olověná růže | Vito Scaletta

Kapitola 10 - První akce

Po včerejším večeru s Vitou se mi spalo fakt hezky. Zašli jsme do italské restaurace, dali si ravioli, italský víno a procházeli se venku, dokud nám nebyla zima. Dalo se s ním hezky povídat, konečně jsem měla pocit, že procitnul.

-

,,No a pak jsem mu řekl, ať si sedne a drží hubu, nebo mu jednu naperu ještě já," zasmál se Vito a já se taky smála. Od srdce. Chytla jsem ho za paži a opřela se o něj.

,,Já jsem tak rád že to všechno vyšlo. Aspoň prozatím," prolomil ticho Vito. Já nemůžu nic jiného, než souhlasit.

,,Víš co? Pojďme na nějakou budovu, na střechu, budeme mít hezkej výhled," nadšeně jsem vyjekla.

,,A nespadneš? Nerad bych tě chránil před smrtí dřív, než je potřeba," zasmál se a za ruku mě táhl na schody budovy, které vedly nahoru.

,,Co víš, třeba tě budu zachraňovat já," zamumlala jsem.

Vyběhli jsme spolu schody až nahoru. Šla jsem blíž ke hraně budovy a koukala se na tu nádheru, kterou mi tato výška poskytla.

Zezadu mě zahřálo něčí tělo. Vito. Koukal se se mnou na ten výhled přes moje rameno.

,,Snad nevadí, že tě tak držím, ale fakt bych nerad, kdybys spadla. Co bychom pak s Joem bez tebe dělali? Já ve válce chodil po různejch střechách, už mám v tomto zkušenosti," řekl mi u ucha.

,,Vito," pousmála jsem se a jeho ruce z mýho pasu sesunula dolů. ,,Mluví z tebe chlast."

,,A ty mluvíš moc. Mlč, dívej se," jednou rukou mě chytl aspoň za ruku a vydechl.

,,Sedej, zapálíme si. Úplně bych si to tady vyfotil," sedl si na vyvýšenou platformu a vytáhl cigarety. Automaticky jsem si jednu vytáhla a sedla si vedle něho.

,,Tenhle večer je fakt kouzelnej," zašeptala jsem a koukala se místo výhledu na něj.

,,Ty... nic, um, promiň," odvrátil pohled a koukal se raději na krajinu.

Já?

-

Z krásnýho spánku mě však Vito sám probudil. Vlítl mi do pokoje.

,,Val, vstávej, Joe volal, máme práci," zacloumal se mnou. Byla jsem hrozně zmatená, až jsem zapomněla na to, že jsem nebyla oblečená tak, jak bych chtěla, aby mě Vito viděl.

,,Jo, jo, dobře, moment, vstávám," zamumlala jsem a vylezla z postele. Automaticky jsem se přesunula bez dalšího přemýšlení ke skříni a začala se oblíkat. Tyhle stresy jsou pro mě novinka.

,,O co jde?" řekla jsem už víc probuzeně po cestě do koupelny.

,,Nějací Vinciho chlapi začali vyrábět fet, malá varna, pojedem tam a pořádně to tam rozpálíme, to bude vypadat, že jim to bouchlo a další varnu už snad dělat nebudou," odsekal Vito a já přikývla.

,,Jo a, chtěl jsem se ti omluvit za včerejšek, jestli jsem něco řekl, já si toho moc nepamatuju, um, no, tak kdyžtak promiň."

Překvapeně jsem se na něj podívala.

,,Ty si nic nepamatuješ?" řekla jsem smutně.

,,Ne, udělal jsem něco špatně?"

,,Měli jsme fajn večer, nebyl jsi nějak moc opilej, měl jsi trochu problém vyjít schody sem, ale to oba," lehce jsem se zasmála, ale spíš smutně. A já doufala, že si tenhle večer budeme pamatovat oba. Pro dobro našich vztahů.

,,No, asi mi to neudělalo dobře. Ale, nic se jako mezi náma nic nestalo, ne?" podrbal se na zátylku a z nervozity si upravoval bundu.

,,Ne, neboj, nestalo," vydechla jsem. Ale stejně si Joe bude myslet jinak.

Umyla jsem si obličej a šla za kočkou. Ta už ale žrádlo nachystaný měla.

,,Já ji nakrmil, aby ses o to nemusela starat. Vem si kvér a jdem," podal mi pistol a já si ji strčila za pásek.

,,Střílelas někdy?" zeptal se, když jsme už sbíhali schody.

,,Jo, ne na lidi, ale na terče jo."

,,Dobrý, to stačí, prostě střílej kam ti řeknu. A budou se házet molotovy, tak si to do toho nenamoč vlasy," mrkl na mě a sedl si na místo řidiče. Hlavně že já jsem vaše řidička.

Vystartoval rychleji, než kdy já. Chytla jsem se kliky u dveří a radši zavřela oči.

,,Neboj se, nedělám to poprvý."

Po chvilce jsme byli na místě. Čekal nás tam Joe, přešlapoval z místa na místo u otevřenýho kufru.

,,Čau, Vito, vem tu bednu, je to tady za rohem, umíš vypáčit zámek Valentino?" koukl se na mě Joe. Zavrtěla jsem hlavou. Joe vzal bednu a dal mi ji do ruk. Lehká zrovna nebyla. Joe si z kufru vzal samopal Thompson a Vita poslal odemknout dveře.

,,Valentino, teď mě poslouchej, molotov se zapálí a hází na hořlavý terče, tak to pošli všude, kde se vaří. Je jich dost, ale nehaž to po všem, nechceme aby na zemi bylo zbytečně moc skla, těm hajzlům by mohlo docvaknout, že to šel někdo vypálit," dal mi přednášku Joe, mezitím co Vito odemykal. Dveře otevřel a my šli dovnitř.

,,Jeden si vezmu, ať zbytečně nestřílíme," zašeptal Joe a s molotovem se rozběhl za zeď. Z ohně, který se v místnosti spustil, šel kouř až k nám.

Vito vzal hned další a šel za Joem. Další záblesk. Bednu jsem položila na zem a s molotovem šla za nima. Hořelo snad všechno a tím peklem se linuly křiky a hlasy ohořelejch chlapů.

,,Tak si taky hoď," poplácal mě po hlavě Joe a já hodila molotov do místa, kde to ještě tolik nehořelo. Ale všechno bylo pod plameny. Stačilo tak málo a lehli popelem.

,,Tak hotovo, jdeme," pronesl slavnostně Joe a s krabicí vyběhl ven. Já vzala Thompson ležící na zemi a následovala je.

,,Tak to bylo kurva rychlejší, než jsem čekal. Ti pamrdi si ani varnu proti ohni nedokážou pojistit," zasmál se Joe. Zavřel kufr auta s nákladem a otočil se na nás. ,,Tak snad mi zítra nebude Eddie volat v devět ráno, že se změnily plány, jsem se chtěl trochu prospat. Vito, jedem ke mně?" koukl na Vita.

,,Já mám u Valentiny nějaký věci, tak si je vemu a kdyžtak se stavím, užij si volna," pousmál se Vito. Já bych se teda ještě ráda prospala.

Rozloučili se a já zůstala stát s Vitem na ulici.

,,Můžu se jít k tobě ještě dospat?" koukl na mě prosebně a já zase svolila. Stejně budu taky spát, tak mi to je vlastně jedno.

Nasedli jsme do auta a jeli zase směr můj byt.

,,Cejtím v sobě hrozně moc adrenalinu," vydechla jsem a trochu se usmála. Jako bych mohla dělat cokoli. A chtěla dělat cokoli! Jak strašně mě ten nudnej život taxikářky nudil...

,,Já mám vždycky chuť se opít po takový akci. Nebo si aspoň dát cigáro."

,,Doma dáme cigáro, Vito, neboj," zasmála jsem se a zase se přistihla, jak studuju jeho obličej. Ale tentokrát jsem se zaměřila víc na jeho rty.