Zakázaná Láska

Lewis a Roscoe

Přijela jsem na letiště a koupila jsme si něco ještě k jídlu do letadla. Nebyl to zas tak dlouhý let, ale jako vrcholový sportovec musím jíst. Než jsem nastoupila do letadla, tak jsem měla několik zmeškaných hovorů od Charlese. Nevím co chtěl, ale momentálně mi to bylo jedno. Chtěla jsem na něj aspoň na chvilku zapomenout a soustředit se sama na sebe. 

V letadle jsem se trochu prospala a dala jsem info Lewisovi, že budu přistávat. Vzala jsem si moje tašky a před letištěm na mě čekal Lewis s nápisem ,,El" na to jsem se zasmála, protože byl celý zahalený. Asi aby ho nikdo nepoznal. Přeci jenom upoutával hodně pozornosti. 

,,Ahoj Krásko. Jaká byla dovolená?" Uvítával mě a bral mi tašky do auta. ,,Ahoj. No byla dobrá do doby, kdy se to celý zvrtlo, a proto jsem tady. Potřebuju odpočinek a tam by bylo akorát víc drama. A taky jsem chtěla strávit čas s dobrým kamarádem. Možná jedu hlavně kvůli tvému psovi. Teda co?" Žertovala jsem a oba jsme se zasmáli. Nasedli jsme do auta a pustil mojí oblíbeno písničku. Nemohla jsem si pomoct a musela jsem zpívat. Lewis zpíval se mnou a mezitím řídil k němu. 

,,Going top down in that old Mercedes
Music loud, go ahead and hate me
Spare the nickel, I'll just keep the dime
Find ways to cut the fat
Hot coffee and a Trident pack
Damn it, it's so good to be alive"

Tuhle část mám nejradši. Uklidňuje mě a ani nevím proč je moje nejoblíbenější. Vždycky všechno nemusí mít důvod, aby to dávalo smysl. 

Přijeli jsme k němu a jako první jsem běžela naproti mému druhému nejlepšímu kamarádovi. ,,Roscoe!" Volala jsem na něj. Sedla jsem si k němu na zem a začala ho drbat na břiše a za uchem. Tam to měl nejradši, jako každý pes. 

,,Takže o čem jsi chtěla mluvit? Něco jsi chtěla probrat osobně." Na chvilku jsem se odmlčela a přemýšlela, jak podat tuto novinku. ,,Víš jak jsem začala chodit s Charlesem?" Čekala jsem na odpověď a přikývl. ,,No tak jsme byli fakt spokojený a potkala jsem i jeho rodinu a bylo to všechno perfektní. Až moc perfektní, že to snad nemohla být ani pravda," odmlčela jsem se ,,no a s Red Bullem jsme to probrali. Nemají s tím problém a dokonce jsme i prodloužili smlouvu. Zůstanu jim tam ještě pár let." Lewis mi pogratuloval na tu skvělou zprávu. ,,Na dovolený bylo všechno jak v pohádce, prostě dokonalý. Ale přišla komplikace a Ferrari měli problém s tím, že spolu chodíme. Charles by asi měl problémy a on musí být nejlepší jezdec. Ani nevím co se stalo, ale prostě jsme se rozešli jenom proto, že se to nelíbilo Ferrari." Na vzpomínku na jeho slova mi už tekla slza po tváři. Charles mi ublížil, ani nevím  jestli to nebyla součást jeho plánu. Třeba si se mnou akorát hrál, aby odstranil konkurenci.

,,El... to mi je strašně líto. Pojď sem." Pevně mě objal a nechtěl mě už nechat jít. ,,Je to blbec. Nikdy by neměl nechat jít někoho jako ty odejít. Jeho chyba. Ukážeme mu jako obrovskou chybu udělal."

Odešel do kuchyně, kde už měl připravené moje oblíbené jídlo. Vychutnali jsme si jídlo u filmu. Pustil tam můj nejoblíbenější film, který mi vždy udělá úsměv na tváři. Auta 1.

Po jídle jsme někam jeli, nevím kam, ale měla jsem se obléknout sportovně. Hádám, že pojedeme někam se proběhnout nebo do fitka.

,,Tohle je moje oblíbené místo na běhání. Chci ti to tady ukázat. A než že se budeš snažit vymluvit, vím moc dobře, že miluješ běhání a běháš víc jak já. Takže bez výmluv." Běh jsme si fakt užila a výhled z cíle byl dechberoucí.

Nevím co bych bez Lewise dělala. A ty Roscoe, ten mi taky mentálně tajně pomáhal.

V poledne jsme šli do nějaké místní restaurace. Konečně to nebyla nějaká restaurace, kam musím v šatech. Byla to obyčejná restaurace. Jídlo taky měli vynikající a ještě jsme si koupila další jídlo domů.

Zbytek dne jsme si povídali, hráli hry s Roscoem. Večer jsme si vytáhli deskové hry a samozřejmě jsem všechno prohrála. Nad ním nemám šanci. Když už mě prohrávání nebavilo, tak jsme si pustili film. Vzala jsme deky na gauč a Lewis udělal popcorn. Užívali jsme si to, než mi šíleně zvonil mobil. Bylo to jedno oznámení za druhým. Kdo jiný by to mohl být. Charles.

-El
  El
  Neignoruj mě!
  Takže teď chodíš s Lewisem nebo co?
  El odpověz
  Nedělej ze mě blbce.
  Milovala jsi mě vůbec?
  Nevim jak ty, ale moje city byly pravý.
  To na mě jenom tak zapomeneš?
  Pro tebe nic neznamenám?
-Charlesi
-El, prosím. Řekni mi pravdu.
-Potřebuju nějaký čas pro sebe. Právě si mě někdo vybral nad jeho kariérou a ukázal mi, že pro něj nic neznamenám.
-Tak to vůbec není! Znamenáš pro mě něco.
El. Neignoruj mě.
-A co ti mám říct? Díky, že sis jenom hrál s mými city. Díky, že jsi mě nechal do tebe zamilovat. Díky, že kvůli tobě už nevěřím na lásku. Díky za všechno to a další co jsi udělal.
-El...
  Já to tak nemyslel.
  Musíš mi věřit.
  Máš právo mě nenávidět.
-Chtěla jsme skočit z okna, aby jsi se mnou nemusel mluvit a nebyl nucen mi odpustit. Teď bych radši skočila z okna, abych tě už nemusela vidět. Nikdy. Ale to nemůžu, mám kariéru a nehodlám ji vyhodit z okna kvůli tobě. A prosím už mi nepiš.
-Omlouvám se. Za vše.

Položila jsem mobil a otřela jsem si slzy. Lewis si toho všiml a pevně mě objal. V jeho objetí jsem se cítila v bezpečí a nemohla jsem si pomoct, ale zbytek večera jsem probrečela. Byla jsme Lewisovi vděčná, že tu se mnou byl, ale nemluvil. Stačila mi jeho přítomnost. Nakonec jsem usla z vyčerpání. Bylo toho na moc poslední dny.