olověná růže | Vito Scaletta

Kapitola 7 - Momentální situace

Hned co jsem ráno vstala, běžela jsem k telefonu. Radši předem zavolám. Dneska taxík ne. Dneska chci přijít k větším prachům.

Vytočila jsem číslo, co mi Vito napsal.

,,Ano?" ozvalo se.

,,Tady Valentina, hledám Vita."

,,Jo, no, u telefonu, potřebuješ něco?"

,,Můžu přijít?" řekla jsem skepticky. Fakt chci?

,,Dojedu pro tebe, zatím," rychle to položil. Co to dělám.

Povzdychla jsem si a šla se rychle oblíct. Dneska v noci sněžilo, ale zároveň nechci přijít jako chlap.

Zvolila jsem tedy punčocháče a dlouhou sukni. Je to už nějaká doba, co jsem se neoblékla pro parádu.

Nakrmila jsem rychle kočku a sešla schody dolů. Cítila jsem v sobě velkou dávku adrenalinu.

Hned co jsem vyšla, viděla jsem Vita parkovat. Je to od Joa kousek, tak není divu, že tu byl tak brzo. Otevřela jsem si dveře a sedla si vedle něho.

,,Dneska nejezdíš taxíkem?" nadzvedl obočí.

,,Taky tě ráda vidím," zasmála jsem se. ,,Ne, zaujalo mě to, o čem jsi mluvil," odvrátila jsem pohled. Asi se za sebe docela stydím, že jsem na to koneckonců kývla.

,,Myslíš ty velký peníze, hah. No to je ještě ve stádiu přípravy, po tom co se stalo je teď všechno dost nejistý," zamumlal a vjel na silnici.

,,A řekneš mi o tom víc? Abych byla v obraze."

,,Ty bys tomu stejně asi moc nerozuměla. A nemám v tobě pořád důvěru, že to někde svým kamarádkám neřekneš."

,,Vím o tom víc, než si myslíš," odtrhla jsem uraženě. V mým čase jsem toho možná věděla víc, než ty.

,,Dobře teda, tak ti o tom můžu říct víc."

...

Vito odemkl a já vešla. Smrdělo to tu víc, než když jsem tu byla naposled. Kouřej tady ale vyvětrat? To ne.

,,Kde je Joe?" podivila jsem se. Možná dobře, že tu není.

,,Pryč, asi u nějaký holky," otevřel okno a sedl si na gauč. Pohoštění asi nebude. ,,Tak co chceš vědět?"

,,Co se teď děje."

,,Tak abych ti to zjednodušil..." začal.

,,Nemusíš mi to zjednodušovat, nejsem nějaká blbka, co ničemu nerozumí."

Překvapeně se na mě koukal. Co čekal? Že jsem nějaká hloupá nána, jako jsou ty, co si do tohoto bytu normálně vedou?

,,Problém je ten, že jsem měl dohodu s Vinciho rodinou o exilu a teď je Galante mrtvej. Takže je dost možný, že nám půjde Frank Vinci po krku. Takže máme dvě možnosti, buďto se s něma zkusit dohodnout, což je prakticky nemožný, nebo je tu ještě Eddie Scarpa."

,,A to je kdo?"

,,Eddie je chlap, co byl pod Carlem Falconem, než jsem ho odpravil," povzdychl si.

Tak tohle je na moji hlavu opravdu komplikovaný.

,,A jaký jsou možnosti s ním?"

,,S Joem jsme pro Falconeho rodinu dělali. A řekl bych, že jsme měli i docela dobrý vztahy. Ze smrti Falconeho nadšenej nebude, ale je to jediná možnost, jak z toto aspoň zkusit vyváznout živej."

Civěla jsem na něj. Co si pamatuju, Paulie tyhle věci řešit nemusel.

,,Tak co budeš... dělat?" zaváhala jsem.

,,Nechám to pár dní vychladnout, pak se stavím za Eddiem. Můžeš nás tam odvézt. Nějaký peníze ti za to Joe určitě dá."

,,Takže velký peníze teď nic?" zašeptala jsem. Já myslela že to není tak náročný. A že je každej den co dělat.

,,Jestli nás všechny nechceš zabít, tak ne."

,,Já bych nikdy nechtěla někoho zabít..."

,,Tak to se asi nehodíš tolik pro tuhle práci. Protože i řidiči u sebe nosí bouchačku," zvedl se a šel do kuchyně. No tak to asi ne...

Donesl mi skleničku s džusem a sobě vodu.

,,Tak si to nech projít hlavou. Jestli si myslíš, že máš na tohle žaludek," zasmál se.

,,Já to asi potřebuju vstřebat. Nečekala jsem, že to je tak komplikovaný," napila jsem se pití.

,,Kdyby to bylo lehký, peníze by z toho nebyly. Ještě mám možnost pašovat drogy," vydechl.

Pan Salieri vždycky říkal, že drogy ne.

,,No, to je asi ale špatný, ne?"

,,Špatný to rozhodně je, drogy ti spíš neprojdou, než vystřílení celýho obchodu. Ale taky to vynáší, když teda máš nějakej počáteční kapitál a nemusíš si půjčovat."

Přikývla jsem a zahleděla se do země.

,,Tak já asi půjdu... ještě zvládnu něco vydělat taxíkem, když se to tak rychle vyřešilo..." pomalu jsem se zvedla a šla ke dveřím.

,,Jo a je tu ještě jedna věc," zvolal na mě, když jsem byla už u bot.

,,No?"

,,Nemohl bych u tebe zase někdy přespat? Tady je to fakt hrozný..."

Vykoukla jsem na něj. Když mu o něco šlo, vypadal zase tak zranitelně.

,,Jo, mohl... dneska myslíš?" opřela jsem se o zeď a zkoumala ho pohledem. Dotlučenej, rozcuchanej a šel z něho dojem, že si s ním není radno zahrávat.

,,Jo, myslím. Na tvým gauči jsem se vyspal nejlíp za posledního půl roku."

,,No, tak fajn. A ty bydlíš u Joa teda?"

,,Dá se to tak říct. Můžu teda pobývat v bytě po jeho mrtvým kamarádovi, ale tam je fakt špína."

,,A co třeba uklidit? Hm? To vás neučili?" zasmála jsem se.

,,Nebudu uklízet byt, kterej není a nebude můj."

,,Tak proč jsi se tak měl k umývání nádobí u mě doma?"

Šach mat.