Walking Between Dead

26.

Pochodovala jsem za otcem, jak se o něčem bavil s Dwightem, a přemýšlela. Problém číslo jedna, jménem Simon - vyřešen. Teď problém číslo dvě, jménem Dwight. Zajímalo by mě, kdy se otec postará i o něj.

Zastavili jsme před Dwightovým bytem a on otevřel dveře. Na křesle proti dveřím seděla Laura a teď se postavila. Dwight chtěl vzít roha, ale táta na něj namířil pálkou.

Aha, tak teď.

"Nějakej překvapenej, Dwighte. Copak ? Neříkej, že Lauru nevidíš rád ?" ušklíbl se táta. "Nojo, našel jsem ji u silnice. Lauro, nechceš říct Dwightovi, co jsi řekla mně ?"

"Tenkrát v noci u Alexandrie nás zradil. Pozabíjel všechny z naší jednotky, ale já mu utekla. Zraněná jsem utíkala dál a naživu mě drželo jenom pomyšlení, že až se sem vrátím, všem řeknu, co jsi za hajzla," hleděla Laura Dwightovi do očí.

"Teď už to dává smysl," pousmál se táta. "Řekl jsi Rickovi, kdy má zaútočit. Jak se má dostat na základny. Nás si tu nechal trčet a podstrčil jsi dělníkům ty zbraně. Dost možná jsi mi lhal i tom, že si zabil Sherry."

Dwight zavrtěl hlavou.

"No, jasně. A co, cítíš se teď jako hrdina ? Né, ty jsi nula. Ale když jsem před chvílí řekl, že jsi mi pomohl, tak to platilo na sto deset procent. Věděl jsem, že Rickovi můj geniální plán dodáš. Myslel jsem si, že pojedeš na nějakou výpravu, ale ty jsi využil Gregoryho, chytrý. Tvůj vzkaz jim předal a hezky je dovede přímo nám na mušku. Všechno díky mý nový pravý ruce. Říkal jsem si, že tě zabiju, jenže to by bylo až moc důstojný na takovýho bezpáteřního podrazáka jako seš ty. Kdepak Dwightíku, mám s tebou jiný úmysly," zasmál se táta a zanechal Dwighta v péči Zachránců.

                   **************

"Pojedu na motorce hned za vámi, neboj tati," uklidňovala jsem otce.

"Tak fajn, ale vezmeš si helmu," přikázal s přísným pohledem.

Protočila jsem očima a přikývla. "Nezapomeň, že kdyby se tam objevil  Carl, je můj."

"Neboj, převychováme si ho a bude jedním z nás," usmál se na mě táta a nastoupil do auta.

Došla jsem si pro svou helmu a nasedla na motorku. Pořád se o mě musí starat, jako kdybych byla malé dítě. Upravila jsem si vlasy, aby mi nelétaly do obličeje, a nasadila si helmu. Konvoj vyrazil a já se zařadila na jeho konec.

Předtím když táta mluvil o obklíčení Hilltopu, byl to falešný plán, jak nalákat Ricka. Teď si Rick myslí, jak na nás hrozně nevyzrál a jak nás překvapí. To ještě ale neví, že on bude překvapenej. Rozestavíme vysílačky a megafony kolem místa, na které dorazí, a pak je na místě rozstřílme na sračky. Eugene dodal přesně tolik nábojů, kolik jsme potřebovali. Taky jsem jich několik dostala. To je ironie. Zneškodníme Ricka pomocí jeho vlastního člověka. Rick a jeho banda nebudou vůbec nic tušit.

Zpozornila jsem, jak z otcova auta vyskočil ten muž, kněz, který byl s otcem, když nás obklíčilo to stádo. Byl to Rickův muž a teď nám zdrhal. Auta přede mnou zpomalovala a já vjela za knězem do lesa. Jelikož byl nějak nemocný, měl poruchu zraku a moc proto dobře neviděl. Proto jsem ho dohonila hned po pár metrech.

 Prudce jsem zastavila a položila to i s motorkou na zem. Vyskočila jsem na nohy a chytila kněze za paži. Mžoural na mě a řekla bych, že si i myslel, že jsem mrtvák, protože mě od sebe držel co nejdál.

Dohnali nás i ostatní a Eugene namířil na kněze zbraní.
"Eugene, nemiř na mě a zabij toho mrtvého," koktal kněz a mířil na mě rukou. Pustila jsem ho a sundala si helmu.

"Jako vážně ? Mrtvého ?!" probodávala jsem ho pohledem.

"Pardon, to ta helma," omlouval se kněz a spustil ruce vědom si, že je obklíčen.

S povytaženým obočím jsem zkoumala svou helmu. Co je na ní špatně ? Možná ty velký zuby a červená barva jako krev a pokus a vytvoření vizáže příšery ? Možná...

"Jsi v pořádku ?"staral se táta. který se vedle mě z nenadání objevil.

Obhlédla jsem svojí koženou bundu a hledela díru nebo prodřené místo. "Asi dobrý. Vypadam tak jako mrtvák ?" nasadila jsem si helmu.

"Jo, obvzlášť když někdo vidí uplný hovno," vrazil pálkou knězi do břicha. "Už nevymejšlej blbosti, jinak zemřeš zbytečně," prohodil ke knězi. "Naložte ho a jedeme dál."

Otočil se ke mně. "Kdy sis to takhle počmárala ?" zaklepal mi na helmu.

"Už to bude nějakej pátek," vzdychla jsem.

"Čas letí, musíme jet," zamluvil to, že má paměť na prd, když jde o mě.