olověná růže | Vito Scaletta

Kapitola 16 - Začátek konce

Bylo ráno a mě vzbudilo chrastění Vitova pásku, když se oblíkal. Koukla jsem se na něj.

,,Kam deš?" zarazila jsem ho. Nechci aby někam chodil, chci aby zůstal tady...

,,Volal mi Joe, máme vybírat výpalný v jiný části, než jak jsme byli, úplně jsem na to zapoměl. Já tě chtěl nechat vyspat, ale asi se mi to nepovedlo," zasmál se, a když si kalhoty zapnul, přisedl si ke mně.

,,Vrátím se do večera, ano? Celej. Můžeme si udělat hezkej večer, zase, když budeš chtít. Jak se cítíš?"

,,Já nechci abys někam šel," fňukla jsem. Celej den zase zavřená sama doma. Aspoň mám kočku.

,,Já vím, ale musím, však ty tomu sama rozumíš," zase se zvedl a pokračoval v oblíkání. Tak se aspoň ještě prospím.

Zavřela jsem oči a na truc se k němu otočila zády. Stejně by ho to nezastavilo. Tak moc jsem si na jeho přítomnost zvykla, že si ani neuvědomuju, že takhle bude chodit pryč ještě častěji.

...

Bylo šest hodin večer a já seděla v obýváku s kočkou na klíně a poslouchala rádio. Ten den mi utekl dost rychle a mě bavilo tohle nicnedělání.

Otevřely se dveře a já si aspoň mohla oddechnout, že je živej. Kočka ho hned šla přivítat. Mít její elán, taky bych šla, ale pořád se moc na chůzi nezmůžu.

,,Ahoj," zeširoka se usmál, když přišel.

,,Ahoj," odpověděla jsem mu na pozdrav.

,,Byl jsem ještě nakoupit, už jsme dlouho neměli jeden z našich večerů, tak jsem si říkal, že bychom to měli napravit," položil vedle mě velkou tašku a já do ní nakoukla.

,,Ne ne, nekoukej, nech se překvapit, teď pujdeš spát do postele a dělat, že ani nevíš, že jsem tady," zasmál se a jen co jsem tu větu dokázala vstřebat, už mě nesl do ložnice. Tam jsem byla, podle plánu, uložena do postele. Moc jsem nechápala, proč jsou takový tajemství kolem toho, ale nemělo smysl se ptát.

Když si Scaletta něco usmyslí, nejede přes to vlak.

Tak jsem zase zavřela oči, tentokrát jsem ale nebyla schopná už znovu usnout. Mám toho naspanýho za poslední dny tolik, že si dělám rezervy. Tak jsem poslouchala zvuky z kuchyně, různý bouchání věcí, cinkání nějakého nádobí, a snažila se vyluštit, co tam dělá.

Tohle falšování spaní mě po chvilce přestalo bavit. Zvedla jsem se a šla se nějak hezky obléct a namalovat. Jídlo pro mě chystal často, ale nebral to tak vážně, že by mě zavřel sem.

Už jsem vypadala poměrně normálně. Měla jsem malou jizvu u obočí a malý modřiny u kořenu nosu. Jinak jsem vypadala poměrně k světu.

Z tohohle chystání mě vyrušil Vito. Chvilku se na mě díval naštvaně, že proč jakože nespím, ale nemyslel to vážně.

,,Tak pojď," chytnul mě za ruku a šel se mnou do obyváku. Na stole byl obložený talíř, skoro identickej s tím, co jsme si dělávali s Pauliem. Hodně druhů sýrů, ovoce. A vedle bylo otevřený víno s dvěma skleničkama. Jo a kočka byla zavřená na chodbě.

,,Děkuju, to je od tebe milý," pousmála jsem se a šla si sednout. Na těch nohách se dlouho neudržím.

,,Ještě jedno víno je v lednici. Třeba se bude hodit," přisedl si ke mně a nabídnul mi cigaretu.

Tak jsme si zapálili, s vínem a občerstvením, a já už v ten moment cítila, že tohle bude speciální večer.

...

Měla jsem už několikátou skleničku v sobě a náramně se bavila. Nekoukala jsem se na čas, ani jsem ho vnímat nechtěla. Poslouchali jsme do pozadí rádio a užívali si jeden druhýho. A začala hrát jedna moje oblíbená.

,,Who wrote the Book Of Love, chapter one says to love her, you love her with all your heart, chapter two you tell her you're never, never, never, never, never gonna part!"

V sedě jsem se pohupovala do rytmu a užívala jsem si znovuobjevení mojí oblíbený písničky.

Vito mě chytnul za ruku, a to moje škubání sem a tam přerušilo.

,,Asi přeskočím tu první kapitolu, ale nemyslím si že se někdy rozdělíme," lehce se pousmál. Ty skleničky vína mi nedovolily souvislost pochopit.

,,Co?"

,,To, co jsi... zpívala. Nedělej mi to těžší, Valentino," zasmál se a přisedl si ke mně.

,,Jo, to je Book of love, líbí se ti?" koukla jsem se na něj.

,,Jasně, jo, ale to jsem tím říct nechtěl."

Protože jsem ho fakt nechápala, rádio jsem ztlumila a sedla si naproti jemu. Teď se plně soustředit.

,,A co?" vypadlo ze mě.

,,Tak v tý písničce je, že v první kapitole jí řekneš že ji miluješ..." začal. Přikyvovala jsem a snažila se naladit na jeho vlny.

,,V druhý jí řekneš, že se nikdy nerozdělíte. A já ti řikám, že se nerozdělíme," řekl polohlasem.

Pořád jsem se na něj koukala.

,,Víš co, ser na nějakou psychologii," zasmál se a přisunul si mě na sebe. Moje bezvládný tělo mu v tom nebránilo. Chytl mě pod stehny a položil si mě na klín.

Políbil mě a dál v líbání pokračovat. Chytla jsem se ho kolem krku a položila ho tím na záda.

Držel mě rukama v bocích a snažil se najít příjemnou polohu pro nohy.

,,Ten smysl byl v tom, že s tebou chci být," na chvilku se odtáhl a já se na něj s úsměvem koukala.

,,Já taky."

-

A takhle to vlastně začalo. Mohlo to začít už mnohem dřív, vzhledem k tomu, že jsme spolu už nějakej ten pátek bydleli. Teď se blížily Vánoce a já si přišla nejšťastnější za celý život.

Jenže život s ním je spíš začátek konce, než začátek něčeho novýho.

Bylo ještě hodně věcí, co by byla potřeba s ním probrat, než ho začnu považovat za nějakýho partnera.

Ale nešlo mu tentokrát odolat.