Fireproof //Narry-ff [cz]//

40.part

Nadále jsem přemýšlel, jak nejlépe a nejvýhodněji pro nás oba zajistit, abychom se mohli kontaktovat bez toho, abych nechytl pocit jet domů nebo on do NY. Nechtěl jsem jako nováček na služebně zklamat a tak si nemyslím, že bych měl úplně nejlepší hodnocení, kdybych odletěl zpátky bez udání důvodu. Na stanici to už ví, ale co Road? Bůh ví jaký má názor na homosexuály a pokoušet ho nebudu. Kde mám pak hledat nejbližší základnu s tak dobrým nasazením? Nic mě nenapadalo a tak jsem stále zůstával u mého nejlepšího nápadu, nekontaktovat ho vůbec, ač jsem mu slíbil hovory přes Skype, kde jsme měli plánovat svatbu. Musel jsem ten týden vydržet bez osoby, která mě dělá kompletního. Mé víčka začaly padat a já pomalu přestal přemýšlet nad tím vším a soustředil se jen na to, že chci spát. Přeci jenom jsem se vyspal s Harrym málo a služba mi dala dosti zabrat. 

Škubl jsem sebou a porozhlédl se kolem sebe. Lidé vstávali ze sedadel a podávali si navzájem tašky z přihrádek nad sedačkami. Usoudil jsem, že už jsme přistáli v NY a vzpamatoval se ze snu, který mi byl až moc známý. Alice a Harry. Ten samý sen znovu. Vystoupil jsem a našel svá zavazadla. Koupil jsem si v menším obchůdku kávu a podíval se na východ z letiště. Stál tam muž v hasičském a v ruce měl ceduli s nápisem Niall Horan. Kafe jsem do sebe kopl, sesbíral všechny své věci a vykročil směrem k muži v pracovním oděvu. Podíval se na mou jizvu s hrůzou v očích a poté do mých očí a slušně mi podal ruku. 

,,Vítám Vás v NY pane Horane, doufám že se vám tady u nás bude líbit. Jsem Nick Willow."usmál se a potřásl mi rukou. Mluvil jako bych byl nějaká super návštěva z Číny a já přitom pomalu ani nevěděl co tady mám dělat.

,,Pojďme si tykat. Zas tolik mi není a strávíme spolu nějaký ten čas na základně. Jsem Niall."potřásl jsem mu rukou oplátkou a vydal se s ním k jeho autu. Vzal můj kufr a hodil ho do kufru. Ostatní věci mi poručil dát na zadní sedadla, načež jsem pokyn ihned splnil. Nasedl jsem na místo spolujezdce a zapnul si pás. ,,Takový vlezlý dotaz Nicku. Kde budu ubytován?"podíval jsem se do jeho obličeje a prohlédl si jeho zamyšlenou tvář, jak vymýšlel únikovou cestu z bludiště na parkovišti.

,,Mm..žádný pořádný hotel okolo základny není, takže jsme se dohodli ubytovat tě v novějším pokoji u nás na stanici. Je větší i hezčí než ostatní, takže bych řekl že to vyjde na stejno. Tedy..pokid ti to vadí tak něco najdem společně"vykulil oči jako by ho tahle varianta vůbec nenapadla. Že bych vypadal tak arogantně a bohatě?

,,V žádném případě. Ten pokoj u vás úplně postačí. Jsem zvyklý u nás na stanici"usmál jsem se a sledoval okolí. 

**********************

,,Takže vše je domluveno, podepsáno, vyřízeno a od zítřka nás můžete školit, za čtyři dny se role otočí, správně?"naposledy se na mě podíval ředitel stanice s neuvěřitelně dlouhým jménem, které už si nepamatuji.

,,Přesně tak"pokývl jsem, sedl si na mou postel v pokoji a zaslechl bouchnutí dveří a odcházející kroky. Zamkl jsem se a rozsvítil světla. Svlékl jsem se do boxerek, vzal ručník a telefon a zalezl do sprchy. Pokoušel jsem se ze sebe smýt všechny starosti, ale čím déle jsem na sebe nechal pouštět horkou vodu, tím víc jsem cítil, že je mi do pláče. Chyběl mi. A to jsem od něj nebyl ani den, což bylo o to horší. Miloval jsem ho tak moc, ač jsem tomu sám nevěřil. Byl pro mě vším, jelikož kromě něj jsem neměl nikoho. Demi ukázala svou pravou tvář a jinak nikdo kolem mě nebyl nikdo. Byl pro mě rodina, přítel a všechno, co jsem potřeboval. Jen pohled na něj mi způsobil hřejivý pocit, a to i přesto, že to bylo párkrát i s pocitem smutku z chyb, které se stali. A ačkoli jsem mu důvěřoval jak nikomu, byl jsem s ním zasnoubený a každý den obdarováván jeho láskou a i přes to jsem měl pochyby. Pochyby, že mě opustí kvůli Alici, či jiné ženě nebo muži. Nikdo, ani on mi nemohli zajistit, že se jednou nepohádáme a nepůjdeme od sebe. Nemůže být náhoda, že se mi sen, který je zároveň mou noční můrou zdál již dvakrát a nedejbože tomu, že se mi bude zdát vícekrát. Nechci jít spát, vím co uvidím. A čím častěji se mi tento sen bude zdát a motat v hlavě, tím větší bude můj odpor ke spánku a tím spíše na sebe Harrymu prozradím, že se něco děje. Když by zjistil, co se mi zdá a čeho se bojím, vysmál by se mi a zeptal se, jak si to tedy představuji a co od něj ještě chci aby udělal, aby mi dokázal svou lásku. A to já nevěděl. Pokud by na mé trápení přišel, zeptal by se a já bych neuměl odpovědět. Je to pouze můj strach, který musí mít každý. A s tím on ani já nic neuděláme. 

Lehl jsem do postele a pokoušel se přijít na jiné myšlenky, jenže v tu chvíli, kdy jsem už pomalu začínal padat do říše snů, mi zabzučel telefon a po chvilce začal vyzvánět známou píseň od Eda Sheerana Thinking Out Loud. Celého mě polilo horko a zatřásl jsem se. Podíval jsem se na obrazovku, abych zjistil, jestli se mě snaží zkontaktovat opravdu osoba, která by to dělat neměla. Harry. Byl to on. Buď se probudil, nebo mu chybím. Nebo se něco stalo?! Proboha! Co když mi volají z jeho telefonu že se něco stalo?! Ne..to by volali rodině a to já nebyl. Zatím. Vymýšlel jsem různé scénáře o tom, proč by mi mohl volat až jsem nakonec mobil vzal do rukou a vypl zvonění abych se z písně hrající na upozornění hovoru nezbláznil. Po chvilce to Harry vzdal a já si oddechl. Vstal jsem na nohy a vypnul si na mobilu zvonění, abych žádný další hovor neslyšel. Beztak by mi kromě něj nikdo nevolal. Vykoukl jsem z okna a otřásl se zimou, pršelo a foukal studený vítr, které mi rozčepýřil mé mokré vlasy. Užíval jsem si za sklem výhled až mě napadlo přidat fotku na Twitter s popisem 'NY guys!'. Sledovalo mě na TT celkem dost lidí. Ale to byli známý ze škol, ze zkoušek, ze základny a nějaké menší celebrity. Pohodil jsem telefon na postel a vytáhl si ručník, abych si usušil vlasy. Po pár minutách jsem je měl jakž takž suché. Pročesal jsem je a vytvořil si pomocí ruky rychlý účes. Zalehl jsem do postele a zavřel oči, jenže se rozsvítil již poněkolikáté displej mého telefonu a já se musel otočit. 

***********

,,Takže..začal bych jízdou naším novým autem. Zkouška výjezdu by se hodila, že?"podíval se ředitel na Nicka a ten pokývl hlavou. Nasedl jsem na místo řidiče a nastartoval. Sice to nebylo nijak úžasné auto, ale bylo vidět že ředitel je na něj pyšný, proto jsem se rozhodl naší výbavu nevytahovat. Ředitel si sedl na prostřední sedadlo a Nick k oknu. Vyjel jsem před stanici a počkal až nám otevřou bránu. Auta kolem zastavila a já projel na hlavní, kde jsem se zařadil do řady u semaforu. Projel jsem pár větších i menších ulic a usmál se na mé spolujezdce. 

,,Řekl bych že je vše v pořádku. Možná bych do něj přidal dýchací přístroje. Pro jistotu."poradil jsem a ředitel zuřivě kýval hlavou. Hned jak jsme zaparkovali a vypli motor, šel zařizovat 4 další přístroje do auta. Zavrtěl jsem hlavou a prošel garáž až k autobusu na přepravu osob při evakuaci. Nick mi byl v patách a já byl trochu nervózní co od něj čekat.

,,Líbí se ti tu?"přiblížil se až moc a já ustoupil. Potřebuji prostor. Podíval se do mých očí a neodtrhával pohled. Díval se tak hladově, připomínalo mi to jeden jediný pohled. Harry po příjezdu od Anne po naší hádce. Plný lásky a strachu. Podivil jsem se nad čím to přemýšlel a všiml si, že je zase o něco blíže. Nemůžu na sebe prozradit, že jsem zasnoubený s chlapcem, jehož miluji nade vše. Bůh ví jak bere gaye a jak by zareagoval.

,,Je to tu pěkné. Sice jsem více zvyklý na naše ale na tohle bych si klidně také zvykl."uculil jsem se, abych zakryl výraz prolhaného Nialla, který se snaží jen udělat dojem.

,,Uhm..víš..chtěl jsem zeptat..jestli..no..bys nechtěl..ehm..někam zajít po šichtě."zčervenal a já se zasekl. To ne! Máš Harryho a ten kdyby se to dozvěděl, rozpůlil by tě! Ale..nemůžu říct ne. Sám vím jak to bolí. Sakra! Není to rande! Třeba chce jen kamarádskou vycházku.

,,Eh..jo..myslím že jo. Máš nápad kam jít?"zeptal jsem se, abych se vhodně oblékl a ujistil se, že je to opravdu jen..kamarádské.

,,Myslel jsem, že bychom mohli jít na koncert Eda. Hraje tu dneska večer a jak jsem zaslechl, Thinking Out Loud máš jako vyzvánění tak jsem myslel.."podíval se jinam a drbal se na zátylku. Všechno ve mně jásalo, protože on byl můj oblíbenec, měl nádherné písničky. Ale chtěl jsem na něj s Harrym, jelikož má dost romantické písničky.

,,Jasně! Moc rád! Proboha! V kolik?"zajásal jsem možná až přehnaně a na jeho tváři se vykouzlil obrovský úsměv. 

,,Tak v šest před branou. Budu tam stát s autem. Lístky platím já."mrkl a odešel.

Jestli se tohle dozví Harry...proboha..co jsem to udělal.

************************

************************

Tak 40.část za námi! Zase mě WP začal bavit a mám plno nápadů soo..

Doufám že se vám díl líbil :)

Vaše Niki:)♡