Walking Between Dead

20.

"Bolí to pořád ?" zeptal se mě doktor Carson dva. Seděla jsem na ošetřovně a doktor mi zrovna vyměňoval obvaz. Očistil ránu, a potom mi bok ovázal čistým obvazem.

"Jo, bolí. Hlavně když se toho dotknu," odpověděla jsem.

"No, můj názor znáš. Doporučuji klid na lůžku a vyhýbat se velké námaze. Taky by jsi-"

Jeho výklad přerušili výstřely. Čtyřikrát, pravidelně a spoustu zbraní naráz.

"Tak zase někdy jindy, doktore." Vyskočila jsem na nohy a vydala se chodbou ven. Cestou se ke mně připojil i otec a ostatní jeho nejbližší pobočníci.

"Co se děje ?" zeptala jsem se za spěšné chůze.

"Rick se zřejmě nasral, že jsem si tě vzal zpátky," zavrčel táta.

Došli jsme k dveřím a už tam čekalo pár lidí. Otevřeli a my jsme vyšli ven. Udržela jsem si zamračený výraz i přes to, co jsem viděla. Za plotem jsme totiž měli nový plot, skládající se z plechových desek připevněných z různých stran aut. Rick a jeho banda se očividně činili a opancířovali se. Spousta aut tvořila skoro neproniknutelnou obranu pro lidi schovávající se za ní. Jakákoliv střelba by absolutně neměla smysl.

 Dotkla jsem se nože v pouzdře. Nebyl to stejný pocit jako s mým vlastním nožem, ale aspoň jsem nebyla bezbraná. Musím ho dostat zpět. Z přemýšlení mě vytrhl Rick, když na mě ukázal a vtáhl mě tím do proslovu, který tady přednášel už notnou chvíli.

"I ty Maddie. I ty se můžeš vzdát a žít," ukázal na mě a čekal na odpověď.

Přejela jsem ho nevěříchným pohledem.
"Jako vážně si myslíš, že zradím otce ? Potom všem s vámi ?! To by si myslel jen hlupák."

"Tak jsi to slyšel Ricku. Ale co já?" připojil dál táta.

"Už jsem ti to řekl. Dvakrát. Takže víš, co se stane," nechal větu nedokončenou Rick.

"Ano vím. Vím, co se stane. Ty ne. Ty nemáš ani šajna, jak se ti to všechno zesere. Na něco se tě zeptám Ricku. Myslíš, že máš na ten boj počty ? Nemáš. Simone," vyzval otec a Simon došel pro Gregoryho. Gregory byl vůdcem Hiltopu. S Hiltopem platila dohoda, stejná jako kdysi s Alexandrií. Půlka jejich zásob a za to život. Jenže v bitvě o Alexandrii se ukázala Maggie, ta Vdova, s lidmi pocházejícími z Hiltopu. Byl tam i Ježíš, týpek který si tak říkal a vypadal, ale patřil taky k Hiltopu. Takže Hiltop nám očividně nepatřil. Jenže Gregory se nás teď snažil o opaku. Mluvil o tom, jak Hiltop složí Zachráncům a Neganovi. Pak se zpoza barikády ozval hlas, oznamující, že Hiltop stojí za Maggie. Jen jsem se ušklíbla, jak mohl Simon věřit něčemu takovému. Simon vypadal dost naštvaně a srazil Gregoryho z naší vyvýšené pozice.

Ozval se výbuch a nedaleko nad obzorem se objevil kouř.

"Zdá se, že už se něco děje, Ricku," okomentoval výbuch.

"Vy, pobočníci se teď budete muset rozhodnout," nevšímal si otce Rick.

"A nemohli by jsme dostat čas na-," začal Kevin vedle mě.

"Nemohli. Musí k tomu dojít teď. Jinak to nepůjde. Mám snad začít počítat ? Dobře, tak jo, počítám. Deset"

"To si dělá srandu..." nevěřila jsem.

"Devět...... Osm.......  Sedm....."

Místo šest se ozvalo přebití a prudká palba. Zázrakem jsem se dostala do bezpečí za velké dveře bez jediného škrábnutí. Možná protože jsem stála hned vedle dveří... Taky jsem potom měla pocit, že ani nechtěli střílet po nás, protože jsem slyšela cinkat rozbité sklo. Hned za mnou se přihrnuli i Simon, Dwight, Gavin i Regina. Nikde jsem neviděla tátu, a tak jsem začala panikařit.

On to zvládne.

Poslechla jsem vnitřní hlas a zamířila s ostatními do poradní místnosti. Kdysi jsem měla přísný zákaz vstupu, ale nyní šla pravidla stranou. směřovala jsem přímo k oknu a jen pozorovala, jak Rick a jeho banda mizí v dáli. Potom co venku vybouchl obrněný karavan, se tam objevila obří horda a uvěznila nás v Útočiši. Tiše jsem zaklela a připojila se k debatě o tom, co s tím uděláme.