Walking Between Dead

17.

Zaskřípěly dveře a vešel Daryl. Postavila jsem se, odemkl a namířil na mě svou kuš.

"Jdeme."

Ani jsem se nehla, tak mě vzal ruku, nepříjemně mi ji stiskl a za mých protestů mě vyvedl ven.

"Kam mě to vedeš? Hej! Mluv se mnou!"

"Jdi," dloubl mě do boku, zřejmě vědel o mém zranění. Bolestně jsem zkřivila obličej a vykročila směrem ke kostelu, kam se mě snažil dostat. Rozhlédla jsem se kolem a hledala únikovou cestu.

"Zkus něco a máš v noze šipku," poznamenal jen chladně a znovu do mě strčil.

"Můžeš do mě přestat strkat?" ohradila jsem se.

"Ne."

Vešli jsme do kostela a už tam bylo plno lidí. Rick, Carl, Maggie, Král, žena s krátce střiženými vlasy, ten tygr a pár dalších lidí.  Bylo mi jansé, že se bude projednávat, co se mnou. Rick byl zjevně pyšný na svůj plán a teď si přiložil k ústům mou vysílačku.

"Tady je Rick Grimes, spojte mě s Neganem."

"Tahle vysílačka je moje, tou zavoláš jenom jemu," poznamenala jsem posměšně.

"Tím líp," usmál se na mě Rick.

Po chvíli se ozval tátův hlas.

"Výborně, nazdar Negane, hádej, koho tady mám," zašklebil se na mě Rick. "Správně, tvou dceru."

Změřila jsem si Ricka odměřěným pohledem a bylo mi líto, že neslyším, co táta říká.

"Tak to ani náhodou, ukážete se tady dřív, než ti to dovolím a už svou dceru neuvidíš. Minimálně ne celou," pohlédl na mě a čekal, že se leknu.

"Chce tě slyšet, pojď sem," zamával na mě rukou.

Daryl mi zaryl do boku. "Au, přestaň s tím!" Přešla jsem k Rickovi a nahla se k vysílačce. "Tati? Jo, žiju," chtěla jsem mluvit dál, ale Daryl mě odtáhl pryč. "Hej! Pust mě, kam ti asi tak uteču, když se hnu a mám v noze šipku," obrátila jsem oči ke stropu. Nasupeně mi stiskl zápěstí. Zatímco jsem se přela s Darylem, se Prick dohodl s otcem, že mu dává den na rozmyšlenou. Rick domluvil s otcem, a pak kývl na Daryla. Ten mě odtáhl zpět do cely. Třískl se mnou o zem a zamkl mříže.

"Proč máš se mnou takovej problém!" nevydržela jsem to zakřičela jsem na něj. "Vůbec nic jsem ti neudělala!"

"Když ublížim tobě, ublížim tim jemu. Můžeš bejt ráda, že tě nemusim vyslýchat," prásknul dveřma a odešel.

"Daryle, debile," zašklebila jsem se.

Ne poprvé jsem obsadila své místo na zemi. Opřela jsem se o zeď a usnula.

                                                                            *******

S leknutím jsem se probudila, jak jemně zaskřípěly mříže. Hned jsem byla na nohou a mžourala ve tmě, se svázanýma rukama před tělem. Venku už byla noc a sem pronikalo jen chabé měsíční světlo. Všude úplé ticho, jen cvrkání cikád. Odhadem mohla být tak jedna v noci. Po chvíli jsem rozeznala vyšší postavu v klobouku.

"To jsi ty," uklidnila jsem se. "Co tu děláš?"

Postava mě náhle přirazila ke zdi a jednou rukou mi přitiskla ruce nad hlavu a druhou mi překryla ústa. Zaúpěla jsem bolestí, jak mi vrazil do boku. Byl tak blízko, že jsem cítila jeho tlukot srdce, ikdyž bilo pomalu, narozdíl od toho mého.

"Víš, jak jsem ti říkal, že ti neublížíme, tak jsem možná trochu lhal. Minimálně já!" zasyčel Carl, stiskl mi krk a začal mě škrtit. "Pro tebe, nejsem žádnej debil ani prasák, pouze Carl nebo pan Grimes. Rozuměla jsi ?" povolil nepatrně stisk. Těkala jsem pohledem z jeho ruky do jeho oka a mlčela jsem. Začal mi drtit ruce, tak jsem spěšně odpověděla:"Ano!"

"Ano, co?"

"Ano, Carle!"

Povolil tlak na rukou, ale zvýšil se tlak na krku. Bolelo to, ale nebyla jsem schopá ze sebe vydat ani hlásku. Nohy jsem měla jak přišpendlené k zemi, zdřevěnělé a nemohla jsem se bránit. Začal mi docházet vzduch a přišlo mi, že i začínám ztrácet vědomí. Nikdo mi už nepomůže, ani kdyby tady někdo byl. Pak náhle bolest ustoupila a jeho ruka mi zajela pod tričko. Bolestně jsem se zajíkla, jak stiskl a dostala jsem ze sebe chrčivé "ne".

"Nelíbí ?" stiskl víc. "Tak mysli na to, že může být i hůř!" zajel rukou k mým stehnům. Pak mě rychle pustil a odešel. 

Bezvládně jsem se sesunula na zem a odsunula se do rohu. Schloulila jsem se do klubíčka a vytryskly mi slzy. Kašlala jsem a brečela, utápěla jsem se v bolesti a strachu a vytřeštěně jsem zírala do tmy. Jak mi to mohl udělat. Nikdy bych to do něj neřekla. Vypadal jako takovej roztomilej ňouma a přitom.. Musíš mě zachránit, tati. Musíš mě zachránit. Další nával smutku a další potoky slz. Kdyby chtěl, tak mě znásilní. Kdyby chtěl. Kdyby chtěl.....  S těmi slovy jsem z vyčerpání usnula.