Walking Between Dead

16.

Jeho výpad přerušil tygr, který v tu chvíli skočil na muže vedle. Vykřikla jsem a to nejen kvůli tygrovi, ale kvůli Carlovi, který teď jako zázrakem přežil. Zpoza rohu ulice se vyhrnulo spoustu lidí, na koních, ozbrojených a v čele s Králem z Království. Započal zmatek plný střílení, chaosu, řevu a smrti. Rozběhla jsem se, pryč z tygrova dosahu a pryč z rány nepřátel. Otce jsem neviděla, jen jsem cítila, že žije. Párkát jsem vystřelila a znovu utíkala pryč.

Proudil mnou strach a adrenalin. Někdo vystřelil světlici, vzápětí někdo začal do ulic házet, doma vyrobené, dýmovnice. Přes dým jsem neviděla ani dva metry před sebe, v tu chvíli se ozvala nastartovaná auta a další hluk. S tátou jsem měla domluvené, že kdyby se to posralo, tak jako zrovna teď, sejdeme se na smluveném místě a že mu nejlépe dám vědět přes vysílačku. Na to teď nebyl čas, tak jsem se rozběhla směrem, kde jsem tušila hradbu kolem Alexandrie. Musela jsem se schovat za jeden dům, aby mě kolem běžící nepřátelská skupina, v čele s MAGGIE, tou NEMOCNOU!, nespozorovala. Naposleldy jsem se rozhlédla.

"Ani se nehni!"zařval někdo a přiložil mi zbraň na zátylek.

 Lekla jsem se a pak zanadávala :"Kurva!" 

"Odlož tu pistoli a ruce nahoru!" 

Pomalu jsem položila svou zbraň na zem a zvedla ruce k hlavě.

"Ten nůž taky!" komandoval mě muž. Teď už jsem podle hlasu poznala Daryla. Ani jsem se nehla, a tak mi nůž vytrhl z pouzdra, a pak se sklonil pro zbraň. Ještě mi sebral vysílačku, co jsem měla za pasem. Donutil mě si stáhnout vestu, a pak odněkud vytáhl provaz a svázal mi jím ruce před tělem.

"Jdeme," strčil do mě a dalším strkáním určoval směr. Všichni kolem na mě vždycky jen koukli, a pak běželi dál. Zastavila jsem se, protože jsem zahlédla Zachránce, jak urychleně odjíždí. 

"Dělej," strčil do mě nelítostně Daryl a uvedl mě do pohybu.

"Za tohle tě otec zabije," houkla jsem na něj přes rameno a on to nechal bez poznámek.

 Sešli jsme po schodech dolů a poznala jsem celu. Byla to místnost rozdělená mřížemi v půli a hlavní dveře společně s mřížemi kousek vedle vlastně tvořili dvojtý zámek. Nahoře bylo malé zamřížované okýnko.

"To si děláš prdel, vy tady máte i vězení ?" divila jsem se, když mě prakticky hodil do cely a za mnou se zaklaply mříže.

"Takový, jako ty, si ani to okno nezaslouží," zamručel jenom.

"Já tě do toho kotce nezavřela, to vyčítej Dwightovi," nenechala jsem se. Něco jsem věděla o tom, kde byl Daryl a co se mu dělo, když byl u nás.

"Nejsi o nic lepší," odpověděl a odešel.

"Kurva! Do prdele! Kurvaa!" nadávala jsem, když byl pryč. Do očí mi vhrkly slzy ze strachu i hněvu. Kopla sem do mříží a chytila se za hlavu. Sesunula jsem se po zdi na zem. Teď mě zneužijou. Využijou při vyjednávání proti otci. Donutí ho se vzdát. Kvůli mně prohrajeme. Možná se ze mě pokusí dostat nějaký inforace. Kde je Úočiště, co to je, kolik máme lidí, kolik máme zbraní. Vstala jsem a obešla mříže, jestli náhodou nenajdu nějakou chybku v konstrukci. Nic.

 Sklíčeně jsem si znovu sedla na zem. Přitáhla jsem si kolena k bradě a pomalu oddychovala. Venku mezitím skončil boj a řev se uklidnil. Mě nezabijou, už by to Daryl udělal, kdyby to chtěl. Připlížil se mi do zad a ani jsem se ho nevšimla. Zapřemýšlela jsem, jestli by mi někdo odsud pomohl. Carl? Ne. Nedostanu se odsud. Jsem uprostřed vosího hnízda. A co zmůže táta ? Nic. Něco zkusí a jeho milovanej Prick mi přiloží nůž na krk. Není cesty zpět. Buď se zabiju nebo se budu modlit o zázrak.

Zaskřípaly panty dveří a někdo vstoupil do místnosti. Zvedla jsem hlavu a tmavé vlasy mi spadly do obličeje. U dveří stál Daryl a hned za ním Rick a Carl. Rick se jen podíval na Daryla a usmál se.

"To se ti povedlo Daryle," zasmál se Rick. "Tohle zachrání spoustu životů. Svělý. Pojďte, vymyslíme, co s ní." Už byl na odchodu, ale ještě jsem ho zastavila:

"Hej! Co se mnou uděláte?"

"To poznáš," odpověděl mi a odešli.

Potichu jsem se rozbrečela. Dívali se na mě jako na zvíře v zoo! Jako kdybych jim patřila. Bezmocně jsem se roztřásla a myslela na nejhorší. Dostala jsem strach, že kdybych se dostala zpět k otci, už mě nepřijme a bude se na mě zlobit. Bude mi dávat za vinu, že jsem se nechala zajmout.

"Nebreč," zaslechla jsem Carlův hlas za oknem.

"Ty na mě nemluv a jdi pryč!" zařvala jsem na něj.

"Nemusíš se bát, neublížíme ti."

"Neublížíme ti? Jako ty, když jsi mě posledně nesl? Vím, co jsi udělal, prasáku!" vyjela jsem na něj s něčím o čem mi říkal jenom táta. "Proč nedokončíš, co jsi začal?! Máš parádní příležitost, už jsem zase bezbranná!"

"Nevím, o čem mluvíš."

"Ne?!" přeskočil mi hlas rozhořčeně. "Takže šahání na kozy a na prdel nic nebylo?! A to bych se vsadila, že máš holku! Ubožáku!"

"Udělal by to každej kluk!" hájil se chabě. "Ale líbilo se mi to, máš je dobrý.."

"Vypadni! Dělej, zmiz ty debile, než rozbourám tu zeď a jednu ti vrazim!"

Už se neozvala žádná odpověď, tak jsem usoudila, že odešel. Zalichotilo mi, že mi řekl, že je mám dobrý. Ale přece mu nebudu chválit něco takového.