Zakázaná Láska

Pravda

Ráno jsem vstala a převlékla se do týmového oblečení. Rychle jsme se nasnídala a vyrazila na meeting.

,,Ahoj Chrisi. Ahoj Maxi." Pozdravila jsem je. Zatím byli jediní v místnosti. Za chvilku postupně začali chodit i ostatní.

,,Takže tady máme plán a máme i změnu na autě a potřebujeme, aby si zkusili auta. Plán teda zní. Dneska co nejdřív na dráhua a budeme testovat auto. Vím, že byste radši všichni seděli doma, ale tohle nám může hodně pomoct. Souhlas?" Oznámil nám Chris. ,,Ano." Ozvalo se po celé místnosti.

Převlékla jsem se do závodního oblečení a vyrazila k autu. Tam už čekal automechanik s dalšíma lidmi. Připravili mi auto a už jsem si jenom naskočila a mohla vyjed.

Byla jsme mnohem sebevědomější v tomhle autě. Tahle změna mi vyhovovala. Měla jsme lepší časy než kdy dřív, moje časy byli lepší i než Maxovi. Cítila jsem výhru v kostech. Teď bude moje chvilka zářit.

Po tréninku si mě odchytit Chris. ,,El, počkej. To co jsi předvedla na dráze, bylo úžasný. Pokud tohle předvedeš i o víkendu, tak máš výhru v kapse. Jen tak dál holka." Řekl nadšeně Chris a odešel k Maxovi. Já jsem se šla převléct do týmového oblečení a namířila si to do hotelu.

V kvalifikaci jsme byla první. Byla jsem strašně nervózní, ale taky šťastná. Vážně jsem měla na výhru. Ve volném čase jsem trávila čas v posilovně, nebo venku s Charlesem. Byl to vysněný přítel. Zajímá se, poslouchá a je to gentleman. Co víc si holka může přát?

Konečně byl závod a chtěla jsme už jed, ale zároveň jsem nechtěla, aby závod začal. Bála jsem se, že nevyhraju, ale jakmile jsem uviděla plakáty od fanoušků, kde byla moje přezdívka a fandili mi. Ihned jsem se uklidnila a strach nahradilo sebevědomí.

Nastoupila jsme do auta a vedla jsem zahřívací kolečko. Tak jo El. Teď je tvoje chvíle. To dáš. Musela jsem se povzbuzovat.

Světla zhasla a vyjela jsem co nejrychleji to šlo, aby mě nikdo nepředjel.

Zbývalo jedno kolo a výhra byla moje. Max byl hned za mnou a další byl Lando. ,,Tak jo El, poslední kolo a máš výhru." Ozvalo se z rádia. Na poslední kolo jsem se asi nejvíc soustředila. Ano. Bylo to tam. ANO. JÁ TO DOKÁZALA. ,,ANO!!!!! EL, TY JSI DALA. TVOJE PRVNÍ VÝHRA! GRATULUJEME!" Řval z rádia. Moje radost v ten moment nešla ani popsat.

Jakmile jsem vystoupila z auta, tak jsem se rozeběhla rovnou k Red Bullu. Bylo to velký hromadný objetí. Hnedka se přidal i Max. Prakticky na mě skočil. Kleknul si na koleno a vysadil mě na jeho ramena. Oba jsme jásali. Přiběhl ke mě Lando a plácl si se mnou. Věřil ve mě celou tu dobu a měl z toho radost jako já a Max. Pak si docupital k svému týmu pro objetí.

Na pódium jsme šli rovnou, nemuseli jsme na nic čekat. To byla výhoda. Při cestě tam mi Lando připomenul, že jsem souhlasila s odhalením, když dostanu výhru. Ujisťoval mě, že je ale v pohodě, jestli nejsem připravená.

Došli jsme na pódium a dali nám naše ceny. Pustili hymnu Itálie, protože jsem Italka, jako můj otec. Koukla jsem na Landa a zavolala jsem na něho. Otočil se na mě a čekal co řeknu dál. ,,Jsem připravená." Na mojí odpovědí se ještě víc rozřázil a čekal co udělám. Max už se na mě díval a pochopil co se teď stane.

Rozepnula jsem si helmu a pomalu jsem si jí začala sundávat. Vyndala jsem si rozpuštěné vlasy z obleku a podívala se na publikum jak bude reagovat.

Byla jsem celou dobu strašně nervózní, ale teď jsem bez helmy před publikem a před kamerama a už není cesty zpět.

Jejich reakce jsem nečekala. Všichni začali jásat a tleskat. Nevadilo jim, že jsem holka.... oni mě podporovali. Měli mě stále rádi. To mě potěšilo. Viděla jsem i Christiana mezi lidmi a viděla jsem, jak je na mě pyšný. Z toho všeho se mi začali hnout slzy do očí. Max a Lando mě šli obejmout. Tohle byl určitě krok dopředu k lepším výsledkům v formuli.

Po pódiu se ke mě nahrnuli všichni novináři co snad na planetě žili. Ptali se mě na spoustu otázek a odpovědi jsem ihned vždy věděla. Bylo hezký, že respektovali moje soukromí a neptali se na stupidní otázky. Po nějaké době jsem mohla donečně odejít. Rovnou jsem se převlékla a šla k autu. Namířila jsem si to rovnou do hotelu. Charles už asi dávno odjel, protože jsem ho nikde nemohla najít, a ani neměl na parkovišti auto.

Připravovala jsem se na after party, když v tom mi zazvonil mobil. Napsal mi Max.

-Ahoj šampione! Dneska na párty řídím já, aby jsi to pořádně mohla oslavit! Vyzvednu tě za 20minut! Buď připravená!
-Ahoj Maxi! Budu a děkuju!

Přesně na čas před hotelem zastavil Max. Nasedla jsem do auta a jako střela se vydal do klubu. Asi to fakt chtěl pořádně oslavit a nechtěl ztrácet čas. Cesta nebyla tak dlouhá a za dvě minuty jsme tam byli.

Zamířili jsme si to rovnou k baru a objednali si drinky. Hledali jsme ostatní a našli jsme je u velkého stolu v rohu. Sedla jsem si vedle Charlese. Pozdravila jsem všechny a oni mě taky. ,,Postav se, ať tě můžu obejmout a pogratulovat k dnešní výhře." Řekl mi Pierr. Vstala jsem a hnedka mě objal. ,,Tak oficiálně vítej do téhle velké rodiny. Chyběla nám tady ženská ruka." Pokračoval Pierr.

Postupně mi všichni popřáli k vítězství a k místu v formuli 1. Všichni měli radost a to mě vážně potěšilo. Jediní kdo mi nepopřali byli Max, Lando, Lewis a Charles. Oni o tom už věděli až na Charlese. Charles byl nějaký mimo, když mi přáli.

,,Charlie v pohodě?" Zeptala jsem se starostně. Chvilku nic neříkal, ale nakonec odpověděl. ,,Jo. Samozřejmě že jsem v pohodě. Moje přítelkyně je přece první jezdkyně formule jedna a já se to dozvím od médií. Nikdy se nezmínila o ničem. Mě to bylo celou dobu divný, že chodíš do Red Bullu. To byl tvůj plán? Začít se mnou chodit a hrát si se mnou? Co si můžu víc přát ne? Celou dobu co se známe mi lžeš do očí a neřekneš mi pravdu. Sakra vždyť to věděl i Lando. LANDO! Asi pro tebe nic neznamenám no. Jdu si pro další drink."

Já jsem tam seděla bez jediného hnutí. Co se právě sakra stalo? ,,Dej mu chvilku na zpracování. Bude v pohodě a zítra se za tebou bude plazit. Znám ho. Nic si z toho nedělej." Ujišťoval mě Pierr.