olověná růže | Vito Scaletta

Kapitola 13 - Výpalný

Vzbudila jsem se naprosto zlomená. Bolela mě hlava a měla jsem pocit, jakoby mi zkameněly všechny svaly v těle. S hlasitým povzdechem jsem otevřela oči a dívala se po pokoji. Vedle mě bylo rozestlaný místo.

A do prdele. On tady fakt přespal. Pamatuju si ten večer matně, moje vzpomínky se zadrhávávají u druhého panáku. A že jich nebylo málo...

Prvně jsem si uspořádala co vím. Spal tady, chtěla jsem aby tady spal. Dala jsem mu pusu, on to neřešil. A něco mi v tomhle vyprávění vypadává.

Zvedla jsem se a koukla se na sebe do zrcadla. Včera to byl pěknější pohled. Košilku jsem si nasadila správným směrem a rozčesala si vlasy. Nemá smysl se asi snažit víc, Vito mě viděl v horším stavu a koneckonců, jsme u mě doma.

Vyšla jsem na chodbu, kde jsem zaslechla rádio a Vitu na gauči.

,,Už jsi vystřízlivěla?" popíchnul mě Vito.

,,Jo, ale mám pocit, jako by na mě někdo vystřílel celej zásobník," povzdychla jsem si a sedla si k němu.

,,Nech mě hádat. Pamatuješ si z noci něco?" položil noviny na stolek a zadíval se na mě. Chvíle pravdy.

,,Upřímně ani moc ne? Spal jsi vedle mě, to si pamatuju dobře, ne?"

,,Ts, jo, spal. Ale to ostatní, co bylo okolo toho?" zasmál se a já si zakryla obličej rukama.

,,Neee," zabručela jsem a sama se tomu trochu zasmála. ,,Co jsem prováděla?"

,,Jestli hádám správně, přišla jsi za mnou jenom kvůli tomu, abych spal u tebe, ale všechno jsi to podávala tím způsobem, že jsem si myslel, že mě chceš JINAK, než vedle sebe," zasmál se a plácl mě přes stehno.

,,Panebože, já jsem fakt kráva," zamumlala jsem a na gauč si lehla. ,,Doufám, že ti to ale došlo."

,,Jasně že došlo. Ale abych se ti přiznal, takhle nadrženej jsem nebyl už hodně dlouho," řekl skoro šeptem a, pro vyhnutí se dalšího rozebírání jeho věty, zvedl se a šel do kuchyně. Začal dělat kafe a já měla skoro otevřenou pusu. Slyšela jsem ho dobře?

,,Ses zbláznil?" zavolala jsem na něj, koukajíc se jeho směrem.

,,Možná, jenom jsem k tobě upřímnej," řekl polohlasem a já si lehla na záda. Asi oba máme svý přešlapy.

,,Každopádně, dneska si moc nepospíš, odpoledne jdeme vybírat výpalný. Jednoduchá prácička. Stačí ti k tomu auto a bouchačka, pokud budou klást odpor."

O tomhle mi kdysi říkal Paulie, že je to vlastně rutinní záležitost.

,,Mhmm," dostala jsem ze sebe. ,,Vito já jsem fakt úplně v prdeli," zakňourala jsem.

,,Dělám ti kafe, třeba to tě trochu nakopne."

,,Proč jsem ale tak zničená a ty seš tak v pohodě?" koukla jsem na něj.

,,Protože já jsem chlap a mám větší toleranci. A taky jsem toho nevypil tolik, co ty," zasmál se tomu.

,,Počkej co jsem všechno vypila?" vyšvihla jsem se do sedu.

,,Ty si ani tohle nepamatuješ? Tak já ti to vyjmenuju, jela jsi postupně z menu..."

Toho bylo víc než ty čtyři?

,,Prvně tamto exotický, potom sis dala piña coladu, dva panáky vodky s Joem, panák rumu se mnou..."

,,Rumu? Já rum nepiju," zavrtěla jsem hlavou.

,,Pamatuju si víc já, nebo ty? Takže, rum se mnou, potom jsi měla nějaký martini nebo co to bylo, pak nějakej panák, co ti přinesli. Ten byl na účet podniku, stejně jako ten drink, pro kterej sis sama na bar došla, to bylo něco citronovýho, potom sis dala s Joem ještě panák ginu a zakončila jsi to pivem."

,,Tak to si děláš prdel," koukala jsem se na něj s otevřenou pusou.

,,Ne, fakt nedělám," zvedl na obranu ruce. ,,Já se divím, že jsi se cestou nepoblila."

,,Cos měl ty?"

,,Ten první drink s tebou, pivo a ten panák rumu."

Aha... tak proto byl při smyslech. Já měla za to, že jich měl víc. Možná se mi mlží vzpomínky a jenom ochutnával ode mě...

,,Tohle se už nemůže stát," zavrtěla jsem hlavou a zase si lehla.

,,Hele princezno, napij se toho kafe, v tomhle stavu budou vybírat výpalný oni, ne ty," řekl přísně a já se zase posadila. Napila jsem se kafe a koukala se smutně na něj. Je mi ze sebe trapně, fyzicky mám pocit, že to brzo vzdám a ještě mě čeká odpoledne práce.

Přisedl si ke mně a chytl mě kolem ramen. Včera měl teda ruce i jinde.

,,Než jsem šel spát, tak jsem přemýšlel, jestli mám pro ty kondomy skočit ráno, nebo jsem ti fakt nerozuměl," špitl, nacož ode mě schytal nehezkej pohled. Já možná nějaký mám, ani nevím proč.

,,Tak jsem asi skákat neměl, co? Když se na tebe dívám," zasmál se tomu a zapřel se o gauč.

,,Tys fakt pro to šel?"

,,Ne, ne, dělám si srandu," zavrtěl hlavou. Ale to jsem mu asi moc nevěřila. Mezi náma to začíná bejt ostrý, a to jsme ještě pár dní zpět spolu neprohodili za den skoro ani jedno slovo.

...

Bylo asi pět odpoledne a já se dala za těch pár hodin docela do kupy. Pořád se mi chtělo spát, ale věřila jsem si, že kvér v ruce udržím. Tak jsme vyjeli. A byla to opravdu tak rutinní práce, jako o ní Paulie vždycky mluvil.

Zdravím, jdeme pro poplatek. Díky.

Nebo:

Zdravím, jdeme pro poplatek. Nemáte peníze? V tento moment vytáhnu bouchačku. Už máte? Dobrý.

Nebo, můj nejoblíbenější případ:

Zdravím- díky.

Tam netřeba slov. Tam už asi věděj, o co jde.

Ale jedna návštěva byla obzvlášť zajímavá. Ta poslední.

Přišli jsme do nějakýho klenotnictví, prodavač se zhrozil hned, co nás viděl.

,,Jdeme pro poplatek," řekla jsem ještě klidně. Vito mi dovolil poslední návštěvu vést sama.

,,Jasně, jasně, hned to bude," polekal se muž za pokladnou a běžel někam dozadu. Vito se na mě pousmál a já se rozhlížela po obchodu.

Prodavač přišel s penězma a nějakou krabičkou.

,,Něco málo mi chybí, ale můžu to nahradit prstýnkem pro dámu," koukl se na nás. Můžeme tohle přijmout?

,,Jo?" špitla jsem směrem k Vitovi, kterej přikývl a vzal peníze s krabičkou z pultu a dal si je do kapes.

,,Příště ať je to celá suma, jasný?" pohrozil ještě Vito a pak jsme odešli.

,,Ukaž ten prstýnek," doléhala jsem na něj, když jsme si sedli do auta. Vytáhl krabičku z kapsy a otevřel ji.

Byl to takovej zlatej drobnej prstýnek s čtvercovitým drahokamem.

,,Tak si ho vem," pobídl mě. Opatrně jsem si ho nasadila na prst a chvilku rozjímala. Žádnej takovej nemám.

,,To máš jako odměnu za první výběr výpalnýho."

Asi to nebyl nejkvalitnější prstýnek, protože tomu chlapovi prej chybělo pár babek, ale hodnotu pro mě měl sentimentální.