Zakázaná Láska

Návštěva

Probudila jsem se při světle. Asi okolo šesté hodiny ráno. Charles už tady nebyl, ale měla jsem na stole snídani co mi koupil. Byl tam i malý vzkaz od něho.

,,Doufám, že se brzy uzdravíš a budeš moct se mnou zase závodit na trati. Miluju tě. -Ch"

Nad jeho vzkazem jsem se usmála. Vzala jsem si snídani a trochu se najedla. O chvilku později mě vyrušil v jídle doktor. ,,Dobré ráno slečno Domenicali, provedeme jen pár testů a uvidíme, jestli vás můžeme nechat jít. Bude to tak půl hodina." Řekl mi a začal pracovat. Odložila jsem si jídlo a šli se dělat testy pro doktory.

Konečně jsme byli hotový s testy a mohla jsem si v klidu dojíst moji snídani. Koukla jsem na průběžný výsledky, jak si vedou ostatní. Závod už začal, ale já jsem stále ležela v nemocnici. Max vedl a já jsem na něj byla pyšná, ale byla jsem smutná, že tam nejsem vedle něho. Ze sledování závodu mě vyrušil doktor, když přišel ke mně. ,,Slečno Domenicali, koukal jsem na vaše testy. Rádi by jsme si vás tady ještě nechali na pozorování, ale chápu to, že chcete být někde jinde. Pokud nebudete sportovat a moc namáhat tělo, tak vás můžeme propustit." Řekl mi doktor. ,,Děkuju, ráda bych šla domů."

Dostala jsem moje oblečení a vzala si všechny věci a zavolala jsem si taxi. Neměla jsem tady auto a nemám ještě dneska řídit. Na nic jsem nečekala a jela jsem rovnou se podívat na zbytek závodu. Už nezbývalo moc do konce, ale aspoň jsem to chtěla vidět. Šla jsem do Red Bullu a tam mě všichni začali zdravit a vítat.

Došla jsem až k Chrisovi, který komunikoval s Maxem. Měl sluchátka, tak jsem mu poklepala na rameno, aby si mě všiml.

Jeho obličej se rozzářil a objal mě. ,,Rád tě vidím." Pozdravil mě. ,,Maxi je tady někdo, kdo tě chce pozdravit." Řekl nadšeně Chris a podal mi sluchátka s mikrofonem. ,,Ahoj Maxi." Pozdravila jsem. ,,El? Co ty tady?" Zeptal se. ,,Pustili mě dřív za dobré chování. Dost o mě. Snaž se to vyhrát." Odpověděla jsem mu. ,,Ty a dobré chování? No dobře no. A neboj se, já vždycky vyhraju." V ten moment málem vjel mimo trať. ,,Jo jasně. Spíš se soustřeď," napomenula jsem ho.

Vrátila jsem Chrisovi sluchátka a šla jsem se podívat někam jinam. Došla jsem až k
Ferrari a trochu jsem váhala. Nakonec jsem se odvážila a přišla jsem k Fredovi (ředitel Ferrari). ,,Dobrý den, mohla bych mluvit s Charlesem přes rádio?" Zdvořile jsem se zeptala. Fred se na mě podíval, jestli si dělám srandu. Pochopil že ne a podal mi sluchátka jednoho z jejich lidí. Naznačil mi, že můžu mluvit.

,,Charlesi?" Zeptala jsem se. ,,El?" Ozvalo se na druhé straně rádia. ,,Ahoj," pozdravila jsem ho ,,jenom ti chci popřát hodně štěstí do zbytku závodu." ,,Co tady děláš? Panebože nevěřím, že jsi tady! Mockrát děkuju!" Usmála jsem nad jeho odpovědí. Fred vypadal překvapeně, když se díval na data ze závodu. Charles zrychlil tempo. Hodně zrychlil tempo. ,,Pustili mě dřív, abych se na vás mohla dívat." Začala jsem na něj zase mluvit. ,,Nevím jak to dopadne, ale pokusím se to pro tebe vyhrát. Za každou cenu." Tohle jsem nečekala, ale potěšilo mě to. ,,Dobře, počítám s tím, ale hlavně opatrně. Jasný?" upozorňovala jsem ho. ,,Neboj já vždycky." Slyšela jsem jak se směje. ,,Tak ahoj. Uvidíme se po závodě,"  loučila jsem se s Charlesem. ,,Tak zatím a sleduj jak pro tebe vyhraju." Nemohla jsem se přestat usmívat.

 Sundala jsem si sluchátka a podala jsem je Fredovi. ,,Děkuju."  Už jsem se otáčela a chtěla odejít, ale Fred mě zastavil. ,,Počkej Eleonor. Koukni." Podívala jsem na data z právě probíhajícího závodu. Charles byl hned za Maxem. Našel si nové a rychlejší tempo. ,,Eleonor, díky tobě jede rychleji. On to vážně chce pro tebe vyhrát. Díky, že jsi přišla," a nastavil pěst na rozloučení. ,,To já děkuju," a dala jsem mu přátelsky pěstí do ruky. ,,Jo a tykej mi. Tohle není za potřebí. Jsi dospělá žena,," a usmál se na mě. ,,Dobře, tak ahoj," rozloučila jsem se s ním. Zamával mi a vrátil se zpět k práci.