Walking Between Dead

22.

Dnes ráno jsme se konečně dostali přes mrtváky. S tím, že Eugene vyrobí další náboje, jsme je prostě postříleli. V plánu bylo prostě vyjet do všech komunit a znovu je obsadit. Rick nám sice mohl vzdorovat třeba v Alexandrii. Jenže útok na třech frontách nemohl zvládnout. Simon pojede na Hiltop, Gavin do Království a táta do Alexandrie. Předtím ještě s Eugenem vyrazili obhlédnout novou továrnu na náboje. Až se vrátí, začne to a vyrazí se do všech možných koutů.

Ideální příležitost k tomu se zdejchnout. Jakmile nehrozilo, že mě někdo chytí, vzala jsem motorku a vyrazila ven. Do večera budu zpátky a pojedu s tátou to ukončit. Nyní mě něco táhlo do lesů za Alexandrií. Něco mě volalo a já nemohla odmítnout.

Zastavila jsem v dostatečné vzdálenosti od Alexandrie. Ještě aby mě tak někdo slyšel. Ukryla jsem motorku a vyrazila po svých. Sňala jsem ze zad luk a do tětivy vložila šíp. Už jsem nějakou dobu nestřílela, a proto jsem netrefila ani králíka, ani veverku, na které jsem narazila. Páreček mrtváků jsem sejmula na blízko nožem. Potichu a trochu naštvaně jsem kráčela lesem, hledajíc cokoliv, co mě sem mohlo přivést.

Šramocení. A chrčení. Vyrazila jsem za zvuky nemrtvých. Několik se jich krčilo u mrtvého zvířete a hodovalo na něm. Náhle se od někud vynořil Carl a kloboukem a ještě jeden muž. Pustili se do boje s mrtváky. Sama jsem bojovala s rozhodnutím, jestli tam vběhnout a pomoct jim, nebo zůstat a počkat než to zvládnou sami.

Carla povalil jeden na zem a už se na něj hrnul další. Carl odstrčil prvního a zápolil s druhým. A to už se na něj natahoval znovu ten první. Chtěl ho kousnout do břicha. Se zděšením jsem sledovala výjev nedaleko před sebou. Můžu vystřelit, netrefit se a zabít Carla. Nebo ho zabije on.

Pomoz mu, dělej!

Okamžitě jsem poslechla vnitřní hlas, vložila nový šíp do tětivy a bez váhání vystřelila. Šíp projel mrtvákovi hlavou těsně předtím, než stihl Carla pokousat. Carl jen polekaně otočil hlavu a to už moje další střela srazila i druhého mrtváka. Carlův pohled přejel z mého šípu v mrtvákovi na mě. V tětivě už jsem měla připravený další šíp.

Postavil se, záda zbarvená krví mrtvého zvířete, na které před chvílí spadl s mrtvákem. Napnula jsem tětivu, zvedl ruce ať nestřílím a já vystřelila. Otočil se na mrtváka, který před chvílí stál vedle něj a který teď měl v hlavě můj šíp. Zamířila jsem zpět k motorce s vědomím, že můj úkol zde skončil.

"Hej!" zastavil mě, ale neotočila jsem se. "Děkuju."

Kývla jsem a šla dál.

"Kdo to byl?" zaslechla jsem ještě neznámého muže a odpověď :"Jedna stará známá."

                                                                        *********

Jela jsem na motorce a přemýšlela, proč jsem to vlastě udělala. Právě jsem pomohla někomu, kdo mi ublížil. Kdo mě vystrašil a komu se to líbilo. Proč ? Protože mi to přikázal vnitřní hlas..
Znamená to, že mi nasadil do hlavy brouka a zmanipuloval mě tím ? Já nevím. 
Zmanipuloval mě tak silně, že jsem kvůli němu jela až tam, abych ho zachránila ? Já nevím. Udělala jsem to, protože se mi to tenkrát v noci líbilo ? Protože ho mám ráda ? Já nevím.

V hlubokých myšlenkách jsem dojela do Útočiště a rovnou zamířila k sobě do pokoje. Ani jsem si nevšimla, že se mě táta na něco ptal, když jsem kolem něj proházela do pokoje. Až když pak zaklepal na dveře, jsem mu odpověděla na otázku, kde jsem byla, že prý střílet z luku. Nijak to nerozebíral a řekl, ať se připravím, že za chvíli pojede, jestli chci jet s ním. S přikývnutím jsem zavřela dveře a dál se utápěla v myšlenkách o Carlovi.