Fireproof //Narry-ff [cz]//

45.part

Harry's view:

Se strachem v celém těle jsem prešlapoval na nádraží a čekal vlak nebo autobus. Ani jedno se zatím neobjevilo. Celou cestu jsem Niallovi volal a psal, ale ignoroval mě. Měl jsem ještě větší strach než předtím. Posral jsem to. Křičel jsem na něj a i když se mi omluvil za své chyby, vyčetl jsem mu ty nejhorší věci. Chtěl jsem znovu vytočit jeho číslo, když se můj mobil rozvrněl. Celým tělem mi projela vlna úlevy, když jsem očekával Niallovo hovor. Jediné, co jsem chtěl, bylo vědět, jestli je v pořádku. Ale na obrazovce se ukazovalo jméno mé sestry. Se zakulením očí jsem telefon zvedl a nervozně zakašlal.

,,Hned se vrať zpátky!"promluvila a já se rozešel k autu. ,,Pospěš si."dodala a zavěsila. Naposledy jsem se ohlédl na stanici ale nikoho ani nic neviděl, takže jsem vyjel na cestu domů.

***********

Zaparkoval jsem na příjezdové cestě a vypnul motor. Rychlým krokem jsem došel ke dveřím, které mi Gemm otevřela. Rychle mě svlékla z kabátu a já si zul boty. Pohlédl jsem na ní a čekal nějakou dobrou zprávu.

,,Co všechno si mu řekl Harry? Je jak hromádka neštěstí, od té doby co se vrátil, nepřestal brečet. Jen sedí a pláče, nemluví s námi. Jako by neslyšel."řekne smutně a se strachem a já se uvolním pod oznamením, že je tady. Zaslechl jsem pláč a ihned vyrazil za jeho zdrojem. V tu chvíli, kdy jsem ho uviděl se svět zastavil. Seděl na zemi, obalený v dece před krbem a obličej měl schovaný. Vzlykal nahlas a nepřestával. To vše jsem způsobil já. Nejistě jsem vykročil k němu a sedl si vedle něj. Nebyl jsem si jistý, jestli je dobrý nápad se hned omlouvat a objímat ho, nebo jen sedět vedle něj, počkat až si mě všimne a pak se začít bavit. Ale Niall potřeboval lásku, ne rozhovor. Přilezl jsem blíže a zvedl mu dvěma prsty hlavu. Podíval se do mých očí a mé se naplnili slzami stejně jako ty jeho. Oči měl zarudlé od nedostatku spánku a zaplavené slzami. Vypadal tak zničeně. Drkotal zuby, i když mě bylo po minutě u krbu v triku a kalhotách vedro, a on byl v mikině a dece. Nepřestával brečet. Jen se mi koukal do očí a mučil mě i sebe.

,,Nialle.."vydechl jsem nešťastně a vzal jednu jeho dlaň do svých. ,,Je mi to tak moc líto. Ty ses mi omluvil a já ti stejně dál nadával. Promiň mi to. Měl jsem strach a neudržel jsem se. Prostě...nevím co to do mě vjelo..moc mě to mrzí. Přehnal jsem to. O nic nešlo, a já tě stejně seřval. Miluju tě Nialle, nemůžu tě ztratit."vzlykl jsem i já a všiml si, že to s ním ani nehlo. Opravdu. Jako by neslyšel. ,,Nialle slyšíš mě?"vzal jsem ho za ramena a jemně s ním zatřásl. Bolestivě se zatvářil a ja si vzpomněl na můj silný stisk při mém řvaní. ,,Miluju tě."šeptl jsem a bez jakéhokoli náznaku jsem ho políbil na rty. V polibku jsem cítil slanost jeho slz. Nespolupracoval, stále brečel a nic nedělal ale já to vzdát nemohl. Musel jsem mu připomenout, že není sám a že tu má mě. Pohyboval jsem rty, ale on stále nic. Jen plakal a plakal. Oddálil jsem se od něj a nevěděl co si počít. ,,Pamatuješ na naše první rande?"zeptal jsem se a pokoušel se o možnost uklidnění 2. ,,Pamatuju si jak jsi proti tomu filmu protestoval, a já ho stejně pustil. A pak už to začalo"zasmál jsem se a Niall se trochu uklidnil, ale nebylo to nic horkýho. ,,A..pamatuješ na naše zasnoubení? Kdo by řekl, že se od urážek z mé strany dostaneme až do fáze skoro manželství."vzdychl jsem šťastně a všiml si že si Niall prohlíží prsten. ,,Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo. Vyčítal bych si do konce svého života, že jsem na tebe nedával pozor, že jsem se nezajímal."zamyslel jsem se. ,,Bez tebe bych tady už stejně neměl co dělat. Bez tebe bych už žít nedokázal.."usmál jsem se a podíval se do jeho očí. Stále je měl plné slz, a plnili se znovu a znovu, ale byl potichu. Nevzlykal. Díval se do mých očí a já do jeho. Zabíjelo mě ho takhle vidět. Nemohl jsem ho tak nechat. Znovu jsem se naklonil k němu a položil své rty na jeho. Znovu se mi vybavila ta slaná chuť a já nic nedělal. Pouze čekal. A najednou začal pohybovat svými rty a já se usmál. Byl to tak krásný a procítěný polibek. Když nám došel vzduch, odtáhli jsme se a já mu začal dávat pusinky na celý obličej. Usmál se a já ho objal.

,,Odpustím ti jen pokud ty odpouštíš mně."řekl nakřáplým hlasem a já zvážněl.

,,Odpouštím ti"vydechl jsem a užíval si té chvíle na jeho rameni a obmotán jeho rukama.

,,V tom případě i já odpouštím tobě."znovu jsme se políbili.

,,Miluju tě. Navždycky."koukal jsem přímo do jeho blankytně modrých studánek.

,,Já tebe. Navždycky."odpověděl mi a já byl šťastný.

*****************

Niall mi usnul na hrudi na gauči, protože jsme si povídali a dívali se přitom na film. Přenesl jsem ho do mého pokoje a položil ho doprostřed postele. Svlékl jsem z něj opatrně kalhoty ale triko mu nechal, kdyby mu stále byla zima. Sám jsem se svlékl do boxerek a oba nás přikryl. V tu chvíli, kdy jsem si ulehl, se Niall otočil a přiložil dlaň na mou hruď. Díval se mi do očí a já do těch jeho také.

,,Dokázal bych se svléknout i sám."zamumlal a vytvářel na mé kůži kroužky svými prsty.

,,Ale já to umím lépe"vysmál jsem se mu a pohladil ho po lepkavé tváři od slz.

,,No jistě."zasmál se a mě se ten zvuk zdál jako rajská hudba. Naprosto nádherné.

,,Chceš to předvést? Ještě máš na sobě pár kousků."zajel jsem mu rukou pod triko a začal ho hladit po bříšku.

,,Jsi si jistý, že chceš něco takového dělat v tomto domě?"zasmál se a já ruku stáhl.

,,Máš pravdu, počkám na doma, tam můžeš řvát moje jméno tak nahlas, že druhý den nepromluvíš."provokoval jsem a pozoroval ho, jak se natiskává na mé tělo a svůj obličej mi boří do krku. Poté stačilo pár krátkých okamžiků a spal jako dudek.

Niall's view:

Pravý důvod mé otázky, jestli chce opravdu dělat dost hlasité zvuky v tomto domě byl, že jsem nechtěl aby viděl má ramena. Na dotek byla velmi citlivá a já nechtěl, aby jeho výčitky zkazily naše vzájemné omluvy a krásné chvilky.

Usnul jsem blízko jeho hrudi a nechal se obejmout kolem pasu. Od dnešního rozhovoru jsem si jistý, že mě jen tak neopustí. Sám to řekl. Nechce beze mě žít. Nešel by za Alicí. Miloval mě jako já jeho. A to přimělo mé noční můry odejít. Už mě nemohly nadále trápit. Neměly důvod.

****************

Probudil jsem se za zvuku troubení auta. Opatrně jsem otevřel oči a lekl se místa, kde jsem ležel přikrytý teplou dekou a pod sebou bílý měkký polštář. U kolenou a na hrudi jsem byl uvázán pásy, abych nespadl. Podíval jsem se na místo řidiče a všiml si hnědých kudrlin. Vše bylo v pohodě až na to, že jsem nechápal, jak mě mohl přenést do auta aniž bych se na malou chvíli vzbudil. Podíval jsem se do zpětného zrcádka a koukal přes něj do jeho očí, které se soustředili na vozovku. Koukl jsem na hodiny a vyvalil oči nad časem 15.00. Spal jsem tedy 8 hodin. Pokusil jsem se znovu usnout, ale hned jak jsem zavřel oči se ozvalo další zatroubení a Harryho prsty ťukající o volant. Pobrukoval si, ač bylo rádio vypnuté. Zřejmě kvůli mně.
Otočil jsem se obličejem k sedačkám a ucítil Harryho pohled. Zavřel jsem oči ale znovu už usnout nešlo. Oči mne už nepálily a tak jsem si odpoutal hruď s nohama a tím přilákal Harryho pozornost.

,,Dobré ráno šmudlíku." usmál se a já mu úsměv oplatil a zívl si.

,,Dobré. Mohl bys unášet lidi. Ani nevím žes mě přenesl."zasmál jsem se a složil deku na hromadu s polštářem. Byl jsem oblečený, jen boty jsem neměl, proto jsem to hned napravil. Harry zastavil na benzíně, kde jsem si vyčistil zuby, koupil si snídani a pak nasedl k Harrymu dopředu.

***************

,,Ty nejdeš?"zkřivil jsem obličej, když se neměl k odchodu.

,,Ne, mám volno. Až příští službu."usmál se na mě a já kývl hlavou.

,,Nebudu tam dlouho. Jen chvilku. Vyřídím pár věcí, sepíšu pár papírů a pak se vrátím. Mam volnější služby po té pracovní cestě. Za pár hodin jsem zpět."políbil jsem Harryho na čelo a pak mu věnoval polibek.

,,Až půjdeš domů tak mi prozvoň, uvařím oběd."mrkl na mě a já vyšel směrem k londýnské základně.

***************
***************
Doufám že se vám díl líbil:)