Vito
Několikrát jsem se ujistil, že opravdu spí, než jsem se zvedl a šel do obýváku. Nalil jsem si sklenici našeho oblíbeného vína a usedl za stůl. Zrovna jsem si všiml detailu, že hodlám psát propiskou, kterou jsem jí tehdy psal vzkaz na kapesník. Nutilo mě to se pousmát. Ale nemohl jsem zbytečným rozjímáním ztrácet čas.
Moje drahá Val,
doufám, že si tento dopis přečteš. Ať už se mnou po tvém boku, nebo sama. Nedokážu si živě představit bolest, kterou ti mou prací, teď částečně i tvou, způsobuju. Na úvod ti chci říct, že tě miluju a vždy budu, ať zítřek dopadne jakkoli. A chci aby jsi věděla, že jsem to dělal pro tebe. Mou smrtí budeš volná, naším útěkem budeme volní oba. Tenhle dopis, jak sis asi už všimla, bude ležet na dně tvojí tašky, takže se k němu dostaneš tak, či tak. Útěk z města absolvuješ už podruhé, takže věřím, že se ti nic po cestě nestane, a pokud půjdeme spolu, že mě budeš učit. Už s tebou totiž nikdy znovu utíkat nebudu. Asi jsem totiž celej život utíkal za tebou, dělal sračky, jen aby přišel někdo jako ty a srovnal mě. Dřív jsem ti moje činy omlouval tím, že nemám jinou možnost, ale ty jsi mi ji dala. A já ji měl vzít hned, aniž bych tě poznal. Měl jsem tě svým šarmem omámit a hned po záchraně Joea s váma oběma utéct pryč. Ale ty by ses stejně tak rychle nenechala. Tak moc doufám, že zítra vše proběhne v pořádku, protože si přijdu, jako bych nás oba vedl na sebevražednou misi. Taky ti chci říct pár věcí, které chci aby jsi věděla, pokud ti to nebudu moct říct třeba u oltáře. Chci aby jsi věděla, že tady s tebou budu i pokud nás smrt rozdělí. Prstýnek budeš mít v tašce u dopisu. Není stejný, jako tvýho bráchy, ale je po mojí mámě. A asi budeš překvapená, ale je to zásnubní. Dala mi ho po mém návratu. Asi tehdy tušila, že je nemocná a nebude tu v době, kdy už budu znát někoho, jako ty. Chtěla, abych tímto prstýnkem požádal o ruku ženu, která bude moje stinné stránky tolerovat, promine mi ten počet vražd a bude ve mně vidět toho kluka, jakého znala ona sama. A protože tě už znám, vím, že na zásnuby a to všechno okolo moc nejsi. Přesto mám potřebu ti ho dát teď, i pokud se k tomu oltáři spolu nikdy nedostaneme. A chraň si ho víc, než jsem tě dokázal před tímto životem ochránit já.
S láskou
Vito Scaletta.
Utřel jsem slzy, co na papír dopadly, dopis přeložil a s prstýnkem ho vložil do obálky. Vklouznul jsem zase do naší ložnice, kde jsem potichu obálku zahrabal pod oblečení a šel všude pozhasínat.
Při mém návratu sebou Valentina v posteli házela, tak jsem si k ní opatrně lehnul a pohladil po vlasech.
,,Miluju tě, Val," zašeptal jsem, když pootevřela oči.
,,Já tebe taky, Vito."
ČTEŠ
olověná růže | Vito Scaletta
FanfictionV životě jsem poznala dva muže, co se zbraní dělali jiné věci, než vystřelování růží na pouti. Jeden střílel pro mě, abych měla co jíst. Druhý namířil zbraň proti mým známým, proti mně a nakonec střílel za mě. A místo okvětních lístků růží se častěj...
