Fireproof //Narry-ff [cz]//

27.part

Slzy se mi draly do očí při pohledu na fotografii, kde jsem byl já a Harry ve školce. Změnil se a já ho nepoznal už na poprvé, kdežto Harry mě ano. Oba jsme se na fotce usmívali od ucha k uchu a jednou rukou se objímali. Byla to ještě stará fotka, takže byla taková nekvalitní, a přes to dokonalá. sklidil jsem ji zpátky a všiml si střešního okna. Ve starém domově jsem měl podobné a lezl na střechu, abych se mohl koukat na mé milované hvězdičky. Matka o mě měla vždy velký strach a každou chvilku mě chodila skontrolovat, jestli stále žiju. Silou v rukách jsem se vyhoupl nahoru a nohama se odrazil tak, abych se zády opřel o střechu. Opatrně jsem si stoupl, jelikož jsem vylezl přesně na hraně střechy, a dolů to byla pěkná výška. Převrátil jsem oči v sloup, když jsem si vzpomněl na potřebnou deku, a tak jsem to celé zopakoval ale tentokrát s dekou a mobilem v ruce. Sedl jsem si na plošinu pro kominíka a zabalil se do teplé deky. Z jejich střechy byl nádherný výhled na vzdálené vesnice a lesy. Obloha byla čistá, takže jsem si lehl na celou délku plošiny jako do postele a obalil se dekou i zespodu, abych nezmrzl. Vyjeveně jsem koukal na malé třpytivé hvězdy, jako by to bylo poprvé. Vzpomínal jsem na ty časy, kdy jsem sedával na té naší střeše. Dokonce jsem si s nimi i jako malý povídal. Napadla mě myšlenka, že bych si zkusil promluvit se svými dávnými kamarádkami znovu, tentokrát ale jako dospělý muž.

,,Víte, že jste stále tak krásné, jako kdysi? Vůbec jste se nezměnily!"šeptal jsem, abych nepřitáhl pozornost kolemjdoucích, kteří se sem tam mihli ulicí. ,,Pamatujete, když jsem se vám se vším svěřoval, protože jsem neměl komu jinému to říct?"uchechtl jsem se a odemkl bzučící telefon. SMS-ka od Harryho.

Harry: Kde jsi?

Me: Kde myslíš?

Telefon jsem zas zamkl a vydechl studený vzduch. ,,Dnes už se mám komu svěřovat, ale je to moc komplikované. Nevím jestli tu chybu ve všem dělám já a nebo on"zabručel jsem a uslyšel otevření dveří v pokoji.

,,Ni?"ozvalo se ale já zůstal ležet. Nechtělo se mi vstávat, nechtělo se mi odcházet i dyž mi byla příšerná zima a hrozilo, že se mi vrátí nemoc. Prostě jsem nechtěl! ,,Ni jak ses sem dostal?"vykoukl z okýnka a pracně se vydrápal ke mně pod peřinu. Pokoušel jsem se zatajit to, že mi byla opravdová zima, ale tělo mě zradilo. ,,Co tu děláš? Vždyť jsi celý zmrzlý"lítostně na mě pohleděl a silně mě objal.

,,Máš tak moc úžasnou rodinu"šeptl jsem do jeho hrudi a snažil se stále koukat na hvězdy, kterým jsem chtěl naznačit, že tohle je můj přítel, ten kterému věřím.

,,Kdyby tvá rodina žila, určitě by byla ještě úžasnější Nialle"usmál a políbil mě do vlasů. I přes to že mě celý večer ignoroval jsem mu to odpustil. Vždycky mě naštval, a pak si přišel jak padlý anděl a všechnu zlost rozpustil.

,,To asi jo. Kdo je ta dívka, se kterou sis dnes celý večer povídal?"zeptal jsem se ho, i když jsem odpověď dávno znal.

,,Moje sestřenka..je teda nevlastní ale já ji beru jako sestru. Je úžasná, možná že kdybys jí poznal tak.."a ten moment jsem vypl a neposlouchal absolutně nic z toho, co o té dívce říkal. ,,..spí tu, takže vás zítra seznámím. Určitě si ji zamiluješ tak jako já!"rozplýval se nad Alicí a já nenápadně protočil oči.

,,To není nutný"zamrmlal jsem, zvedl se a slezl zpět do pokoje, kde jsem skočil na postel a přikryl se Harryho dekou, která voněla stejně jako on. Po chvilce si do postele lehl i Harry a přikryl se dekou, co jsem si vzal ven. Převlíklí už byl, takže neměl problém jít hned za mnou. ,,Pořád ji miluješ?"zavřel jsem oči a vypustil ze sebe tu největší chybu na téma Alice.

,,Cože?!"ozvalo se rázně, a v tu chvíli si mě přetočil čelem k sobě. ,,Ty ses mi hrabal ve věcech?"zafuněl a přiznám, že jsem měl opravdu strach. Strach z mého vlastního přítele! No chápete to?