Zakázaná Láska

památky

Až jsme dotrénovali s Maxem, tak mě odvezl domů. ,,Už se těším, co dalšího se dozvím na dalším tréninku." Zasmála se a odjel. Na hotelu jsme si dala něco k obědu. Samozřejmě to musela splňovat moje požadavky stravy.

Po obědě jsme si lehla na gauč a pustila jsme si nějaký seriál. Na email mi přišli nějaký informace od Red Bullu, tak jsme si to při tom četla.

Mezitím mi přišla zpráva od Landa.

-Ahoj Faceless Drivere. Nechceš se jít někam projít po památkách, když máme den volna?
-Ahoj Lando. Moc ráda, ale dáš mi tak půl hodiny? Potřebuju ještě něco dodělat do práce.
-Jasný. Tak mi pak pošli adresu, kde tě mám vyzvednout.
-Dobře. Už se těším.

Poslala jsem mu adresu kde mám hotel. Chtěla jsem mít hotel jinde než ostatní jezdci, aby to nebylo moc podezřelé. Představím si jak jsme na každém závodě na stejném hotele. Nejspíš někde vedle ostatních. Pokaždé. To by jim bylo jasný hned.

Za půl hodiny jsem vyšla ven čekat na Landa. Ten už tam čekal v McLarenu.

,,Ahoj Lando." Pozdravila jsme ho s úsměvem. ,,Ahoj El!" Taky pozdravil a už jsme viděla jak se těšil. ,,Tak kam pojedeme jako první?" Zeptala jsem se. ,,To je překvápko." Odpověděl, ale mě to zajímalo, tak jsme se zeptala ještě jednou. ,,Lando, kampak jedeme?" Totálně tomu podlehl. ,,Jedeme do muzea, a pak na vyhlídky." Řekl.

Muzea mě moc nebaví, takže jsem neměla moc radost, ale jakmile jsem uviděla, že to je o starých autech, můj výraz se ihned změnil.

Muzeum nebylo zas tak velké, ale bylo tak spoustu zajímavých aut, u kterých jsme se museli zastavit na několik minut.

,,El teďka jsme si vzpomněl, když jsme u Ferarri. Jak to máte s Charlesem? Už dlouho jsme ho neviděl, tak... šťastného. Určitě by jste se k sobě hodili. Všimnou si snad všichni, jak se na sebe díváte. Není možný, aby vy dva jste se neměli rádi." Řekl nadšeně. ,,Lando. Ty už vlastně víš, že jsem jezdec a mám pro tebe další tajemství, který nesmíš nikomu říct. Slibuješ? Ví o tom zatím jenom Max." Ptala jsem se. ,,Samozřejmě El." Odpověděl ještě víc nadšeně. ,,Já a Charles jsme spolu začali tak trošku chodit." Řekla jsem.
Chvilku bylo ticho.

,,Jo! Konečně! Někdo kdo se hodí pro toho chlapa! Doufám, že vám to vydrží." Jásal a objal mě. Měl z toho velkou radost.

Upřímně bylo to fakt příjemný pocit. Mám přítele a je to Charles.

,,Nejradši bych už vykřikla všechno do světa. Můj přítel je Charles a jsem jezdec za Red Bull. Proč to není tak jednoduchý? Co myslíš Lando?"

,,Taky mám občas pocit, že bych to chtěl všechno vykřiknout, ale nemůžu. Někomu by to mohlo ublížit. V tvém případě tobě a Red Bullu. Možná i Charlesovi." V jeho výraze byl vidět soucit a bolest, co teďka cítím.

,,Tak pojď, odvezu tě do hotelu, aby Chales nenašel prázdný pokoj."