olověná růže | Vito Scaletta

Kapitola 20 - Frankie

Díky Vitovi jsme si mohli žít v opravdovém přepychu. A docházelo mi to až když jsme se pořádně zabydleli. On sice někam pořád chodil, ale já měla konečně čas na věnování se zanedbaným koníčkům. Pekla jsem, pletla, šila, malovala, prostě všechno, co jsem kvůli taxíku zanedbávala. Ale Vitovi se tohle bydlení zas tolik nelíbilo. Přesněji, nelíbila se mu ta část, kde nebyl doma. 

Věčně si stěžoval, jak je té práce hodně a je mu líto, že se nevěnuje tolik mně. Občas jsme na nějaké akce vyrazili spolu, ale jen ty, kdy jsem neměla jako povinnost držet v ruce nějakou zbraň. Začal se o mě opravdu hodně bát, zamykal mě doma, musela jsem mít zatažené závěsy do ulice a už jsme tolik nevycházeli na večeře do restaurací. Naopak na večeře se začaly stavovat návštěvy k nám.

Například Frankie.

-

V kuchyni byl chaos a nepořádek. Měla přijít nečekaně o dvě hodiny dřív a my se celé ráno poflakovali. Takže se to muselo dohnat. Pro maso do obchodu, rychlonaložení, trouba na max a utírání prachu po společenských prostorách. To byla jedna z nevýhod domu, jeho rozměr a množství povrchů, kde se hromadí prach.

,,A dojde sama nebo s tím jejím, Erikem? Jo, Erikem," houkla jsem na něj z druhé strany kuchyňské linky.

,,Do prdele já vlastně nevím, ale Erika ke mně asi už nepřiblíží, takže snad sama," odpověděl a dál se věnoval vaření. Já neustále míchala rajčatovou polévku, aby se nepřipalovala a do toho krájela zeleninu. Měli jsme už jen hodinu na přípravu, nebo jsme si to teda alespoň mysleli. Přišla totiž dřív ještě o půl hodiny.

A s Erikem.

Otevřela jsem dveře a trochu nuceně se usmála. Tak takhle ten grázl vypadá. 

,,Ahoj, pojďte dál," usmála jsem se a podala jim ruku, nacož to oba úplně přehlídli.

,,Kde máš Vitu?" podívala se na mě po tom, co se zula. U nás se totiž boty nenosí.

,,No, ten ještě vaří, nečekali jsme že přijdete tak brzo," lehce jsem se zasmála. A oba.

,,To je teda domácnost, chlap vaří a ženská se fláká, ještě že mám tebe, Frankie," doplnil Erik. A mám se proti tomuto vůbec bránit?

,,Vito!" vyjekla nadšením Frankie a šla k Vitovi. Najednou se takto má, ale domluvit si ji na návštěvu trvalo měsíc, protože nezvedala hovory, nebo je položila po tom, co Vitu slyšela.

,,Ahoj, Frankie, chybělas mi," lehce ji Vitu obejmul a na Erika se jen podíval. Tak tohle bude hodně příjemná atmosféra u stolu.

,,Vito ty vypadáš, dívej, ty máš tady na rukávu dírku a nejseš oholenej," zamumlala Frankie. Ale já ji slyšela, moc dobře. Proč jsou všichni proti mně?

,,Ale to nic, já si říkal, že se holit chvíli nebudu," zasmál se a raději odešel zase do kuchyně. A já tady mám sedět u stolu s Erikem a poslouchat, jak doma nic nedělám? To fakt ne. Tak jsem se zvedla a šla radši poslouchat, jak se o Vitu nestarám.

,,Netrápí tě něco Vito?" naléhala pořád Frankie, i když jsem vedle jejího brášky, o kterého jeví najednou zájem, nalévala polévku do misek. 

,,Ne, Frankie, jsem šťastnej, nejvíc za svůj život," snažil se jí odpovědět Vito. Ale jí kladná odpověď nestačila.

,,A fakt je o tebe dobře postaráno?" zakňourala, ale už naposled.

,,Můžeš se jít prosím posadit? My vás obsloužíme, nebo chceš pomoct s prostíráním?" zapojila jsem se do konverzace taky. Co je pro pána boha toto za divadlo?

Zmlkla a šla si sednout. Asi doma jako žena taky nepomáhá s prostíráním...

,,Panebože já mám na ni vztek," potichu jsem se zasmála a na chvíli se na Vitu zakoukala. Ale jen na chvíli, aby si ti dva nevšimli, že cinkání misek utichlo.

,,Buď v klidu," pousmál se a dal mi pusu. Varoval mě, že ji mám brát trochu s nadsázkou. Že už po Erikovi není taková starostlivá, milá na celé okolí, jako dřív. Že teď se chce spíš trochu předvést. A tak je tady.

Odnesla jsem polívku pro ty dva a po jejich pravici dala lžičku.

,,Zlato, Erik je levák," upozornila mě Frankie. Tak to si už ze mě děláte prdel. 

,,Jasně, jasně, pardon," omluvila jsem se a lžičku dala na levou stranu. Jak jsem to měla vědět? A pravou ruku nemá, že si to nemůže přesunout sám? Tihle dva jsou momentálně na první příčce v seznamu lidí, co mě totálně nervujou. Dokonce překonali Isabellu.

Doběhla jsem pro další polívky, sedla si a čekala na Vita.

Když už jsme se usadili, Vito všem popřál jako pán domu dobrou chuť a poděkoval za návštěvu. Jenže se zase nemohlo jít v klidu alespoň jíst!

,,Vito ty se už nemodlíš před jídlem?" ozvala se Frankie, která se polívky ještě nedotkla. Vito jí za tu chvilku ticha stihl sníst půlku.

,,Ne, ty ses taky přestala modlit po tom, co máma odešla," řekl s plnou pusou. Já ani nevěděla, že se před jídlem modlili.

Zase uražené ticho. Tak jsme nakonec polívku snědli všichni i bez modlení. 

Odešla jsem s Vitem, který mi pomohl odklidit, do kuchyně, abychom nachystali druhý chod. Raději jsme jim na dobu naší nepřítomnosti pustili rádio, aby nebylo ticho a mohli nás pomlouvat, aniž bychom to my dva slyšeli. My jsme to tak totiž taky chtěli.

Jenom co jsme odešli za roh, viděla jsem, jak se Vito drží, aby se nerozesmál.

Opřel se o zeď a začal se potichu smát, já se tomu ubránit nemohla taky.

,,Proboha to je tragédie," zašeptal mi do ucha a zapřel se lokty o linku, aby ten smích rozdýchal.

,,Však počkej, můžou pokračovat, taky mám karty v rukávu," znovu zašeptal a radši už začal chystat jídlo. Pečeně s bramborami a dušenou zeleninou. Tak jsem to tam zase začala nosit, příbory jsem tentokrát donesla v držáku, aby si každý vzal svoje. A klidně i levou rukou.

Usadili jsme se a pokračovali v jídle.

,,Teda Vito, tohle se ti fakt povedlo," usmála se na něj Frankie. Erik byl celou dobu v přítomnosti Vita raději zticha. To se taky mělo změnit.

,,Vařila to Valentina, chvála patří jí," Vito se obrátil na mě věnoval mi úsměv. Z jeho pohledu se mu zase chtělo smát.

Jenže ta chvála mým směrem nepřišla. 

,,Vito vždycky říkal, že pečeni umím nejlíp," usmála jsem se na ni. Pečeni vždycky u nich doma vařila Frankie.

,,Jo a Eriku, chtěl jsem se jen ujistit," přidal se do konverzace Vito. ,,Už nemáš s alkoholem problém? Všiml jsem si, že ses koukal po naší sbírce vína, tak jenom že kdybys neměl, že ti rádi nalijeme."

Erik se na něj díval tak upřeně, že zapomněl, že jí. Už jsem viděla, jak mu nabíhá na čele žíla.

,,Eriku, v klidu, on to určitě nemyslel špatně," ujala se Erika Frankie. 

,,Tak nic, tak si dáme víno jenom my," dodal Vito a sklopil pohled do talíře.

Vidět člověka, jako je Erik, mě zase usvědčilo v tom, že mám doma nejlepšího chlapa.

...

A tak se večer konečně blížil ke konci. Frankie se ani jednou nezeptala na mě a Erikovi cukal pohled k vínu. Ale já měla v duši naprostý klid. Zase jsem si přišla neporazitelná.

Když jsme si oba byli jistí, že odjeli pryč, sesypali jsme se smíchy. A já se dlouho tak s nikým nezasmála, jako teď. Sice to bylo na úkor jeho sestry, ale asi mu to nevadilo.

Říkal mi, že nemá smysl si držet v životě lidi, kteří si místo nedokážou udržet sami. A Frankie si ho jejím pláchnutím neudržela.