Zakázaná Láska

Konec volna

Ráno mě probudily stovky oznámení na mobilu. Všechno byli fanoušci, takže jsem to moc neřešila. Slyšela jsem nějaké zvuky v kuchyni, tak jsem se tam šla podívat. Lewis dělal snídani a Roscoem. Pozdravila jsem ho a sedla si k stolu a čekala na snídani. Byla skoro hotová a Lewis s ničím nechtěl pomoct, tak jsem se konečně podívala na oznámení v mobilu. 

*Charles oznámil vztah s modelkou Bellou*

Našla jsem i pár fotek s ním a tou modelkou. Vzhledově byla přesný opak mě. Asi je víc jeho typ. Četla jsem si zprávy a komentáře na posty o těch dvou. Nějaké byli o tom, jak jim to přejí, a že se k sobě strašně moc hodí. Nějaké ale byli o mě a ptali se co se stalo se mnou a Charlesem. Prý by jsme byli mnohem lepší. Našla jsem i nějaké, které kritizovali i Charlese, že si mě nikdy nezasloužil a nikdy neměl na někoho mé úrovně. To mi trochu udělalo úsměv na tváři. Věděli nebo si aspoň mysleli, že jsem samostatná žena a nepotřebuju nikoho. 

,,Lewisi viděl jsi už tu novinku?" zeptala jsem se ho. ,,Asi ne. Dneska jsem se ještě na mobil nedíval. Co se děje?" ,,Očividně Charles má přítelkyni. Nějakou modelku. Jmenuje se Bella. Nevím, nikdy jsem ji neviděla." Podívala jsem se na Lewise a čekala na odpověď. ,,El, to mi je líto. Třeba to je jenom nedorozumění. Kolikrát to nikdy není, tak jak to vypadá. Hlavně když to je od novinářů." odpověděl mi s klidem. ,,Nemyslím si. Píše se tady ,,oznámil,, plus několik fotek s nimi. Drží se za ruce jako zamilovaný pár. To jsem byla až tak naivní, že jsem si myslela... Ani nevím, co jsem si myslela." Trochu jsem se nad tím začala smát. Lewis ke mě přišel a objal mě. ,,Jsem v pohodě neboj. Prostě vztahy nejsou pro mě. Ani láska." přiznala jsem si. ,,Tohle neříkej. Jsi ještě mladá a nevíš co říkáš. Někoho úžasného potkáš." snažil se mě přesvědčit. ,,No ty taky nikoho nemáš a máš skvěl život. Nevím, proč by to bylo jiný pro mě." Moje odpověď se mu nelíbila, ale nemohl s tím nic dělat. 

Začal mi zvonit mobil. Byl to Toto. Ptal se na mě. Viděl ty zprávy, ale neměl na mě číslo, tak zavolal Lewisovi. ,,Jo, je tady se mnou. Chceš s ní mluvit?" Lewis mi podal jeho mobil. 

,,Ahoj El. Omlouvám se, že volám přes Lewise, ale nemám tvoje číslo. Vím, že jste spolu, díky těm fotkám co jste sdíleli." 

,,Ahoj Toto. Úplně v pohodě. Ráda slyším známý hlas."

,,Jak se cítíš? Vím, že to pro tebe není lehký. Znám tě docela dlouho."

,,Upřímně mi bylo už lépe, ale dostanu se z toho. Nic jiného mi nezbývá. Na trati se nesmím nechat rozhodit." 

,,To rád slyším. Sice jsi jezdec za Red Bull, ale kdykoliv budeš vítána v Mercedesu. I když víme, že Red Bull pro tebe taky bude oporou."

,,Děkuju Toto. Ani nevíš co to pro mě znamená. Někdy se přijdu podívat. Slibuju." 

,,Dobře. Budu s tebou počítat. Tak se měj a drž se. Ahoj."

,,Budu se snažit. Ahoj."

Ukončila jsem hovor a podala mobil Lewisovi. 

,,V pohodě El?" ujišťoval se. ,,Jo neboj." odpověděla jsem mu.   Jenom jsem to dořekla mi začal zvonit mobil. Byl to videohovor od Landa. Chvilku jsem přemýšlela, jestli to mám vzít. Mohl to být Charles, tak jsem váhala. Nakonec jsem to vzala a Lewis se postavil za mě, aby taky byl vidět na hovoru. 

,,Ahoj El." pozdravili mě kluci najednou. Byl tam Lando, Max, Daniel, Arthur a druhý Max. S Lewisem si jenom zamávali na pozdrav. 

,,Ahoj. Co se děje, že mi voláte takhle jako skupina?" zeptala jsem se zmateně. 

,,Jenom jsem se chtěli ujistit, že jsi v pořádku. Viděla jsi už ty fotky ne?" ujišťoval se Lando. 

no a jsem v pohodě. Upřímně ani nevím co jsem si myslela." přiznala jsem se jim.

,,El takhle nemluv. Fajn brácha udělal pár blbostí a vím, že to s ním není jednoduchý. Ale přesto všechno vím jednu věc na 100%. Miluje tě. Nikdy se na nikoho takhle nedíval, tak jak na tebe. To ti přísahám. Upřímně si myslím, že ten vztah je fake a on do toho byl donucen. Přece jenom byl donucen se i s tebou rozejít ne?" 

,,Jo asi máš pravdu. Stejnak mu to natřu na trati, že Maxi." usmála jsem se na myšlenku na další závod. 

,,No to si piš. Ukážeme mu kdo vládne trati." povzbuzoval mě Max. ,,Promiň Arthure." dodal. 

,,Pohoda. Mám ho rád, ale tohle vážně přehnal. V tomhle jsem s tebou El." ujišťoval mě.

,,No já už budu muset jít. Něco musím udělat a nepočká to. Tak si užijte zbytek dovolený a nebojte, jsem v pohodě." rozloučila jsem se s nimi. 

,,Rozkaz." salutoval Lando. ,,Ahoj." loučili se se mnou všichni.

Hovor skončil a cítila jsem Lewisovi oči na sobě. ,,Co?" zeptala jsem se zmateně. ,,Proč jsi jim lhala? Jenom se o tebe bojí. Mají starosti, protože tě mají rádi." odpověděl mi Lewis smutně. ,,Já vím, ale nechci vypadat jako malá holka. Jsem v F1, tady to tak chodí. Rozchod je moje nejmenší starost. Mentálně musím být .... musím být .... musím se soustředit na výhru. To je moje priorita číslo 1." na chvilku jsem se odmlčela, ,,na ničem jiném nezáleží." 

Lewis nebyl rád z toho, co říkám, nebo co dělám, ale nemohl mě z toho rozmluvit. Jsem v téhle situaci a musím se z ní dostat. Perfektní řešení byla posilovna. Zašli jsme teda s Lewisem do fitka. Věděl, že mě to uklidňuje, zvedat těžký váhy a nakonec mít skvělý pocit ze sebe. Moje další terapie. 

Zbytek volna jsem byla u Lewise a volala jsem si občas s kulkami. Až na drama s Charlesem to bylo úžasné volno. Nesmím zapomenout na Roscoa. Moje čtyřnohé zlatíčko. 

Blížil se další závod a musela jsem do práce, musela jsem zpět na trať. Upřímně jsem se těšila. Zase budu s partou kamarádů, které sice neznám ani půl roku, ale přijdou mi jako rodina. S Maxem jsem měli nějaké rozhovory a nakonec jsme měli i nějakou zábavnou hru. Nevěděli jsme co to bude, ale těšili jsme se na to celý den. ,,Ahoj Maxi, ahoj Eleonor. Dneska jsme si pro vás připravili beach volejbal. Budete hrát proti Danielovi a Yukimu. S Maxem jsme se na sebe podívali s úšklebkem. Tohle jsem museli vyhrát. 

Převlíkli jsme se do oblečení, které pro nás připravili. Max měl kraťasové plavky s logem Red Bullu. Já jsem měla dvojdílné plavky. Byli tmavomodré a na spodním dílu plavek bylo logo Red Bullu. 

Přemístili jsme se na místo hry. Daniel a Yuki tam už byli. Trochu si pinkali s míčem, aby se rozehřáli. Taky měli plavky od Red Bullu, ale byli vzhledově jiné. Volejbalové hřiště bylo hezky uhlazené, jediné co se mi nelíbilo, bylo umístění hřiště. Bylo uprostřed dvoupatrových budou s balkóny. Kdokoliv byl nahoře, se mohl dívat na nás dole, jak hrajeme. Za chvilku jsem to úplně vypustila z hlavy. Soustředila jsem se na hru. 

S Maxem jsme byli nezastavitelná dvojce. Byli jsme synchronizovaní a neměli jsme problémy s komunikací v poli. Daniel a Yuki nebyli špatní, volejbal jim šel, ale na naší dvojku neměli. Na chvilku byla pauza, aby jsme se napili v tak velkém vedru. ,,El podívej se nenápadně na balkón napravo. Je tam Charles, nevím jestli sis ho všimla. Celou dobu na tebe nepřetržitě koukal. Myslel jsem, že by jsi to měla vědět." informoval mě Max. ,,Jo díky Maxi. Ať si klidně kouká na něco, co nemůže mít. Měl šanci a nechal ji uplavat. Není moje chyba. Teď pojď vyhrát turnaj." Položila jsem prázdnou flašku a plácla si s Maxem. Vyrazili jsme zpět s vítěznými výrazy. Po chvilce jsme je měli zase, když jsme vyhráli s Maxem. Objali jsme se a dal mi malou pusu na čelo. Potřásli jsme si ruce s Danielem a Yukim. ,,Skoro jste nás měli. Příště nás dáte." povzbuzovala jsem je. ,,Jo, třeba příště." zasmál se Daniel. 

Vzala jsem si svoje věci a vydala jsem se do mojí šatny. Maxe zaměstnali fanoušci, takže jsem šla sama. Než jsem se dostala do budovy Red Bullu, tak mě někdo odchytl za zápěstí a zatáhl do uličky kde nikdo nebyl. ,,Co to sakra?!" odporovala jsem. ,,Klid El. To jsem jenom já." zašeptal mi do ucha Charles. ,,Co to sakra děláš? Cokoliv to je, nemám zájem. Nazdar." řekla jsem už hodně naštvaně a snažila se odejít. ,,Nikam nejdeš, dokud si nepromluvíme! Prosím." chytl mě pevněji za zápěstí a přitáhl si mě k němu.