olověná růže | Vito Scaletta

Kapitola 21 - Únik

Zrovna jsem si louhovala čaj, když za mnou přišel Vito. A vypadal dost vážně. A že se už tolik smát nebudeme, jako u Frankie pár dní zpět. Je večer, venku sněží a já měla strach, že tuto uvolněnou atmosféru něco zkazí.

,,Val, můžeme si jít zapálit? Ke krbu, nemusíme kvůli tomu otvírat okno, ať nejsi nemocná," pohladil mě po rameni a já si zkontrolovala, že máme oba pletené ponožky. Nachlazení nás po Vánocích celkem zmohlo.

,,Jasně," pousmála jsem se, vzala si hrníček a následovala jsem ho ke krbu. Máme u něj takové dvě měkké křesílka. Jsme tu asi měsíc a já se už celkem zabydlela.

,,Co se teda děje? Trápí tě něco?" podala jsem mu cigaretu a sama si jednu zapálila. Vypadal hodně utrápeně, ale to je nejspíš prací.

,,Neděje, ale trápí. Víš, Val, já si uvědomil, že tenhle život s tebou opravdu miluju. A tebe miluju. A nechci aby ses trápila, když tady někdy nebudu," začal. Znělo mi to jako rozchod, ale zároveň jako žádost o ruku. Tu jsem si nepřála na Vánoce, nepřeju si ji ani teď.

,,No a co tím chceš říct?" pohladila jsem ho po vlasech.

,,Že jsem s tebou našel něco, co mi chybělo. Já vím, jsme spolu takto chvilku, ale já si za tu chvilku uvědomil podstatnou věc. S tebou se cítím prostě, no, kompletní. Já bych nejradši s tebou ležel v posteli od rána do večera," řekl smutně. 

,,Ale každý musí někdy do práce, já taky jezdila s taxíkem."

,,O to nejde, já klidně do práce chodit budu," rozhodil naštvaně rukama.

,,Tak o co jde?"

,,Do normální práce. Všechny tyhle peníze a barák jsou super, ale mně koneckonců k pocitu domova stačíš ty," pousmál se a já tušila, kam tím míří.

,,Třeba bychom si otevřeli někde italskou restauraci, vařili bychom tam spolu naše speciality..."

Znovu ne... a nebo ano?

,,Vito, ty chceš utéct?" zašeptala jsem šokovaně.

,,Ono se to fakt špatně říká po tom, co jsem obětoval všechno, zaprodal duši a koupil nám barák, ale ano," povzdychl si a stoupnul si. Zatahala jsem ho za rukáv, aby si ke mně zpátky sednul.

,,A Joe o tom ví?" 

,,Jo, ví. Chce mi pomoct. Zítra máme jít vystřílet nějakou kancelář, nevím, budou tam mít Vinciho lidi nějakou poradu. Šli bychom tam s ním, ty by sis naposled střelila, a po tom, co bude práce hotova, by nás Joe prohlásil za mrtvé před Eddiem."

,,Ale však, Vito, to je fakt šílenej plán, však by tam naše těla nebyly."

,,Na to jsem taky myslel. Eddie u observatoře nechal pohřbít jednoho chlapa, byl ale totálně namol, tak si to možná nepamatuje. No a my s Joem jsme tam přihodili taky ješte jednoho, dokud byla půda rozkypřená, tak na něj Joe zkusí toto. Když si vzpomene, že tam někoho pohřbíval, tak mám ještě jeden plán. Jeden chlápek kousek odtud má nějakou spalovnu, Joe říkal, že tam spaluje pneumatiky a další sračky, a že tam Vinciho chlapi někdy hážou nepohodlný lidi, tak to může ještě svést na to. Já jsem vždycky mluvil o tom, ať mě radši mrtvýho spálej, nesnáším ty pohřby, kde jsou všichni hned za kamarády."

Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. Tohle byl teda opravdu plán.

,,A co náš dům? A můj byt?" řekla jsem sklesle.

,,Taky jsem to řešil, Joe barák prodá a pošle nám peníze, byt přepíše na sebe a postará se o to, abychom se do něj mohli někdy, za několik let, vrátit, ano? Bude náš," usmál se a chytnul mě za ruku.

Takhle podobně jsme to řešili i s Pauliem. A teď se minulost opakuje. Jenže s tím rozdílem, že jsem hlavní aktérkou úniku. 

Měla jsem zrychlený tep, jako by mi mělo srdce vyskočit.

Ale co nám asi jiného zbývá?

,,Valentino, já bych si s tebou přál žít normální život, co když budeme mít někdy malý? Nechci svým debilním rozhodnutím ohrožovat ještě dítě. Půjdeš do toho se mnou? Prosím?" koukal se mi upřeně do očí. Mám vlastně na vybranou? Přikývla jsem a sedla si mu na klín, abych ho mohla obejmout.

Tenhle plán musí vyjít. Určitě dokážeme utéct líp, než Paulie.

A tak jsme si šli sbalit, stejně jako s Pauliem. 

V tom tichu, co jsme házeli oblečení do kufrů, jsem nad tím vším přemýšlela. Už chápu líp, proč to brácha chtěl udělat. Pokud neutečeme, budeme utíkat nadosmrti.

A taky je tu fakt, že já nepřísahala. Pokud by Vito utekl, mně by nic nehrozilo. Jenže já ho utéct samotného nenechám. Už jenom protože chce utéct proto, abychom byli spolu.

Pro lásku cokoli.