Walking Between Dead

18.

Ráno se na prahu objevila obvyklá návštěva. Rick, Daryl a Carl. Nenamáhala jsem se vstát, a tak mi Rick pod mřížemi poslal tác s jídlem a flaškou vody. Napila jsem se a sledovala je.

"Zítra už odsud zmizíš," prohlásil Rick. "Zítra se s tvym tátou domluvim na podmínkách jeho kapitulace."

Smutně jsem přikývla.

"Byla mi tu dost zima. Můžu dosta-"

"Ne," přerušil mě Daryl.

"Daryle, je to jenom holka. Carle přineseš jí ňákou deku ?" pomohl mi Rick.

"Jasně tati," usmál se na mě Carl. Nedala jsem na sobě znát strach a vděčně jsem na něj kývla.  Rick odešel, hned za ním Daryl, kterej se zmohl jen na zamračení a naštvanej výraz, a pak Carl. 

Dojedla jsem jídlo a mezitím se vrátil sám Carl s dekou. Prostrčil ji mezi mřížemi a čekal. Zvedla jsem se a natáhla se pro ni. Prudce ucukl a já šmátla do prázdna.

"Dej mi jí," požádala jsem ho.

"Popros," vydíral mě.

"Prosím, dej mi jí," nadechla jsem se a procedila skrz zuby.

"E e e," zavrtěl hlavou. "Nekoukej na mě tak. Chceš, abych tě taky vzal na projížďku, jak tvůj táta mého?"

Po chvíli očního kontaktu jsem sklopila oči k zemi a znovu ho poprosila.  Podal mi deku a já ji sebrala a šla si znovu sednout.

"Vidíš, ani to nebolelo," zaškaredil se na mě a odešel.

"Já už to vážne moc douho nezvádnu tati," zašeptala jsem do ticha.

                                                                       *********

Ležela jsem natažená na dece, zády ke dveřím, když zarachotil klíč v zámku.

"To vám nestačí, že jsem tu zavřená, ale ještě se na mě musíte chodit koukat, jak na zvíře v zoo?" posadila jsem se a otočila na příchozí.

"Nelezl bych sem, kdybych nemusel, princezno," odpověděl mi muž.

"Králi, vás bych tady nečekala. A přestaňte konečně s tim divadýlkem, nejsem princezna, jenom vy ze sebe děláte šaška." Vedle něj stála ta na krátko střižená žena. 

"A vy jste kdo ?" zeptala jsem se a hleděla na ženu.

"Nepřijde ti, že seš trochu drzá ?" kárala mě žena místo odpovědi.

"Ani ne," stáhla jsem obočí.

"Jsem Carol Peletierová," usmála se na mě.

"Maddie Smithová," usmála jsem se falešným úsměvem stejně jako ona. "Střílíte jako drak, viděla jsem vás včera."

"Děkuji," usmála se trochu přirozeněji.

Pak jsem pokračovala ke králi: "Jak se má Benjamin?"

Krále Ezekiela jsem znala velmi dobře. Vedl Království a ten tygr byl jeho. To já s ním dohodla, že za cenu jejich zásob, které nám sami přivezou, jim nepolezeme do Království a nikdo v něm o nás nebude vědět. Ezekiel se vždy choval teátrálně a mluvil jako opravdovej král. Mě říkal princezno, (kvůli tomu, že otec velí) a měl se mnou dobrý vztah. Benjamin byl jeden kluk z Království v mém věku a vím, že se líbil dvojčatům. Dneska už moc mladých člověk nepotká, tak se musí zajímat o všechny, co se mu připletou do cesty. Navíc Benjamin a jeho malý bratr si byli s Králem blízcí.

"Je mrtvý, Zachránci ho zabili," odpověděl mi. Viděla jsem, jak moc ho to ranilo.

"To mě mrzí."

"Mrzí? Vážně? Tak by jsi mohla přesvědčit svého otce, ať už to zabíjení ukončí. Proč nemůžeme všichni žít v míru?" vyčetl mi.

"Tak zaprvé na proslovy tady máte Ricka, ten je prej umí přesvědčivý. Zadruhý mně zabíjení nevadí pokud má smysl. A zatřetí zrovna vás bych nečekala, že proti nám vyzbrojíte. Vy a to vaše mírumilovný Království."

"Vidíš Carol, říkal jsem ti to. Nebylo to k ničemu," pronesl Ezekiel a odešel.

"Všichni jednou umřeme, záleží jenom na tom kdy," znovu jsem si lehla. "Vám už někdo umřel Carol, že? Manžel ? Skoro bych řekla, že vám to ani nebylo líto, protože vám ubližoval. Proto ty krátké vlasy. Že?"

"Správně, odhadla jsi mě. A teď já. Snažíš se vše odlehčit vtípkama, protože se ve skutečnosti bojíš. Hodně. O sebe. Že?"

"Bojím se jenom o to, co se vám všem stane, až se odsud dostanu." A taky trochu Carla, znělo mi někde v hlavě.