nyní už ji měl znovu pověsenou na zádech a kráčel pryč.

Justin se vyhrabal na nohy a vykročil za Henrym. Vyrazila jsem za ním a zastavila ho.

"Justine, nech ho být. Ten kluk jenom dělá svojí práci, narozdíl od tebe," chytila jsem ho pevně za předloktí, ikdyž byl o mnoho vyšší než já. "Vrať se zpátky do práce !"

"Ty už mi nemáš co rozkazovat," odbyl mě a snadno se mi vytrhl.

"Stůj !" chytila jsem ho tentokrát za tričko.

Otočil se a dostala jsem ránu, až jsem sletěla na zem. Sáhla jsem si pod nos, a pak na prstech spatřila krev.
"Tak tos posral," procedila jsem skrz zuby ve stejnou chvíli jako Carl. Mezitím se už do Justina pustil Daryl, ale pak mu Justin hodil písek do očí a oslepil ho. Carl se připojil do kola a vrazil Justinovi ránu, až poklesl na jedno koleno a skoro ho to vyplo. Pak ho Carl chytil za límec a dovlekl ho až ke kraji mostu, kde ho přidržel nad okrajem.

" Víš, jak skončil poslední, co jí ublížil ?"zařval Carl na Justina. "Stáhl jsem ho zaživa z kůže !"
Držel ho za límec těsně nad hloubkou a v druhé ruce se mu objevil nůž. Přidržel mu ho u krku a pomalu ho tlačil do tenké kůže na krku, až se pod čepelí objevil červený pramínek.

Daryl mi mezitím podal ruku a zvedl mě ze země.

"Carle, dost !" zastavil ho Rick, který se náhle objevil na mostě.

"Křivě se na ní podívej a budeš mě prosit, abych tě zabil," zasyčel Carl a pustil Justina na zem.

"Všichni zpátky do práce," rozehnal Rick shromážděný hlouček čumilů.

"Já ho zabiju," setřel mi Carl krev z pod nosu a otočil se zpět na vstávajícího Justina.

"Ne, počkej," zastavila jsem ho. Došla jsem klidně až k Justinovi, usmála jsem se na něj, a pak jsem mu dala pěstí.

                ********

"Takže to tomu hajzlovi projde ?" rozčiloval se Carl.

"Zbývá už jenom pár dní a on udělá práce za tři chlapy," pokrčil Rick rameny. "Hele, taky se mi to nelíbí, ale musíme to co nejrychleji dodělat. Zachránci tvoří velkou pracovní sílu a my je potřebujem. Už tak jich velká část odešla."

"Protože takoví už prostě jsou !" pustil se do Ricka i Daryl. "Nezmění se jenom, protože jim to řekneš."

"Daryl má pravdu," podpořila ho Carol.

"Mí lidé jsou jací jsou," přidala jsem se do rozhovoru. "Žili odlišným způsobem než vy. Nemůžete čekat, že zapomenou, co se stalo."

"Já vím, nebylo to snadné. A ještě nějakou dobu nebude. Nejde o zapomínání, ale o to abysme se posunuli společně vpřed. Když vydrží, pochopí, že jsme na jedný lodi."

"Kéž by to bylo tak  jednoduchý," posteskla jsem si.

"Je to složitý, máš pravdu," přikývl Rick.

"Právě to se ti celou dobu snažim říct, ale ty mě nechceš slyšet," pronesl Daryl a zmizel ze stanu.

"Někteří na to prostě ještě nejsou připravený," pronesla jsem potichu. "A někteří ani nikdy nebudou." Sklonila jsem se pod východem ze stanu a zamířila jsem ven.

Celý se nám to tady sere, pomyslela jsem si. A přitom zbývá už jen pár dní do dokončení. Alespoň se zatím pokusím vyřešit záhadu s mizejícími Zachránci. Obešla jsem spoustu Zachránců a snažila se o zmizelých mužích zjistit co nejvíc informací. Od nikoho jsem bohužel nezjistila nic, co by mi odpovědělo na otázky.

 Z Útočiště se vrátil Alden se zajímavými informacemi. Zjistil, že ti muži neměli žádný racionální důvod k odchodu. Chris a další měli rodinu. A Steven byl dokonce novopečeným tatínkem, narodil se mu syn.

Po dlouhém zamyšlení mě napadla jediná věc. Všichni to byli muži, kteří měli dlouhej trestnej rejstřík. Vraždili pod Simonovým vedením v Oceanside. Všechny muže a starší kluky deseti let nemilosrdně pozabíjeli. Kdo k těm vrahům ještě patří? Justin, žádná škoda, a Arat. Nedá se říct nic jiného než, že počkáme a uvidí se. Je to vůbec ale možné? Že by se oceansideští rozhodli pro pomstu, nebo je to všechno velká shoda náhod?