Fireproof //Narry-ff [cz]//

44.part

Zvedl jsem se a políbil Harryho, který se do polibku usmál. Oblékl jsem se a postavil se vedle Harryho, který si svou ruku propletl s tou mou. Zaculil jsem se a pokračoval za Harrym, který se už samostatně rozešel ke schodům. Rychle slezl schody a já se ho snažil dohnat, takže jsem přidal do kroku. Kolem byla tma a já se rozhlédl kolem sebe. Najednou se rozsvítily světla, vyletěly konfety a všichni přítomní zařvali: ,,Překvapení!!"zasmál jsem se a byl celý nesvý z toho, kolik lidí tu bylo. Stejně jako minulou sešlost. Rodina Stylesů se ráda scházela, bylo to vidět.

,,Všechno nejlepší šmudlíku"políbil mě Harry a pak mi věnoval polibek na čelo. Předal mi růže a já se usmál. Kývl jsem na něj s poděkováním a vrhl se do náruči Anne, která byla celá šťastná, že mě vidí.

,,Vše nejlepší ty synku nesynku"rozcuchala mě a políbila na tvář. Začervenal jsem se a poděkoval.

Poté jsem dostal hromadu dárků a taštiček a třásl si rukou s lidma, které jsem vůbec neznal. Všichni se na mě usmívali a já jim to oplácel. Byli tak milý. Jako rodina.

Oslavovali jsme do noci. Hrála muzika, připíjeli jsme si, povídali, smáli se, hráli hry a bavili se. Celý den byl úžasný. Naprosto dokonalý. Po chvíli jsem se prozatím rozloučil s Gemmou a začal hledat Harryho. Měl jsem v sobě už trochu alkoholu, proto jsem chvíli stál na místě, aby se mi netočila hlava. Prolezl jsem mezi hloučkem lidí a narazil na Anne, která se usmála.

,,Gemma mi říkala o té noční můře..máš je stále?"strachovala se a já se zastavil. Celý. Nevěděl jsem, jestli jí říct pravdu a nechat jí se strachovat dál a riskovat že se vše dozví Harry, nebo jí lhát a dál se trápit.

,,Anne..řeknu ti to jindy, ano?"oddálil jsem svou odpověď a odešel od ní k sedačce. Jediný, koho jsem chtěl a potřeboval najít byl Harry. Chtěl jsem mu poděkovat za tohle všechno, za to co pro mě dělá, že existuje a říct mu že ho miluju. Opravdu jsem byl moc šťastný, že ho mám, ale možná to trochu způsoboval alkohol, že jsem mu chtěl děkovat za tolik věcí. U sedačky nebyl a vypadalo to, že ani nikde jinde v baráku. Vyšel jsem tedy na terasu a porozhlédl se. Pár starších lidí se tu kochalo hvězdami, ale Harry nikde. Vzdal jsem své hledaní s tím, že až na něj narazím, řeknu mu to. Vlezl jsem znovu dovnitř,a oproti venku byl v místnosti strašný vzduch. Nenápadně jsem se vyplížil z domu, abych se chvíli prošel. Ne proto, že by mi oslava vadila, nebo ti lidé. Vše bylo perfektní. Jenže já na něco takového nebyl moc zvyklý. Bylo tam na mě moc lidí, jelikož jsem většinu života strávil sám nebo v přítomnosti pár lidí. Potřeboval jsem být na malou chvilinku sám, a dostat ze sebe pocitově alkohol. Nebylo to tak, že bych utíkal před Stylesovými, jen jsem si vyšel na menší noční procházku.

Sice jsem Holmes Chapel moc neznal, a nikdy jsem tu nebyl, ale v ulicích se mé nohy pohybovaly, jako by tu byly jako doma. Zhluboka jsem dýchal a prohlížel si výlohy, budovy a všechny detaily okolo sebe. Nikdy jsem na takové procházení po tmě nijak nebyl, ale tohle bylo kouzelné. Sáhl jsem si do kapsy pro telefon, abych zjistil jak dlouho již venku jsem. Ale když jsem nic nenahmatal, pleskl jsem se do čela. Nechal jsem ho u postele. Nechal jsem čas časem a procházel se dál. Bylo tam tolik lidí, nebude jim vadit, když se ztratí jeden ze sta. Problém byl že ten jeden ze sta byl oslavenec. Ale Harry mě od začátku nevyhledával, takže proč by to dělal teď. Došel jsem až do parku, kde tekla voda do nádrže ohraničenou plotem. V nádrži plavaly ryby různých barev a velikostí a schylovaly se pod lekníny. Usmál jsem se a poodstoupil od plotu, abych se podíval nad sebe. Mezi stromy byla vidět noční obloha a její hvězdy. Znovu jsem si vzpomněl na dětství a uchechtl se. Bylo krásné vzpomínat a neplakat nad smrtí rodičů. Možná, od té doby co jsem šťastný jsem se zbavil svého obrovského smutku ze ztráty blízkých. Odešel jsem ven z parku a pokoušel se vyhledat cestu zpět, ale nebylo to snadné. Nevěděl jsem, z jaké strany jsem přišel a do jakých zatáček jsem se zatoulal. Proto jsem šel rovnou za nosem. Po pár blocích jsem uslyšel hudbu a vydal se za ní. Přišel jsem zadními vrátky na zahradu a došel až na verandu, kde sedělo pár zamilovaných párečků. Prolezl jsem dovnitř a všiml si Harryho stojícího u kuchyňské linky s mobilem u ucha a ustaraný výraz Anne, hladíc ho po zádech. Gemma stála opodál a měla na tváři podobný výraz co Anne. Co se stalo? Problesklo mi hlavou. Stál jsem ve futrách a přemýšlel, jak se zachovám. Jestli budu dělat, jako že jsem tu byl celou dobu, nebo přiznám barvu a dojdu se k nim přiznat. Díval jsem se chvíli do země a přemýšlel. Když bych řekl pravdu, přebrali by si to, jako že jsem utekl, protože se mi tu nelíbí. A to já nechtěl, protože to nebyla pravda. Vzhlédl jsem a podíval se Gemmě do očí, což jsem neplánoval. Aniž by ze mě spustila oči, pronesla něco jako 'tam je' a poté se na mě přesunuli pohledy Anne a Harryho. Dost lidí už odešlo a hudba hrála mnohem tiššeji. Skoro nebyla slyšet. Až na pár hlasů bylo v pokoji ticho. Harry se rázně rozešel ke mně a já se mu podíval do očí. Byl naštvaný a dost. Začal jsem se bát, ale jakmile jsem uviděl Anne a Gemmu za ním, strach trochu upadl. Nedovolil by si mi cokoli udělat před jeho matkou. Alespoň v to doufám.