Zakázaná Láska

nehoda

Zbytek týdne jsem strávila s Charlesem, chodili jsme na procházky a hráli simky. Oba jsme si to užili a těšili jsme se na prázdniny. Plánovali jsme je strávit s Charlesem někde u moře. Po závodu chtěl letět do Monaca, abych poznala jeho rodinu. Z toho jsem byla trochu nervózní, ale musela jsem být myšlenkami v závodu.

Před závodem jsme se sešli a popřáli si štěstí do závodu. ,,Doufám, že počítáš s tím, že dneska tě nenechám vyhrát. Miluju tě, ale takovou radost ti neudělám. Maximálně kdyby sis vzala Ferrari logo. To bych pak probral s Ferrari." Na jeho návrh jsem se zasmála. ,,Nepotřebuju, aby jsi mě nechal vyhrát. To zvládnu sama, ale děkuju Charlie. A víc by ti slušel Red Bull, když jsme u toho." Oba jsem se smáli, protože oba moc dobře víme, že ani jeden by to neudělal týmu. Popřáli jsme si hodně štěstí a objali se na rozloučenou.

Co ale Charles neví. Že když jsem ho objímala, tak jsem na něj přilepila samolepku Red Bullu. Ani si toho nevšiml. Aspoň bude sranda.

Přišla jsem do mojí garáže a tam už čekal Max a mechanici. ,,Jak bylo u Ferrari?" Zeptal se mě Max. ,,Co? Jak víš, že jsem byla s Ferrari?" Zajímalo mě. On se zasmál a šáhl mi na záda. ,,Protože si tě označkovali." Podal mi samolepku Ferrari, kterou jsem měla na zádech.

,,Neboj já jsem jim tam taky nechala vzpomínku." Řekla jsem hrdě a všichni co slyšeli naší konverzaci se zasmáli. ,,Tak jo, soustřeďte se. Za chvilku začne závod. Doufám v 100% výkon od všech." Podporoval nás Chris. Za mnou a Maxem přišel a poplácal nás po ramenou.

Zhasli světla a my jsme vyjeli ze startu. Max si vzal ihned vedení. Po pár kolech jsem s Maxem měli velký rozestup od ostatních. Lando byl 10 sekund za mnou. Už jsme dokonce někoho dojeli o kolo. Byl to Esteban. Prý měl nějaký problém s autem. Max ho bez problému předjel a byla moje řada. Předjela jsem ho jak nic. Pokoušel se mě předjet, ale moc mu to nešlo. V zatáčce to vyal moc blízko mě a moc brzo zatočil. Poslal sebe i mě z dráhy. Na chvilku jsem viděla jenom černo a všechno bylo tak hlasitý a zároveň tak tichý. Naštěstí to nebylo nic vážného. On byl v bariéře a já jsem měla jenom trošku proražený auto.

,,El. EL! Slyšíš mě? Jsi v pohodě? El. Odpověz prosím. Jsi celá?" Ozvalo se z rádia a to mě probralo zpátky do závodu. ,,Co? Jo. Jsem celá."  Odpověděla jsem nejistě. ,,Záchranáři jsou na cestě." Oznámil mi Chris. ,,Počkat co? Ne. Závod dojedu." Jakmile jsem to dořekla, tak jsem vyjela zpátky na trať. Propadla jsem se kvůli tomuhle na 6. místo. ,,El tohle není dobrý nápad. Na chvilku jsi byla bezvědomí. Neriskuj to a zastav auto. Nenutíme tě, aby jsi pokračovala v závodu." Ozvalo se z rádia. Neřekla jsem nic a jako odpověď jsem přidala na rychlosti. Nechtěla jsem ukončit závod kvůli maličké nehodě.

,,Kolik je mezera k Maxovi?" Zeptala jsem se týmu. ,,Momentálně je 20 sekund. Dohnala jsi to slušně. Kdyby bylo dalších 20 kol, tak bys ho dala. Zbývá 5 kol." Odpověděli mi ihned. Snažila jsem se ho dojed. Už jsem byla na 4. místě. První byl Max, druhý Lando a třetí.

,,Skvělá práce El! P4! Gratuluju a užij si volno." Gratuloval mi tým přes rádio. P1 byl Max, P2 Lando, P3 Charles.

Po závodě jsem se šla převléct a osprchovat se. Než jsem šla domů, tak jsem se chtěla jít rozloučit s týmem. Když jsem otevřela dveře, tak mi před nimi proběhl Max. Když mě zaregistroval, tak se ke mně vrátil a chytl mě za ruku. ,,POJĎ!" Skoro křičel a zase se rozběhl. Ani jsem se neptala a rozeběhla jsem se za ním. Podle jeho ustaraného a zároveň vyděšeného výrazu jsem pochopila, že něco není v pořádku.

Přiběhli jsme na místo celý udýchaný, bylo to docela daleko. Uviděla jsem Pierra jak stojí mezi Charlesem a někým. Byli tam ostatní jezdci a neviděla jsem tam. Byl to.... Esteban. Sakra. Rozeběhla jsem se k nim. Ani jsem se na Estebana nepodívala. Šla jsem rovnou za Charlesem. Musela jsem ho uklidnit. Donutila jsem ho na mě se podívat, aby nemyslel na Estebana a aby se ujistil, že jsem v pořádku. Kvůli tomu musel vyšilovat. Bál se, že se mi něco stalo.

Slyšela jsem za zády Maxe, jak se hádá s Estebanem. Vymlouval se na to, že to nic nebylo a nebyla to jeho chyba. U toho to málem Max ztratil. ,,Estebane." Řekla jsem trošku víc nahlas, aby se oba podívali na mě. Max ustoupil, asi pochopil, že si to chci vyřídit sama. Jezdci se postavili v podstatě za mě, bylo poznat, že jsou na mojí straně.

,,Mrzí mě co se stalo a tebe určitě taky. Jestli ne, tak aspoň prosím předstírej, že tě to aspoň trochu mrzí. Nechci aby jsi tady prosil o odpuštění. Byla to nehoda a nehody se stávají furt. Myslím si, že oba jsme rádi, že jsem v pořádku. Stačí mi malá omluva to, že jsi mě bohužel vzal s sebou. Nepotřebuju ani nic veřejně. Takže v pohodě?" Podala jsem mu ruku na příměří. Chvilku byla pauza a nic se nedělo. Bylo to trošku trapný, ale nenechala jsem se odradit. Nakonec přijal mojí ruku a upřímně se mi omluvil.

,,A co vy kluci? Taky v pohodě?" Otočila jsem se k Maxovi a Charlesovi. Naznačila jsem hlavou k Estebanovi. Oba pochopili a taky si s ním potřásli ruce. Stejně ho oba propalovali očima.

Po tom co se to vyřešilo, tak si všichni odešli ke svým týmům. Já jsem šla s Maxem do Red Bullu. Pořád tam mám svoje věci. Charles a Carlos s Landem a Oscarem se k nám přidali. Měli to blízko nás. Charles se mnou držel za ruku a ostatní si buď povídali nebo na nás s úsměvy koukali. Celou cestu se Charles ujišťoval, zda mi nic není. Vím, že ostatní taky tajně poslouchali. Bylo skvělý mít někoho kdo se tam zajímá. Já jich mám hned několik.

Před Red Bullem jsem dala Charlesovi pusu na tvář a rozloučila jsem se s ostatními kámoši. Šla jsem hledat Chrisa a zbytek týmu. Chris mě ale našel první. Byli s ním dva chlapi. ,,El počkej. Sedni si. Jenom tě prohlédnou pro jistotu. Sice to podle tebe nic nebylo, ale nikdy to nesmíš podcenit. Až tě prohlédnou, tak prosím přijď za mnou do kanceláře." Vysvětloval mi pokyny.

Prosím o komentáře, jak se vám to líbí (jestli se vám to vůbec líbí, já potom nevím, zda mám psát dál, nebo se na to vykašlat). Děkuju <3