Zakázaná Láska

nedůvěra

Ráno jsem se probrala u mě v pokoji s velkou kocovinou. Jako první bez rozmýšlení jsem napsala Charlesovi. Bylo teprve 8h, takže si myslím, že ještě spí.

Chyběli mi rána s ním. Skoro každé ráno po after party, jsem strávila s ním. Chtěla jsem ho zpátky. Sice spolu chodíme jenom chvilku, ale stejně.

Konečně mi přišla zpráva od Charlese při snídani.

-Ahoj Charlie. Potřebujeme si promluvit. Chci se ti omluvit a napravit to.
-El. Dej mi chvilku za zpracování. Jsem na tebe vážně pyšný, to fakt jo. Já jenom... nejde mi z hlavy, že mě třeba můžeš jenom zneužívat a něco podobného. Promiň. Potřebuju jenom nějaký čas.
-Charlie, já bych tě nikdy nezneužila. Red Bull ani neví, že spolu jsme, jestli se jedná o tohle. Vědí to akorát nějací jezdci. Prosím tě, nech mě to vysvětlit. Nejspíš tě miluju, nevím co to je za pocit, ale není to nic. No tak, Charlie.

Na mojí zprávu nic neodepsal. Napsal mi Carlos místo Charlese.

-Ahoj El! Snad nemáš moc velkou kocovinu ze včerejška.
Půjdu rovnou k věci. Charles mi psal o tobě. Myslí si, že ho akorát zneužíváš, aby jsi neměla tolik konkurence na trati atak. Neříkám, že tomu věřím, ale musím se zeptat. Je to pravda?
-Ahoj Carlito. Samozřejmě že ne. Nikdy bych něco takového neudělala. Začínám ho milovat a bolí mě, že si tohle o mně myslí.
-To rád slyším. Doufal jsem, že to řekneš. Hlavně tu část kde ho miluješ.
Pokusím s ním promluvit a přijít na něco.
-Děkuju Carlito. A díky, že mi věříš.

Měla jsem trochu radost z toho, že aspoň někdo mi věří. Nevěděla jsem co dneska mám dělat. Jestli zůstat doma kvůli tomu povyku a Charlesovi, nebo jít ven si užít slávy. Rozhodnutí za mě udělal Max, když mi napsal.

-Ahoj El! Včera jsem byl v klubu a povídal jsem si s Cahrlesem. Byl jsem i u toho, jak pak měl trošku záchvat. Chci vám pomoct, hlavně tobě. Zajdeme někam na kafe a promluvíme si. Za 20 minut tě vyzvednu u tvého hotelu. Buď připravená.
-Ahoj Maxi! Budu připravená, díky za podporu.

Za 20 minut čekat před hotelem. Pozdravila jsem ho a nastoupila do auta. Jeli jsme do nějaké kavárny a sedli si do rohu, aby na nás tolik lidi neviděli.

,,Takže hádám, že Charles je stále naštvaný." Začal Max. ,,Ano. Myslí si, že ho jenom zneužívám a hraju si s ním, ale to není pravda. Red Bull neví, že spolu chodíme a nikdy bych něco takového neudělala. Nevím jak ho přesvědčit a aby mi znovu věřil." Odpověděla jsem mu. Už jsem byla zoufalá. ,,Musíš mu dokázat, že to myslíš vážně. Přece jenom je to můj kamarád a já taky jezdím za Red Bull. Je tam furt naděje. A věřím, že tě hnedka vezme zpět, protože si to uvědomí." Ujištoval mě. Ještě asi půl hodiny jsme si povídali a přemýšleli co mám dělat, aby se to napravilo.

Pak jsem se šla projít po městě, abych si vyčistila hlavu. Nemohla jsme na něho přestat myslet. Po procházce jsem došla rovnou do pokoje a dala si sprchu.

Na mobil mi přišla zpráva.
-El buď za 10 minut u mě na pokoji. Stalo se něco a musíš přijít. Neboj nikdo neumřel, ale potřebuju, aby jsi ihned přišla.
-Carlito co se stalo? Carlito! Už sedám do taxíku.

Přijela jsem co nejrychleji to šlo. Zavolala jsem Carlosovi kam mám jít. Byl to pokoj číslo 206. Sprintovala jsem tam. Nevěděla jsem co se stalo. Vtrhla jsem do pokoje a začala se rozhlížet kde je Carlos nebo někdo kdo ví co se stalo.

,,Carlosi? Carlosi?! Kde jsi? Co se stalo?" Strašně jsem se bála. Nevěděla jsem co se děje. Od dveří od pokoje jsem uslyšela Carlose. ,,Moc se omlouvám El, ale je to pro vaše dobro." Zařval a zamknul dveře. Carlos mě právě zamknul samotnou na jeho pokoji.

Začala jsem na něj řvát a mlátit do dveří. Doufala jsem, že mi otevře. Místo toho jsem slyšela jak odchází pryč. Bylo to marný, tak jsem to vzdala. Sjela jsem po zdi na zem. Chtěla jsem někomu zavolat, aby pro mě přišel, ale něco jsem uslyšela. Slyšela jsem něco z koupelny. Jako kdyby tam někdo byl.

Pomalu jsem otevřela dveře a nakoukla. Byl tam Charles. ,,Charlesi?" Vykulila jsem na něj oči. Byl svázaný a v puse měl nějaký kus látky. Pomohla jsem mu. Nejdřív jsem mu vyndala látku z pusy a chtěla jsem mu rozvázat ruce. ,,Napotřebuju tvojí pomoc." Odsekl Charles. ,,No jak myslíš, pane Perfektní." Řekla jsem mu na to a napsala mu zpátky látku do pusy, aby nemohl mluvit.

Odešla jsem do obýváku a zavolala Maxovi.

,,Ahoj Maxi, mohl by jsi mi udělat laskavost? Jsem zamčená v Carlosově pokoji a nemůžu se dostat ven. Pomůžeš mi? Prosím." Žadonila jsem. ,,Ahoj El. Fakt moc rád bych ti pomohl, ale nemůžu. Máme přísný zákaz od Carlose, aby jsme vás pustili ven. Navíc mi to přijde jako dobrý plán. Aspoň si promluvíte. Držím vám palce." Odpověděl mi. ,,Tak to ti vážně děkuju parťáku." Prohlásila jsem zklamaně. Rozloučili jsme se a já se vrátila k plánování útěku.

Něco mě napadlo a zašla jsem za Charlesem. ,,Jaký je tohle patro?" Zeptala jsem se a na chvilku mu odendala látku z úst. ,,Mělo by to být druhé. Ráda mi furt strkáš tu látku do pusy?" Byl vážně otrávený z mojí přítomnosti.

,,Hele já tady taky nechci být. Jasný? Vím, že mi hnedka neodpustíš, i když jsem neudělala nic špatně. Takže si nemysli, že trpíš jenom ty. Vadí mi, jak jsi na mě naštvaný a ještě víc mi vadí, že si myslíš to, že bych tě zneužívala k mým výhrám." Řekla jsem už naštvaně.

Důvod proč jsem se ptala na patra byl ten, že bych teoreticky mohla vyskočit z okna nebo vylézt. Nejjednodušší řešení. Trošku jsem vykoukla z okna, jak vysoko to je. Nebylo to moc. Nejblbější nápad mého života. Jedno nohou jsem si vlezla do okna a protáhla jsem si i druhou nohu a zbytek těla z okna. Seděla jsem na okně a připravovala se ke skoku.